Poprvé oblékl žlutý dres s velkým M na prsou ve čtvrtečním přátelském duelu proti ruskému Krasnojarsku. Porážce svého týmu 1:5 sice nezabránil, ale odvedl poctivý výkon a zaznamenal také jedinou branku svých barev.
Porážka je pro vás vzhledem k průběhu zápasu snad až příliš krutá. Souhlasíte?
Do utkání jsme nevstoupili špatně. Byly tam ale z naší strany velké individuální chyby. Přece jen hrajeme teprve první zápasy. V tom proti nám mají soupeři navrch, protože trénují a hrají zápasy už delší dobu. Prohráli jsme si to vlastními chybami. Jinak naše hra nebyla zase až tak špatná.
Už jste někdy v předcházejících sezonách zažil, abyste hrál svůj první duel v sezoně až dvaadvacátého srpna?
Takovouhle situaci jsem ještě nezažil. Je to zajímavé, ale hokej je naše práce a musíme se s tím každý nějak poprat. Není to samozřejmě nic příjemného, ale zase na druhou stranu jsem zažil, když jsem hrál v přípravě dvacet zápasů a také to nebylo úplně ono. Musíme to přijmout tak, jak to je, protože to stejně už nikdo nezmění. Jde o to, abychom k tomu přistoupili zodpovědně a profesionálně.
První liga začíná už jedenáctého září. Předpokládáte, že tréninkové i zápasové manko do té doby doženete?
Určitě. Na nějakou taktiku a podobné věci je pořád ještě času dost. Spíše teď při tréninku ještě nabíráme fyzičku. Musíme makat, protože ani kádr pořád ještě není uzavřený. Je to otevřené. Každý si může místo v týmu vybojovat. Myslím si, že na taktiku je ještě času dost.
Uvedl jste, že každý bojuje o své místo v týmu. Jak cítíte svou šanci, že zůstanete v užším kádru Motoru?
V tuto chvíli nemá nikdo nic jistého. Asi nikomu ještě nebylo řečeno, že by měl v týmu místo zaručené. Všichni dřeme a dá se říct, že od pátého srpna je každý den nominační. Záleží na každém z nás, jak k tomu přistoupí. Kádr uzavřený ještě zdaleka není.
Vstřelený gól vás určitě potěšil, na to je zbytečné se ptát. Ale jak jste ho viděl svýma očima?
Hráli jsme přesilovku, puk se motal za brankou, kde Míra Třetina udělal přibržděný obrat. Naznačil přihrávku na modrou na beka a já jsem si křikl, že jsem před brankou. Poslal mi přihrávku a jenom jsem nastavil hokejku. Puk šel od tyčky do branky a v první chvíli jsem ani nevěděl, že to byl gól. Kluci najednou začali řvát, tak jsem teprve zjistil, že to tam spadlo.
Čeká vás za první gól příspěvek do týmové kasy, nebo je na tyto záležitosti ještě čas?
Zatím jsme se k pokladně bohužel ještě nedopracovali. Kádr ještě není uzavřený a všechno se postupně formuje a tvoří ze dne na den. Podobné záležitosti určitě přijdou, ale zatím ještě pokladnu nemáme.
Utkání provázelo několik potyček. Hráli podle vás Rusové až za hranicí pravidel?
Spíše bych řekl, že to byly klasické šarvátky, které jsou běžné v extralize nebo i v první lize. Dojíždí se před brankáře, dojde tam ke kontaktu a začne se to mlít. To k hokeji patří. Neřekl bych, že nás sem Rusové přijeli nějak roznést na kopytech. Nebylo to nijak extrémně tvrdé utkání.
Co jste říkal atmosféře zápas? V porovnání s úterní premiérou proti Kladnu byla přece jen slabší?
Nebudu vám nic nalhávat, ten úterní zápas s Kladnem, to bylo něco výjimečného. Mrzí mě, že jsem do něj nebyl nominován. To přiznávám. Ale bylo něco krásného zažít to i z tribuny. Fanoušci byli opravdu famózní. Na to se nedá říct nic jiného. Proti Krasnojarsku sice přišlo o něco méně lidí, ale fandilo se po celý zápas. To se nám líbí a hraje se samozřejmě o hodně lépe. Když fanoušci fandí i za stavu, kdy prohráváme, tak je to příjemné.
Několikrát jste v Budějovicích zkoušel letní přípravu, ale do kádru prvního týmu jste se nikdy nastálo neprosadil. Věřil jste, že se ještě někdy do mateřského klubu vrátíte?
V hloubi duše se člověk vždycky chce vrátit tam, kde vyrůstal a začínal hrát hokej. I když jsem hrál v Písku, který je jenom padesát kilometrů, tak pořád jsem to bral tak, že je to Písek, a ne Budějovice. Vždycky jsem doufal, že se vrátím. Když nastala tahle situace, že odešel extraligový tým, tak jsem byl strašně moc rád, že jsem tuto šanci dostal. Snažím se probojovat do kádru, abych tady zůstal a hrál tam, kde jsem hokejově vyrůstal. To je sen asi každého hokejisty, aby si zahrál doma, když předtím nějakou větší šance nedostal.
