Tým HC České Budějovice dnes vstoupí do nové sezony, od 18 hodin hostí Olomouc (zítra pak Brno, 12.30) a na jeho střídačce bude stát v soutěžní premiéře na jihu 41letý kouč Aleš Totter. Před startem extraligy odpovídal na dotazy Deníku.

V pátek vstoupíte do nové sezony. Hráčům někdy připadá příprava dlouhá. Co vám, trenérům?

Byla proložena množstvím zápasů a turnaji, takže jsme ji přežili. Jestli je dlouhá… Takhle to je u nás nastaveno. V Česku jdeme v červenci na led a  únoru, březnu, kdy má sezona vrcholit, už má spousta manšaftů volno. Kempy by klidně mohly začínat v září a hrálo by se do dubna, do května. Hráči se na začátek soutěže vždy těší. Na něco jsme se připravovali a teď bude naše práce zhodnocena. Uvidíme, jak jsme schopni dodržovat systém a věci, na kterých jsme pracovali. Respektujeme i kvalitu soupeřů; i když si myslíte, že jste udělali maximum, pravdu ukáže až soutěž.

Ale kdybyste měl říci, jaký máte z přípravného období dojem?

Nastavili jsme jiné mantinely, jiný systém, všechno. Přišel jsem jako nový trenér, nelze navázat na minulou sezonu, což je nevýhoda, času moc nebylo. Ale je to i výhoda – hráči se snaží získat co nejlepší pozici v týmu, protože jsme řekli, že všichni jsou na stejné startovní čáře.  To je pro ně motivace. Přístup a nasazení hráčů bylo v pořádku. V určitých věcech jsme, myslím, velice dobří, a soupeře můžeme hodně zlobit, pokud budeme hrát týmově, kompaktně.  Ale každý se připravoval, každý má svůj styl a rozhoduje se až na ledě.

Generálka v Plzni, porážka 3:6, vás asi příliš neuspokojila…

Generálkou pro nás bylo všech dvanáct zápasů.

Tomu poslednímu nedáváte větší důležitost než ostatním?

Ne, to určitě ne.

Co zápasy napověděly o síle českobudějovického týmu?

Dá se z toho vyvodit, že soutěž bude velice vyrovnaná a bude záležet na každém zápase, jak se komu povede, protože s kýmkoli můžete prohrát a kohokoliv porazit. Bude rozhodovat momentální forma. Na chybách, které jsme dělali, se snažíme pracovat. Samozřejmě hráči jsou odmala na něco zvyklí a automatické návyky se těžko předělávají.

Co byla ta hlavní věc, kterou jste chtěl změnit?

Hlavně jsem hned chtěl, aby tým na sebe na ledě víc mluvil, měl stoprocentní přístup a nasazení. Dodržování systému ve všech zónách, směrem do útoku i do obrany, je hrozně důležité u všech pěti hráčů, kteří  jsou na ledě, protože jinak se hra zbortí.  Myslím, že obecně je problém českého sportu, že když se nedaří, každý to chce urvat sám, nevěří systému. Panikaříme a nedokážeme si počkat na další fázi zápasu jako vyspělejší týmy, hlavně ty zámořské.

Často zmiňujete herní systém. Prozradíte, na čem jste ho postavili?

Na výborném pohybu, na tom, že všech pět hráčů se bude doplňovat, komunikovat spolu. Každý musí znát svou roli, která se ale během hry mění. Není to  centr, pravé křídlo, levé křídlo, ale první hráč, druhý hráč, třetí hráč – a hru musí číst. Vlastní nám má být výborný pohyb, fyzická připravenost, důrazná hra. Z toho vyplynou individuality, které v týmu máme. Když půjdou dobrým směrem, tým o několik stupňů zvednou, když ne, mohou nastat problémy; ne všichni byli vychováváni tak, aby hráli pro tým.

Takže není dáno dopředu, že někdo má v juniorce sbírat body, tudíž nemá tolik obranných povinností, zatímco další hráč odvede tu černou práci?

