Jeho tým čeká ve čtvrtek za stavu 3:3 sedmé čtvrtfinále play off v Třinci (17) a pokud zvítězí, stane se historický prvním klubem, kterému by se ve vyřazovacích bojích nejvyšší soutěže podařilo zvrátit vedení soupeře 3:0.

Pocházíte z Rokycan, kde je zimní stadion, takže bylo tak nějak dané, že se budete věnovat právě hokeji?
Mám staršího bratra, který byl takovým mým průkopníkem, co se týká sportu. Já jsem se k němu přidával.

Dlouho jste ale k hokeji hrál i fotbal. Do kolika let to bylo?
Fotbal jsem hrál do osmnácti let v malém městečku Hrádku u Rokycan, odkud přímo pocházím. Za žáky a za dorost. Ale jenom na jaře, když skončila hokejová sezona.

Jakou nejvyšší soutěž jste si ve fotbale zahrál?
Hrávali jsme okresní přebor, ale jednu sezonu v žácích i v dorostu jsme jezdili mimo okres, takže asi první A třída. Ale už je to dlouho a jaká to byla přesně soutěž, to si již nepamatuji.

Taková průprava se vám určitě hodila, když jste pak v rámci letní přípravy hrávali s extraligovou Škodou Plzeň fotbalové přáteláky?
V té době hrávali fotbal skoro všichni a uměli ho skvěle. Měli jsme domluvené zápasy s mužstvy z prvních tříd a obstáli jsme. Většina tehdejších hráčů byla sportovně hodně nadaná. Uměla nejen fotbal, ale třeba i tenis nebo basketbal.

Jásající trenér Ladislav Čihák.
OBRAZEM, VIDEO: Už vám to letí, znělo vyprodanou Budvar arénou po výhře Motoru

Podobná všestrannost současným mladým hráčům trochu chybí. Souhlasíte?
To je pravda. Už od dětství se projevuje velká specializace. Málo trenérů je osvícených a lpí jenom na tom svém sportu. Nejsou vstřícní, aby jejich svěřenci chodili trénovat také jinam. Mně by třeba na hokeji nevadilo, kdyby mi desetileté dítě řeklo, že jednou v týdnu bude chodit na fotbal. Chybí také spontánní sport na ulici, což je další takový střípek do mozaiky. Specializace na svůj sport je podle mého až moc velká a všestrannost potom i v tom svém sportu trochu chybí.

Vaše hokejová kariéra je mimořádně bohatá. Když někdy bilancujete a ohlédnete se, tak jste spokojený s tím, že máte doma dvě zlaté, jednu stříbrnou a tři bronzové extraligové medaile?
Byl jsem z malého oddílu a vůbec jsem neměl ambice se hokejem živit. Ani mě to nenapadlo. V žácích a v dorostu mi to ale relativně šlo, tak se ta cesta nabízela. V osmnácti letech jsem přešel do Plzně a snažil jsem se u hokeje ještě studovat. Vysokou školu jsem ale měl v Praze a po třech letech jsem toho nechal, protože to bylo strašně těžké skloubit. U hokeje jsem od osmnácti let a myslím, že jsem měl dobrou kariéru. Můj ročník i ty předcházející byly hodně silné, takže si vážím, že jsem u toho takhle dlouho vydržel. Řekl bych, že šest medailí z extraligy není špatná vizitka.

Zahrál jste si za tři extraligové kluby a v každém jste získal medaili, takže jste nezažil žádnou špatnou štaci?
Dlouho jsem byl v Plzni, pak jsem odešel do Liberce, který právě postoupil z první ligy do extraligy a hokej tam byl na vzestupu. V sezoně 2004 – 2005, když byla výluka v NHL, jsme tam udělali bronzové medaile. V Karlových Varech jsem zastihl to jejich nejlepší období, kdy jsme hráli dvakrát po sobě finále.

To ještě Karlovy Vary hrávaly ve staré plechové hale, kde bývala mimořádná atmosféra. Je to velký rozdíl, když teď přijedete do moderní KV Areny?
Vzpomínám na to moc rád, protože jsme tam udělali velké úspěchy. Sešla se tam tehdy velmi dobrá skupina hráčů. Ne úplně superhvězdných, ale kádr byl velice vyrovnaný. Povedlo se sestavit silný tým. V brance byl výborný Lukáš Mensator, měli jsme hodně zkušenou obranu a k tomu pracovité houževnaté útočníky. Dvě sezony se nám povedly skvěle a určitě hrála roli i právě ta stará hala. Byla atypická a nezvyklá, což byla výhoda pro domácí tým a soupeřům se tam nehrálo dobře.

