Dětskou olympiádu považuje zkušený hokejista za výborný počin. „Podchycuje většinu talentů ve všech sportech. Určitě je to dobrá věc,“ tvrdí a vyzdvihuje i společenskou stránku celé akce. „Velice pěkné bylo slavnostní zahájení i zakončení. Jediným drobným problémem bylo, že se jednotlivé sporty přesunuly na svá stanoviště a prakticky nebylo možné sledovat dění také v jiných odvětvích. Ale na druhou stranu tam každý jede právě kvůli tomu svému sportu,“ zdůrazní.

V hokejovém turnaji mohli startovat hráči ročníku narození 1995 a mladší, což jsou podle nového odstupňování kategorií mladší dorostenci. „To kvalitě turnaje rozhodně prospělo. Už to není takový ten dětský hokej, ale více se to blíží k tomu velkému,“ všiml si Ťoupal.

Turnaj měl velice dobrou úroveň. „Byla to jednorázová akce, která je úplně odlišná od dlouhodobé soutěže. To je směr, kterým by se český hokej měl ubírat. Všechny velké světové události se totiž hrají jako krátkodobé turnaje a hráči jsou pod obrovským tlakem. To nám trochu chybí, protože ti kluci se s tím setkávají strašně málo,“ míní. „Obrovská bojovnost pak stírá herní rozdíly,“ nabízí další zajímavý postřeh.

Jihočeský výběr se začal dávat dohromady už od září minulého roku. „Vytipovali jsme si hráče, kteří by vůbec připadali v úvahu. Základ týmu samozřejmě tvořili hokejisté HC České Budějovice, ale v tomto ročníku má velice dobrý tým i Písek a mohli jsme se opřít i o další jihočeské kluby. Ročník 1995 je v kraji velice silný,“ pochvaluje si.

Krajský výběr si nakonec jako přípravu nezahrál přátelské zápasy s rakouským Salcburkem. Zrušila je prasečí chřipka. Nakonec Jihočeši odehráli přátelské zápasy s Vysočinou a Plzeňským krajem. „Později se nám tyto zápasy velice hodily, protože jsme se právě na tyto soupeře dokázali dobře připravit.“

Skupinu B odehrál jihočeský tým v České Lípě. „Je tam zrekonstruovaný stadion a podmínky byly slušné,“ tvrdí Ťoupal. „Naše skupina byla těžší než ta druhá,“ míní.

Jeho tým nakonec obsadil ve skupině druhé místo za Moravskoslezským krajem. Nechal za sebou kraje Plzeňský, Středočeský, Karlovarský, Královéhradecký a Pardubický. V duelu o bronzové medaile pak Ťoupalův tým přehrál Vysočinu jednoznačně 5:1.

Přitom všechno nebylo úplně jednoduché „Smůla byla, že týden předtím omarodil první brankář Dvořák a přijel až rovnou na první zápas. Zaskočit za něj musel Pícha a vedl si velice dobře. Mile mě překvapil, že dokázal unést tíhu okamžiku. Vychytal nulu proti Středočeskému kraji, což byl možná klíčový moment celého turnaje.“

Turnajové zápasy prý na mladé hráče kladly velké nároky. „Naši hráči byli ze soutěže zvyklí udělat si ještě něco navíc. To tyhle zápasy pod tlakem nedovolují. Hráč se musí okamžitě rozhodnout a všechno musí směřovat na branku. Nemůže si tam dělat kličky navíc nebo zatahovat puk do vlastního pásma. To jsou základní věci, které podmiňují úspěch v krátkodobých turnajích. Není to jenom o herních dovednostech jednotlivce, ale pro výsledek musí pracovat celý tým,“ zdůrazní.

Z jednotlivců zaujali oba brankáři. „Oba odchytali tři zápasy. V zápase o třetí místo s Vysočinou chytal Dvořák a podal fantastický výkon. Podle mého názoru je to v současné době nejlepší brankář svého ročníku v republice,“ je přesvědčen. „Pícha byl velice spolehlivý a vytrhl nám trn z paty, když Dvořák po nemoci ještě nebyl v optimální formě.“

V obranných řadách byli nejvíce vidět trenérův syn Jonáš Ťoupal, Piegl, Břečka a Kutiš. V útoku byl nejlepší další syn slavného otce Luboš Rob. „Zdatně mu sekundovali Indrák, Pašek, Prošek a Ruda. Obrovským překvapením byly výkony Lukáše Vopelky, který je sice ročník 1996, ale je to rozený střelec a vždy nám pomohl v rozhodujících zápasech. Je to obrovský talent celého českého hokeje. O něm určitě ještě uslyšíme,“ je přesvědčen.

Podle Ťoupala pod Ještědem výborně pracoval i celý realizační tým. „Byl s námi předseda krajského hokejového svazu Vladimír Čerňanský. Má obrovské zkušenosti z různých turnajů. Duší realizačního týmu byl sekretář svazu Luděk Pavelka, který má výbornou pozici v celé republice. Ostatní sekretáři mu vycházeli maximálně vstříc. Ať už jsme potřebovali změnit autobusy, opravit nějaké drobnosti ve výstroji nebo brousit brusle, tak všechno bylo okamžitě zařízeno. Kluci se k němu obraceli a měli v něm velkou oporu,“ chválí Pavelkovo působení u týmu.

Vedoucím mužstva byl Stanislav Kašpar, který měl na starosti hlavně brankáře. Ťoupalovým asistentem byl jeho někdejší extraligový spoluhráč písecký Milan Mazanec. „Spolupráce s ním byla vynikající a hodně mě obohatila. Díky jeho dlouholetým zkušenostem s juniorským hokejem zná spoustu věcí, které trápí týmy hrající v nižších patrech soutěží. Měl připravené různé herní varianty a výborně přečetl především papírově slabší soupeře. Myslím, že nám to klapalo, což byl také jeden z důvodů, proč byl tým tak úspěšný,“ vyzdvihuje dobrou práci svého trenérského kolegy.