Ta doba je už pryč a hráči to musí během hry přečíst. Díky pohybu puku nebo soupeře se na ledě někde ocitne, a pokud je to v bránící roli, musí to akceptovat – ať je to kdokoli. Když defenzivní hráč má možnost podpořit víc útok, anebo sám zakončit, musí se toho chopit. Hráči se takto nejlépe rozvíjejí pro mužský hokej. Aby nepřišli do áčka a neřekli třeba, že umí hrát jen  levé křídlo dozadu.  Tenhle systém od profesora Kostky byl geniální, Češi s ním vyhráli hodně titulů, takže všichni  berou tenhle systém jako neoblomný. Ale hra se vyvíjí, a když se podíváte na sportovní záběry ze 70., 80. let, ať je to hokej, fotbal nebo něco jiného, tak se smějete. To je jiný sport. Podívejte se jen na brankáře, a to nemluvím o tempu, jakým se teď hraje…

Působil jste na střídačce řady týmů, trénoval na akademii v Detroitu. Co vás zaujalo na českobudějovických hráčích?

Jejich přístup byl vynikající. Celou dobu se nedokáže soustředit žádný člověk, ale jejich respekt k tomu, co budeme dělat, mě zaujal. Nevím, zda říct respekt, anebo spíš přístup, ale byl na maximu. S takovým jsem se nesetkal.  Přeji si, aby hráčům vydržel, pak by to bylo dobré. Od prvního dne vše akceptovali, navíc  přirozenou cestou, ne jako stroje,  že by jen plnili direktivní nařízení trenéra z pozice moci. Strašně důležité pro mne bylo vidět a cítit, že hráči věří tomu, co děláme.

Bylo obtížné sestavit kádr na extraligu?

Nebylo, protože moc hráčů jsme nevyřazovali. Počet hokejistů byl omezený. Samozřejmě není příjemné někomu oznámit, že se nevešel do týmu a půjde někam na hostování . Ale nebyli jsme v situaci, kdy bychom měli čtyřicet vyrovnaných hráčů, jeden jako druhý. Rozhodovaly individuální dovednosti a charaktery, to, jak se o místo v týmu porvali.

Zakládáte si na kolektivním pojetí. Tudíž ani nebudete jmenovat hráče, kteří by měli být v nové sezoně oporami?

Každý hráč má svou roli, každý je pro tým důležitý. Ale jsou tu hráči, kteří mají v sobě něco navíc. Myšlení, umí se prosadit v situaci jeden na jednoho, vědí si rady  koncovce. Reprezentanti Prokeš, Pašek, Smejkal to dokáží, odmala umí dát gól, udělat přečíslení, teď to musí  prodat v juniorce – a na ně navážou další. Ti tři by bez ostatních nebyli nic. Někdy mají tendenci přidržet puk déle… Ono se říká, že mezi genialitou a šílenstvím je tenká hranice. Ta hranice je rozdíl,  který udělají tito hráči: Buď pomohou soupeře porážet, anebo pošlou tým dolů. Bude rozhodovat jejich charakter, herní inteligence.

Útočník Smejkal  zvažoval odchod do zámoří, dostal nabídku z Tri-City. Předpokládám správně, že jste byl rád, když oznámil, že zůstává v HC ČB?

Jsme rádi. Navíc on je devět šestka, může hrát ještě za starý dorost, a když budou vložené pondělky, tak bude hrát i za něj. Měl nabídku z Tri-City, pak i ze Sparty, která ho asi viděla na turnaji v Litvínově, kde se mu dařilo. Zůstává, a tím rozhodnutím dal týmu další sebedůvěru, podpořil jej. Měl lákavé nabídky. Z nějakých důvodů, které nejlépe zná on a jeho rodina, neodešel a my jsme rádi, že ho máme. Určitě měl těžké dilema. Doufám, že to rozhodnutí se ukáže jako správné, týmu se bude dařit a on bude se svou rolí spokojen, i když  patří k mladším hráčům.

Zavedl jste nějakou novinku, která juniory zaskočila?

Hráči asi koukali, když přišla mentální trenérka – Kateřina Kudláčková. Sama vrcholově sportovala, absolvovala kurzy v Americe a  nyní působí v Česku. Spolupracoval jsem s několika mentálními trenéry a myslím, že ona je výborná. Moc se mi líbí, jak s kluky pracuje.

Myslíte, že vám dají extraligové kluby pocítit, že Budějovice už nepatří mezi elitní společnost, že jsou jen prvoligové?

Myslím si, že nás budou brát jinak, než kdybychom měli áčko v extralize. I proto, že v naší soutěži je jen pět prvoligových klubů a zbytek je extraliga.