Rodák z Pelhřimova, který se hokej naučil hrát v Jindřichově Hradci, staví titul světového šampiona ve své kariéře úplně nejvýš. A to i přesto, že má na kontě třeba i necelé dvě stovky startů ve slovutné NHL. „Titul mistra světa z roku 2010 je nejvíc. Potom i každá další medaile byla dobrá, i když byla bronzová. Ale přece jen vyhraješ poslední zápas sezony. Zlatá medaile ze světového šampionátu, týmový úspěch, to pro mě byl každopádně největší úspěch kariéry,“ zdůrazní.

V roce 2013 to bylo jedinkrát, kdy jihočeský patriot vedl národní mužstvo v roli kapitána. Ale nebyl to tehdy na severu Evropy ze strany českého výběru povedený šampionát. Ze čtvrtého místa proklouzl s odřenými zády do play off, ale hned ve čtvrtfinále mu vystavili stopku Švýcaři. „Bylo to takové divné mistrovství,“ souhlasně přikývne. „Ve Švédsku i ve Finsku chodilo málo lidí. V roli kapitána jsem byl poprvé, a když se na to podívám zpětně, tak mě to docela svazovalo. Výkony moje ani týmu nebyly takové, jaké bych si přál. A přitom jsme měli kvalitní mužstvo,“ vzpomíná. „Nebylo to dobré. Z mé strany určitě a lepší to mohlo být i z týmového hlediska,“ zpětně uzná.

Přes nepříliš povedený průběh si Novotný mimořádně váží faktu, že mohl vést státní reprezentaci coby kapitán. „To se hned tak někomu nepoštěstí,“ přitaká. „Na předcházejících mistrovstvích jsem byl zástupcem kapitána. Do Švédska už v průběhu šampionátu dorazil Tomáš Plekanec, zástupce mi dělali Radim Vrbata se Zbyňkem Michálkem. Kluci dorazili později, jinak by asi céčko připadlo někomu z nich. Ale pak už se to neměnilo. Byla to pro mě obrovská čest. Mistrovství světa nebo olympiáda, to je úplně jiný level než turnaje Euro Hockey Tour,“ má zcela jasno. „Když se podíváme na historii kapitánů národního týmu, tak tam byli Pavel Patera, Robert Reichel, Tomáš Plekanec, Jarda Jágr, Martin Straka. Dostat se mezi také osobnosti, toho si mimořádně považuji,“ zopakuje.

Novotný pozorně sleduje letošní šampionát v Rize. „Letos nemají tak silné týmy Kanada, Amerika a ani Švédsko, které poprvé nepostoupilo ani do vyřazovacích bojů. Nemají takovou kvalitu. Silné je Rusko jako na všech šampionátech a nepřekvapuje mě ani výborná hra Švýcarska. Ale my máme také velice dobré mužstvo, i když slabší než třeba zrovna Švýcarsko,“ míní.

Před třemi roky se zkušený centr krátce vrátil domů, ale nenaskočil v mateřských Českých Budějovicích, nýbrž začátek sezony strávil v extraligové Plzni, odkud později zamířil do Švýcarska. „Motor hrál v té době první ligu a já jsem přece jen ještě chtěl hrát nejvyšší soutěž, ze které jsem si přál odejít do Švýcarska. Rusko už nepřipadalo v úvahu, toho už bylo dost po devíti letech, která jsem tam strávil,“ usměje se.

V průběhu sezony tak odešel do švýcarského klubu Ambri Piotta, kde odehrál poslední tři sezony. „Bylo to i trochu štěstí. Hráli jsme s Plzní Ligu mistrů v Luganu, kam se na nás přijeli podívat manažer a hlavní trenér Ambri. Dva dny po zápase pak volali mému agentovi Jiřímu Hamalovi, že by o mě měli zájem. Nejprve jsme podepsali smlouvu jen na měsíc, protože se jim zranil jeden hráč. Z měsíce byl půlrok a nakonec z toho byly nádherné tři roky, za což jsem vděčný,“ neskrývá spokojenost se svým působením v malebné alpské zemi.

Michal Vondrka se po osmnácti letech vrací do Moftoru.
Motor hlásí další velké jméno, po osmnácti letech se vrací Michal Vondrka

Všechno ale také nebylo úplně růžové. Předloňskou sezonu předčasně ukončil covid a Novotný stejně skoro nehrál. „Byl jsem po zranění nohy a odehrál jsem pouhých osm zápasů. Měl jsem koleno hodně zmasakrované, ale podařilo se mi nastoupit do utkání už šest měsíců po operaci. Musím poděkovat mým kondičním trenérům Dominiku Kodrasovi s Kamilem Hajduškem, že mě tak rychle dostali zpátky. Byla to sice dřina od rána do večera, ale zaplaťpánbůh za těch osm zápasů, které jsem alespoň stihl. Takhle rychle se podaří vrátit jen málokomu,“ na dálku děkuje svým osobním trenérům.

