Má pro vás velký význam, že se s reprezentačním týmem představíte vlastně doma?
Je to poprvé, kdy se v Jindřichově Hradci hraje mezistátní utkání, a považuji to za výbornou věc. Další pozitivní záležitostí, kvůli které jsme tady, je přejmenování hradeckého zimáku na stadion Jana Marka. To byl ze strany města vynikající nápad a je dobře, že se také uskutečnil.

Tragicky zesnulého Jana Marka si tak budou připomínat i další generace jindřichohradeckých hokejistů. Chválíte tuto myšlenku?
Jednoznačně. Všichni víme, jaký byl Honza hokejista. Moc takhle šikovných hráčů po českých stadionech nejezdilo. Jak už jsem řekl, město udělalo vynikající věc, že se stadion bude jmenovat právě po Honzovi.

Už toho máte za sebou hodně, ale nebudete přesto poprvé v reprezentačním dresu na domácím ledě pociťovat jistou nervozitu?
Myslím si, že nervózní určitě budu, protože z Hradce pocházím a mám tady rodiče. Přijde hodně lidí, nějaká nervozita rozhodně přijde, ale budu se snažit na to nemyslet. Já osobně i tým budeme chtít podat co nejlepší výkon.

Měl jste hodně žádostí o vstupenky?
Bylo jich asi padesát na každý zápas. Kapacita tady v Hradci není až tak velká, takže doufám, že nás bude hnát plný stadion.

Vás čeká jubilejní stý zápas v reprezentaci. Zaznamenal jste vůbec toto jubileum?
Samozřejmě o tom vím a jsem rád, že to vyšlo právě tady v Hradci. Jsem odsud a má to pro mě obrovský význam.

Napadlo vás někdy, že si zahrajete za národní tým právě v Jindřichově Hradci?
Abych pravdu řekl, tak ne. Už jsem měl možnost zahrát si s reprezentací v Českých Budějovicích, kam vedly mé hokejové kroky z Jindřichova Hradce. Když jsem začínal, tak mě vůbec nenapadlo, že vůbec někdy za národní tým budu hrát. Najednou hraji stý zápas a moc se na to těším.

Který z těch devadesáti devíti zápasů v reprezentačním dresu vám nejvíce utkvěl v paměti?
Bylo to finále mistrovství světa v Německu 2010 proti Rusům, které jsme vyhráli 2:1 a získali zlaté medaile. To je takový zápas, na který budu pořád vzpomínat.

Vybavíte si i váš první reprezentační duel?
Bylo to ještě za trenérů Augusty a Martince v Mladé Boleslavi v roce 2002 proti Švýcarsku a dokonce jsem dával gól. O den později se hrálo v Táboře a tam jsem nastoupil v jednom útoku s Martinem Štrbou a Tomášem Vlasákem. Na tyto první zápasy a góly se také nezapomíná.

Co se dá očekávat od nadcházejících dvou utkání s Lotyšskem?
Loni jsme zrovna s Lotyšskem hráli také první zápasy přípravy na mistrovství světa, ale tenkrát to bylo na ledě soupeře. Ani jeden ze soupeřů nebude rozehraný a budeme za sebou mít jenom tři týdny tréninku.  Je těžké od takových utkání něco velké očekávat. Určitě tady ale bude plný zimák a byla by ostuda, kdybychom tato utkání nezvládli.

Mohl byste se ještě ve stručnosti ohlédnout za vaší premiérovou sezonou v dresu Lva Praha v KHL?
Z osobního hlediska to mohlo být lepší, protože moje produktivita nebyla taková, jakou bych si představoval. Navíc jsem měl dost nepříjemné zranění ramena. Teď už jsem ale v pořádku.

A z hlediska týmu?
Z týmového hlediska jsme splnili cíl, kterým byl postup do play off. Na začátku sezony, kdy jsme měli fazonu, se mluvilo o tom, že můžeme jít i výš. Nakonec se ale ukázalo, že KHL je tak vyrovnaná a kvalitní soutěž, že nepostoupily ani do play off kluby i s většími ambicemi než my. Pouze mě hodně mrzí, že jsme nedokázali více potrápit a vyhrát alespoň jeden zápas v prvním kole play off s CSKA Moskva. Hlavně u nich, kde jsme dvakrát prohráli v prodloužení.  To mě na sezoně mrzí asi nejvíce.

Máte ve Lvu smlouvu ještě i na příští sezonu?
Smlouvu tam mám ještě na dva roky. Zatím jsem tam spokojen.