Milan Gulaš slaví první gól do sítě třineckého Ondřeje Kacetla.
Famózní Motor dostal Třinec na kolena i potřetí a vynutil si sedmý zápas

Když jste teď přišel do Budějovic, vzpomněl jste si na vítěznou sedmizápasovou semifinálovou sérii, kterou jste v dresu Varů absolvoval proti tehdejšímu týmu trenéra Jandače?
Jo jo, samozřejmě. Na to si vzpomínám velice dobře. Prvních šest zápasů vždycky vyhráli na obou stranách domácí. Výsledky sice byly těsné, ale Budějovice byly doma lepší. V sedmém utkání se nám podařilo dát vedoucí gól, což bylo asi rozhodující, a nakonec jsme vyhráli 2:1. Pamatuji si to velmi dobře, Budějovice měly tehdy skvělý tým.

Od vašeho titulu ve Varech to bude v dubnu patnáct let. Vídáte se s bývalými spoluhráči z mistrovského týmu, nebo nechystá se dokonce nějaká společná vzpomínková oslava?
S Lukášem Pechem si vídám každý den, potkávám Pepíka Řezníčka, protože to je teď nově můj soused. Jinak s dalšími se potkávám jenom při hokeji. Že bychom se nějak scházeli, to ne. Nevím, jestli klub něco plánuje. Na to nedokážu odpovědět.

Vyrazil byste, pokud by se něco uskutečnilo?
Pokud se něco zorganizovalo a byl jsem pozván, tak bych určitě jel.

Lukáš Pech
VIDEO: Starý lišák Lukáš Pech ladí formu na večerní vyprodaný duel s Třincem

Svůj druhý titul a jediný historický pro plzeňský hokej jste vyhrál na samém sklonku aktivní kariéry. Jste rád, že jste to stihl a mohl být u tak významného momentu?
Samozřejmě, že jsem rád. Plzeň je v uvozovkách můj domácí klub, i když jsem odchovancem Rokycan, kde jsem skutečně do osmnácti let hrál. Ve Škodovce jsem ale strávil spoustu času a bylo hezké, že se to na konci kariéry podařilo.

Nastoupil jste v sedmém rozhodujícím utkání ve Zlíně, kdy se vám v prodloužení podařilo vyhrát titul?
Nastoupil a byl jsem dokonce na ledě, když jsme dali rozhodující gól.

To tím pádem musí být nejlepší okamžik vaší hokejové kariéry?
Významem určitě. Rozhodně to byl nejpamátnější moment. Trošku mě jenom mrzí, že jsem ty největší úspěchy nezastihl za mlada. To jsem hokej opravdu hltal. Když jsem byl starší, tak už jsem to bral trošku s odstupem. Myslím, že titul bych si užil daleko víc jako mladý hráč. Ale jinak to byly samozřejmě skvělé okamžiky a zápasy.

V jednom z vašich rozhovorů jsem zaznamenal větu, že po skončení kariéry už se určitě nechcete věnovat hokeji a dokonce už máte představu, co byste dělal jiného. Vzpomínáte si, že jste to řekl? A jak se to tedy nakonec seběhlo, že jste zůstal u hokeje?
Pamatuji si, že jsem to řekl. Bylo to někdy na začátku kariéry.

Třinečtí Oceláři se právě chystají k odletu z letiště v Ostravě Mošnově na šestý čtvrtfinálový duel do Českých Budějovic.t
Třinec nic nepodcenil, na šesté čtvrtfinále se vypravil jako v NHL letecky

Bylo to ve dvaatřiceti letech v Kalových Varech.
Jo takhle. Tak to jste mě vyvedl z omylu (úsměv). Měl jsem pocit, že si po hokeji dodělám vysokou školu a budu se věnovat něčemu jinému. Ale hrál jsem do čtyřiceti let a pak mi hned v Plzni nabídli práci pokračovat jako trenér. Dneska vidím a myslím si, že je to obor, kterému rozumím. Tím, že jsem měl příležitost u hokeje zůstat, tak jsem také zůstal. Tuhle větu jsem ale skutečně řekl a asi jsem ji v tu chvíli myslel vážně. Co konkrétního jsem však měl na mysli, že budu dělat, tak to už nevím (smích). Teď si nevybavuji, že bych měl nějakou konkrétní představu. Prostě jsem zůstal u hokeje. Dostal jsem v Plzni nabídku, dva roky jsem byl u mládeže a pak se to zvrtlo tak, že jsem se s kolegou posunul k áčku.

Jaké to bylo, přesunout se rovnou z pozice hráče na trenérský post? Bylo přechod jednodušší v tom, že jste zamířil nejprve k mládežnickým kategoriím?
To určitě. Nejdříve jsem dostal zároveň funkci klubového šéfa mládeže. S tím byla spojená také nějaká administrativa. Tu jsem se naučil, ale bylo to pro mě nové a úplně mi to nevonělo. To byla spíše funkcionářská role. Pak jsem šel trénovat juniorku. Sportovní stránka je mi bližší než ta organizační.

