Stalo se to 19. září v pátém kole soutěže v Ústí nad Labem. „Ve druhé třetině Lukáš Bohunický nahodil puk a snažil jsem se napadat soupeře. Dostal jsem se před obránce a brzdil jsem před mantinelem. On mi tam ale dal hokejku, na kterou jsem šlápl a v plné rychlosti jsem vletěl do mantinelu," popisuje liberecký odchovanec svůj kritický moment letošní sezony.

Lékařská diagnóza byla krutá. Natržené vazy pravého ramena znamenaly na delší dobu stop. „Tři týdny jsem měl rameno v ortéze. Musel jsem být doma a bylo to na palici," přiznává. „Další týden už jsem ortézu mohl sundat, ale rameno pořád bolelo. Snažil jsem se intenzivně chodit na rehabilitace k Žanetě Sadovské a hodně mi pomohl také pan doktor Vodička. Věřím, že už to bude v pořádku a budu připraven do hry," děkuje lékařům, kteří mu pomohli.

Pátý týden po úrazu už to zkoušel na ledě v teplákách. „Potom už jsem začal chodit na led ve výstroji. První dva dny to ještě docela bolelo, ale postupem času bolest odeznívala. Jak už jsem řekl, věřím, že rameno už bude na sto procent v pořádku," ujišťuje.

Podobné zranění už ve své nedlouhé kariéře jednou zažil. „Při utkání za reprezentační sedmnáctku se mi stalo to samé, jenže na levém rameni. Bylo to úplně stejné, takže teď už jsem alespoň věděl, co mě čeká," hořce se usměje. „Byl jsem tak na to připraven a říkal jsem si, že se stávají i horší zranění. Ta k hokeji bohužel patří," dodá už smířlivěji.

Smůla to ale byla pořádná. Mikyska přišel do nového týmu, ve kterém se chytil. V centru mezi Michalem Švihálkem a Davidem Kuchejdou se doslova našel. Nedal sice žádný gól, ale zaznamenal v pěti utkáních šest asistencí. „Začal velmi dobře, v přípravě byl výborný. Šikovný hráč na puku. Přinesl to, co jsme od něj čekali. Bohužel se po pěti utkáních zranil a je teď mimo. Každopádně je příslibem. Víceméně dal dohromady jednu kvalitní pětku," pochválil ho v rozhovoru pro Deník i generální manažer klubu Stanislav Bednařík.

„Strašně mě to mrzelo. Makali jsme dva měsíce na suchu, odehráli jsme deset přáteláků a pak jde člověk natěšený do sezony. V pátém zápase se mi pak stane tohle. Přitom našel lajna fungovala a sedli jsme si celá pětka. Byla to fakt smůla," smutnil sám hráč.

Zápasy svých spoluhráčů tak sledoval pouze z tribuny. „Kluci hráli perfektně. Byli až do odpočtu bodů první. To byla také smůla, ale věřím, že se na první místo zase vrátíme. Mančaft na to určitě máme," pevně doufá.

Po dobu zranění Mikyska sledoval zápasy nejprve shora z novinářské tribuny, ale později zamířil dolů mezi diváky. „Nahoře se mi zdál hokej trochu pomalejší a navíc mám rád atmosféru mezi lidmi," zdůvodňuje svou změnu stanoviště. „Tam jsem si to užíval. Fandil jsem, skákal. Všechno jako ostatní fanoušci," směje se. Vypravil se také povzbudit své spoluhráče na zápasy venku. „Byl jsem s klukama v Praze na Slavii nebo na Kladně. Vynechal jsem jenom ty větší dálky, jako byl třeba Šumperk," říká.

Do hry by rád naskočil v pondělí právě proti Šumperku. „Člověk má trochu v hlavě, že dlouho nehrál. Nechci si to ale moc připouštět. Věřím, že budu v sestavě a půjdu do zápasu. Budu muset začít trošku jednodušeji a doufám, že se to zápas od zápasu bude zlepšovat. Udělám pro to všechno," slibuje.

Mikyska je mimořádně silný hráč na puku a tím pádem i v soubojích jeden na jednoho. „Puk mám rád. Hraji centra, takže je to moje práce," usměje se. A ještě více ho rozesměje dotaz, jestli bude kotouč také půjčovat svým spoluhráčům. „Jasně. Centr je tam od toho, aby přihrával."

V minulém týdnu přišel ČEZ Motor kvůli administrativnímu pochybení a dvěma následným kontumacím o šest bodů. Následoval tak rychlý propad tabulkou z prvního až na páté místo. „Vyhráli jsme doma nad Ústím a měli jsme na prvním místě náskok pěti bodů. Na tabulku se krásně koukalo. Najednou druhý den bylo všechno jinak. Nedá se ale nic dělat a nesmí nás to rozhodit. V Kadani jsme sice prohráli, ale soupeře jsme výrazně přestříleli. Určitě máme na to, abychom se na první místo zase vrátili," je přesvědčen navrátilec do sestavy Motoru Josef Mikyska.