Juniorskou extraligu hrálo v uplynulém ročníku naposledy čtyřiadvacet mužstev, která byla rozdělena v základní části do čtyř skupin po šesti účastnících. Ve své skupině obsadil Motor třetí příčku za silnými soupeři Kometou Brno a rakouským Salcburkem. Zajistil si tak postup do dvanáctičlenné nadstavby, která nesla název o umístění v play off.

V ní skončili mladí Jihočeši desátí. Ve skutečně složitém systému soutěže se poté posunuli do čtyřčlenné skupiny, ve které se rozhodovalo o postupu do play off. Na ten se jim dosáhnout nepodařilo, když skončili čtvrtí za Chomutovem, Vítkovicemi a Litvínovem. Do čtvrtfinále postupovaly pouze první dva celky.

Play off si Motor sice nakonec nezahrál, přesto trenér Štrba rozhodně nehodnotí sezonu jako neúspěšnou. „Hlavně jsem se na tu sezonu strašně moc těšil, protože k nám do juniorky přicházel úspěšný ročník, který se stal před rokem mistrem republiky v dorostu,“ připomíná loňský velký úspěch českobudějovického hokeje.

Mistrovský kádr ale neměl kouč k dispozici ani zdaleka v kompletním složení. „Z mého pohledu to byla strašně těžká sezona, protože tým se prakticky rozpadl. Odešli kvalitní hráči, kteří byli jeho lídry. Matěj Toman se Šimonem Kubíčkem odešli do zámoří, Martin Beránek s Pavlem Novákem se posunuli do áčka, i když Pavel toho za nás nakonec odehrál docela dost,“ vypočítává.

K tomu se přidala i zranění. „Ke konci sezony nám vypadly skoro celé dvě pětky. Zranění byli Kuba Čížek, Matouš Hrubec, Venca Svach nebo Kuba Káník. To všechno byli hráči, kteří mužstvo táhli,“ posteskl si trenér.

Marodka postihla mužstvo právě v závěru ročníku, kdy se bojovalo o účast v play off. „Ve skupině o play off jsme byli hodně oslabeni,“ připustí trenér. „Celkově jsme měli v kádru velkou fluktuaci. Kluci chodili hrát za muže druhou ligu a řadu z nich si bral do tréninku prvního týmu také Venca Prospal. Někteří si zkusili i zápasy. Byla to pro ně výborná zkušenost, to v každém případě, ale vytěžováni byli skutečně hodně,“ je si Štrba vědom.

Právě výchova mladých hráčů pro seniorskou kategorii by měla být hlavním smyslem mládežnických celků. Toho si je vědom i Štrba, že výsledky v těchto kategoriích nejsou na prvním místě. „Když chcete v juniorské soutěži uspět, tak musíte mužstvo naučit udržet systém a soudržnost. My jsme se ale prakticky nemohli sehrát, protože hráči neustále někde cestovali. Potom je složité dělat výsledky,“ dobře ví.

Na druhou stranu Štrbu těší, že se mu povedlo do mužstva zabudovat nadějné mladíky. „Pět kluků ročníku 2002 nastupovalo pravidelně a další dva tři odehráli více než dvacet zápasů. To je velice dobré a mám z toho radost,“ přiznal.

„Na závěr sezony jsme předváděli pěkný hokej. Je jen škoda, že si kluci nezkusili play off, kde by zažili těžké zápasy a okusili stresové momenty. To by pro ně byl velký přínos,“ je přesvědčen. „V základní skupině přece jen tolik kvalitních zápasů nebylo. Jenom se Salcburkem a Brnem. Nástavba už byla výborná, tam bylo dvanáct nejlepších týmů soutěže. A v boji o play off už to každý tým nabušil tím nejlepším, co měl k dispozici. To byly velmi dobré zápasy.“

Z jednotlivců by trenér nikoho moc vyzdvihovat nechtěl. „Po svém příchodu byl rozdílovým hráčem Honza Tlačil. Ale on byl ročník 1999 a měl jím být. Jinak jsme neměli nějaké velké osobnosti, ale spíše bojovný tým. Kluci to odmakali všichni na stejné úrovni. Někomu se někdy dařilo více, někomu méně. Naším cílem bylo připravit dorazové ročníky na seniorský hokej. Tomu jsme přizpůsobili i tréninkový proces. A jak už jsem řekl, těší nás, že jsme zabudovali do týmu i mladé kluky,“ připomíná Štrba klady letošní sezony.

V příštím roce by mělo juniorskou extraligu hrát osmnáct týmů. Sedmnáct akademií plus Olomouc. „Nebude se sestupovat, takže všichni mohou hrát v klidu,“ podotkne Štrba.

On sám ještě neví, bude–li u juniorky pokračovat. „Rád bych v klubu zůstal i nadále. Druhým rokem dokončuji trenérskou licenci A a chtěl bych u juniorky pokračovat. Ale uvidíme, jaká bude klubová strategie na další sezonu a jestli budu osloven. Pokud by přišla nabídka trénovat chlapy, tak ta se samozřejmě neodmítá. Potěšila by, ale moc s tím nepočítám,“ připustí.