Při třetím gólu v síti vašeho kolegy jste si nasadil na střídačce lapačku. Tušil jste, že půjdete do branky?
Po třetím gólu jsem slyšel na střídačce trenéra pana Výborného, jak hovoří s trenérem gólmanů panem Gulou, jestli mě tam mají dát. On řekl, že ano, a od druhé třetiny jsem naskočil.
Šel jste poprvé do extraligového zápasu. Měl jste trému?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že tam žádná tréma nebyla. Určitou nervozitu jsem cítil, ale na druhou stranu to nebylo nic velkého. Po prvních zákrocích to ze mě spadlo a pak už se mi chytalo docela dobře.
Čtvrtý gól v síti vašeho týmu byl hodně nešťastný. Špatně jste se s Peterem Mikušem za brankou domluvili?
Ano. Zastavil jsem kotouč za brankou a už na mě najížděl domácí hráč. Slyšel jsem, jak na mě Miki volá. On na mě ale volal, abych mu puk nechal, a já jsem mu ho kousek postrčil. Od jeho brusle se puk navíc dost nešťastně odrazil před branku a Vak to dával už do prázdné.
Stalo se to v době, kdy se mužstvo nadechovalo k závěrečnému náporu. Mrzel hodně takový nešťastný gól?
Samozřejmě to mrzelo. Dostal jsem ho za stavu 2:3 a pořád byla velká šance dát vyrovnávací branku. Byla to škoda. Vrátit už ta situace ale bohužel nejde a je zbytečné o tom nějak spekulovat.
Loni Jakub Kovář odchytal prakticky celý extraligový ročník. Čekal jste, že si nejvyšší soutěž zachytáte takhle brzy a šance přijde už v osmém kole?
Čekal, nečekal. Jsem druhý brankář, takže musím být připravený vždycky. Ať to přijde v prvním nebo třeba v padesátém druhém kole. Připraven musím být neustále. Přišlo to v Liberci, tak to beru jako fakt.
