Protinožci se u nás chystají na mistrovství světa divize 2B ve Španělsku a do České republiky přicestovali už potřetí. Ode dneška jsou jako každoročně na soustředění v Litoměřicích.

Jeho součástí je už tradičně přátelský zápas právě proti juniorům českobudějovického DDM. „Kluci vždycky přijeli za námi do Litoměřic. Loni jsme jim slíbili, že pokud bude mistrovství světa v Evropě a přijedeme znovu do Čech, tak dorazíme na oplátku na zápas my do Budějovic," vysvětluje Rezek.

Oba dosavadní vzájemné duely vyhrála australská dvacítka. „První zápas skončil 8:8 a vyhráli jsme na nájezdy. Tehdy nastoupil za soupeře Pavel Samohejl. Výborný hokejista. Vedli jsme minutu před koncem 8:6, ale on si vzal dvakrát puk, dal dva góly a smál se nám. On tam byl hodně znát. Loni jsme zvítězili tuším 6:3," vzpomíná.

Divize 2B je pátá nejvyšší skupina juniorského světového šampionátu. „Držíme se v ní už čtvrtý rok. Čtyři roky jsem u týmu a ani jednou jsme nesestoupili. Dokonce jsme poprvé v historii získali medaili. To byl pro australský hokej velký úspěch," konstatuje.

Loni zachraňovali mladí Australané příslušnost k divizi 2B až v posledním duelu šampionátu proti Číně a záchrana je hlavním cílem i na nadcházejícím lednovém turnaji ve Španělsku. „Máme dobré dvě lajny a gólmana. Zbytek týmu je o dost mladší. Ale uvidíme, jak to bude," nechce předbíhat.

„Cíle si vždycky stanovujeme až tak po prvních dvou zápasech turnaje, protože nikdy nevíme, jak ostatní soupeři budou vypadat. Jejich síla se dopředu jen těžko odhaduje. Hrajeme pět duelů a prioritním cílem je nespadnout. Ale kdyby se třeba zase povedla medaile, tak by to bylo moc příjemné," zasní se.

Tři roky dělal Jihočech asistenta trenéra rakouskému kolegovi. Ten ale po sezoně skončil, když se posunul do role manažera národních týmů všech kategorií. Na jeho trenérský post byl dosazen Fin, který už v Austrálii delší dobu žije.

Po čtyřech letech v roli asistenta Rezek doufal, že by volba mohla padnout na něj. „Rozhodl ale můj věk. Zdálo se jim, že jsem v šestadvaceti ještě moc mladý, abych mohl být hlavní trenér," usměje se. „Ke dvacítce jsem nastoupil, když mi bylo dvacet tři let. Až jsem si sám říkal, jestli do toho mám jít, protože jsem měl trénovat svou věkovou skupinu. Navíc národní tým. Nakonec jsem to vzal. Pořád jsem ale mladý a uvidíme, co bude třeba za dva roky."

Josef Rezek je na zeleném kontinentu už šest let a konečně se dočkal také australského občanství. „Úspěšně jsem zvládl testy. Občanství jsem dostal a teď jen čekám na ceremoniál, kdy mi bude slavnostně předán certifikát a složím přísahu u vlajky. To by mělo proběhnout šestadvacátého ledna, kdy je v Austrálii státní svátek."

Pro Jihočecha to znamená důležitou věc. Může totiž začít hrát hokej za australský národní tým. „Trenéři už mě pozvali a zařadili do nominace pro mistrovství světa divize 2A, což je čtvrtá nejvyšší skupina," doplňuje sám hokejista.

Také australské áčko absolvuje stejně jako dvacítka před turnajem soustředění v Litoměřicích. Samotný šampionát se uskuteční na začátku dubna v Rumunsku. „Před dvěma roky Austrálie ze skupiny 2A sestoupila a loni v Mexiku z divize 2B postoupila zase zpět. V této sezoně bychom měli mít velice slušný tým, protože občanství obdrželi také někteří kluci z Kanady a Ameriky. Nepojedeme se jenom zachraňovat, ale jedeme se poprat o medaili," naznačuje Rezek plány svého nového národního týmu.

Přestože Austrálie rozhodně není zemí s hokejovou tradicí, plány zde s tímto sportem mají smělé. „Do roku 2019 chtějí být Australané ve skupině 1B a udržet se tam. Určitě to není nereálné. Postup v našich silách rozhodně je, ale těžší bude pak třetí nejvyšší skupinu udržet, protože tam už hrají profesionální hokejisté. My máme všichni svou práci a národní tým se sejde vlastně až týden před mistrovstvím světa. V tom mají proti nám evropské státy obrovskou výhodu. Mohou se sejít a zahrát si přes sezonu někde kousek za hranicemi zápas. My to tak jednoduché nemáme. Letíme čtyři hodiny a pořád jsme v Austrálii," směje se.

Přestože velice brzy zahájil trenérskou dráhu, pořád se Rezek cítí více jako hráč. „Je to tak půl na půl, i když hraní je pro mě pořád priorita. Jsem stále ještě mladý. Ale už čtyři roky působím u australské dvacítky a navíc jsem se stal prezidentem klubu v Adelaide, kde jsem trénoval i holky. S tím už jsem však skončil. Mám toho pořád opravdu dost," vypočítává.

Manažerem zimního stadionu v Adelaide už také není. „Mám firmu na prodej hokejových i dalších sportovních věcí. To je můj hlavní zdroj obživy. Hokejem se v Austrálii pořád ještě uživit nedá," ujistí českobudějovický hokejový vyslanec na nehokejovém kontinentu.