Hned po dvou letech jste se posunul jako asistent k plzeňskému áčku, takže jste musel mít mezi svými svěřenci také řadu bývalých spoluhráčů. Bylo těžké jim najednou velet z pozice trenéra?
Zvláštní to samozřejmě bylo, ale najednou byly role takhle nastaveny. S klukama se znáte a musíte vybrat nějaký způsob komunikace, aby vás respektovali. Všichni ale musí ten současný stav pochopit a podle toho se chovat. Nikdy jsem neměl problém v tom, že bych trénoval bývalé spoluhráče. Tady v Motoru jsou Lukáš Pech a Milan Gulaš také moji bývalí spoluhráči. Hráli jsme spolu v jednom týmu a chováte se k nim trošku jinak než k ostatním, i když musíte být spravedlivý ke všem. Ale nevidím v tom žádnou potíž.

Hokejisté Třince bojovali v nedělním 5. čtvrtfinále play-off extraligy o postup mezi nejlepší čtyřku.
Motor vydřel v Třinci druhou výhru a v úterý může doma čtvrtfinále vyrovnat

Před příchodem do Budějovic jste se vyjádřil, že z profesního hlediska už jste po dlouhých letech v Plzni potřeboval změnu. Splnila první sezona v Motoru z tohoto pohledu svůj účel?
Určitě. Není to nic proti ničemu, ale už jsem cítil, že potřebuji vyměnit prostředí. Stejně jsem to měl i jako hráč, kdy jsem hrál v Plzni jedenáct let v řadě a pak jsem odešel do Liberce. Jsem přesvědčený, že taková změna je dobrá. Z pohledu hráče i trenéra. Nové prostředí vás osvěží, nespadnete do rutiny a musíte ukázat, že něco umíte. Hodilo se mi, že nabídka z Budějovic přišla. Cítil jsem na sobě, že to chci udělat a potřebuji z Plzně vypadnout.

Po profesní stránce je to jasné, ale co ta rodinná? Co vám řekla manželka, když jste jí oznámil, že půjdete trénovat do Budějovic?
Nějakou nabídku jsem měl už předtím, ale čekal jsem, až mi dorostou děti a dostanou se do věku, kdy už rodiče úplně nepotřebují. Nechtěl jsem přijít o jejich dětství, které jsem si užil. Dneska je jim devatenáct a šestnáct, takže jsou to skoro dospělí lidé. Sice jsem z domova, ale není to zase tak daleko. Dojíždím a vídáme se, takže po této stránce je to v pořádku.

Ale přesto, jaké je to být v padesáti letech najednou sám v jiném městě?
Musel jsem si tady kromě hokeje najít nějaké další zájmy. Je pravda, že někdy tady mám dlouhou chvíli, a musím ji zaplnit nějakou činností. Když je počasí, tak jezdím na kole. Začal jsem s klukama chodit na tenis. Když hrají zápasy naši junioři nebo dorost, tak se chodím dívat. Ale i přesto je tady toho času dost.

Martin Beránek si s pukem rozumí.
Bude plný barák a parádní atmosféra, těší se na šesté čtvrtfinále Martin Beránek

Máte v Budějovicích nějaký svůj oblíbený podnik, který navštěvujete?
Občas zajdu na pivo ke Třem sedlákům. Ale samotného mě nebaví někde vysedávat.

Když se vrátíme k hokeji, splnil dosavadní průběh sezony to, s čím jste do Budějovic přicházel? Šesté místo po základní části extraligy berete?
Abych pravdu řekl, tak jsem myslel, že budeme lepší. Od začátku jsem viděl, že máme dobrý tým se zkušenými hráči. Ale je pravda, že jsem kluky nejprve musel na tréninku poznat. Co umí, co neumí, čeho jsou schopni. Pro sebe jsem si v duchu myslel, že budeme trochu lepší. Ale na druhou stranu respektuji, že loni se tady sezona nepovedla a je to nějaký pokrok. Kluci, kteří tady z loňska zůstali, to určitě měli v hlavě a s tím se dobře nehraje. Druhá věc, která je s tím spojená a mrzí mě, že jsme byli tolikrát byli blízko první čtyřce, ale ten důležitý krok jsme ani jednou neudělali a nenakoukli do ní. A těch šancí bylo x. Psychická odolnost hráčů není tak velká, abychom to dokázali. Ale potěšil mě hladký postup v předkole před Karlovy Vary a ve čtvrtfinále s Třincem jsme se parádně vrátili do hry.