Zato předcházející sezonu považuje za jednu z nejlepších v kariéře. „Hrál jsem s Dominikem Kubalíkem a náramně jsem si to užíval,“ pochvaluje si. „V Ambri jsme po dlouhé době udělali play off, do kterého jsme postoupili z pátého místa. Fanoušci tam hokejem žili, byla to opravdu nádhera,“ zasní se.

V uplynulém ročníku Novotného týmu postup do vyřazovacích bojů unikl. „Byla to bez diváků zvláštní sezona. Přitom v Ambri jsou nejlepší, jaké jsem kdy zažil. Tedy ještě kromě finále KHL se Lvem Praha v 02 Areně,“ doplní. „Tři roky ve Švýcarsku si nemohu vynachválit. Hokej jsem si tam doslova užíval. Neměli jsme v týmu žádné hvězdy, tou byl jenom v prvním roce Kubalda. Ale lidi tam uměli ocenit, že jsme makali, i když se třeba prohrálo. Zatleskali, nepískali na nás. Jejich mentalita je úplně někde jinde a opravdu jsem si to užíval,“ přiznává, že se do Švýcarska doslova zamiloval.

Hokejisté Motoru už si zase užívají led na druhé ploše Budvar arény. Na snímku se občerstvují navrátilec Roman Vráblík (vlevo) spolu s gólmanem Janem Strmeněm.
Hokejisté Motoru letos v přípravě běhají víc než dřív, okusili už také led

A to nejen po hokejové stránce. „Žili jsme v Belinzoně u italských hranic, kde bylo pětadvacet stupňů. Když přejedete do Ambri, tak tam bylo o dvacet stupňů méně,“ směje se. „Byli jsme tam kvůli hokeji, ale život je tam opravdu neuvěřitelný,“ neskrývá.

V Ambri však Novotnému skončila smlouva a rozmýšlí se, co bude dál. „Jsem soudný člověk a klub se chce vydat jinou cestou. Vsadit na mladší kluky. Dnešní hokej je hodně bruslivý a já jsem nikdy nebyl nějaký skvělý bruslař. Měl jsem v týmu jinou roli. Lídr, dobrá vhazování, hra v oslabení, v přesilovkách práce před soupeřovou brankou,“ vypočítává. „Mám velmi dobrý vztah s manažerem klubu Paolem Ducou a ani jsme o pokračování neuvažovali. Byli jsme domluveni, že mi smlouvu po této sezoně prodlužovat nebudou. A nechtěl jsem ani já. Švýcarský hokej se posunul a už by to k tomu nebylo,“ uzná. „Strávil jsem tam nádherné tři roky, za které jsem rád.“

Generální manažer Madeta Motoru Stanislav Bednařík.
Letošní kádr není diametrálně dražší než ten loňský, ujišťuje Stanislav Bednařík

Nyní mistr světa z roku 2010 přemýšlí, jestli ještě bude pokračovat doma v Českých Budějovicích v Motoru, nebo ukončí kariéru. „Ještě je na rozhodnutí brzy. S klukama z vedení Motoru i s trenérem Jardou Modrým jsem ve spojení. Až přijede, tak si sedneme a probereme to. Oni znají můj postoj. Teď nechci předbíhat. Musím být stoprocentně rozhodnutý, že ještě hokej na nejvyšší úrovni chci hrát. A v tom případě bych musel dát přípravě úplně všechno. Určitě bych si to nešel jenom tak odbruslit proto, že jsem z Budějovic. Muselo by to být z mé strany na sto procent a není to legrace, protože extraliga se hodně zvedla,“ dobře si uvědomuje.

Jiná varianta než Motor prý nepřipadá v úvahu. „Přesně tak. Buď budu hrát za Motor, nebo nebudu hrát nikde. Maximálně nějakou amatérskou ligu. Hokej mě pořád baví. Kdyby mě to úplně opustilo, tak bychom tenhle rozhovor nedělali po mém tréninku v posilovně, ale někde v kavárně,“ směje se. „Jak říkám, nejsem rozhodnutý, ale také dobře vím, že Motor na mě nebude čekat do nekonečna. Dávám tomu pár týdnů a nějaké rozhodnutí padne,“ uzavře.