Vybavíte si konec druhé třetiny zářijového zápasu s Mladou Boleslaví, po kterém jste měl kvůli vykloubenému rameni vynucenou měsíční stopku?
Stalo se to po buly pár vteřin před koncem druhé třetiny. Už si úplně přesně nevybavuji, jak jsem se dostal k puku. Jako pravé křídlo jsem startoval křížem na obránce, kotouč se ke mně asi odrazil a vzal jsem si hokejku do jedné ruky. Cítil jsem hráče za sebou, a jak mě natlačil na mantinel, tak mi vylétla ruka po plexisklu nahoru a už to bylo.
Už jste někdy měl podobný úraz? Věděl jste hned, kolik uhodilo?
Myslel jsem si to. Už jsem to jednou měl, ale to bylo daleko horší zranění. Jak mi ruka vylétla, tak jsem se nemohl hnout. Nemám moc rád, když bych se měl válet na zemi, navíc na zápase byla rodina. Ale prostě jsem se nemohlo zvednout, protože to hrozně bolelo.
Rameno vám lékař nahazoval zpátky hned v kabině?
Ano. Moc příjemné to nebylo a trvalo to docela dlouho. Možná to bylo i tím, že mám ramena docela osvalená, tak to nebyla zrovna sranda. Trvalo to nějakých patnáct minut. Když se mi to stalo poprvé, tak jsem ho měl vyhozené hodinu. Pro doktora to není lehké nahodit, zvolit správný směr, ale náš týmový lékař Zdeněk Vodička to zvládl perfektně.
Poté byly ve hře dvě varianty. Operace, a nebo konzervativní léčba. Na operační zákrok se vám nechtělo?
Rozhodl jsem se pro rekonvalescenci bez operace. Pokud bych na ni šel, tak nevím, jestli bych vůbec stihl konec sezony, i když to byla až jako banální věc, protože s ramenem se mi nic hrozného nestalo. Přesto by rekonvalescence byla hrozně dlouhá. Proto jsem se rozhodl pro tuto neinvazivní metodu.
Do hry jste se vrátil přesně po měsíci. Rameno drží?
Musím zaklepat, je to dobré (úsměv).
Dával jste si alespoň ze začátku trošku pozor v osobních soubojích?
Chvilku. První dva zápasy, pak už to bylo v pohodě.
Po fyzické stránce na ledě vypadáte velmi dobře, což nejlépe dokumentoval třeba váš ice time v prodloužení zápasu v Plzni. Cítíte se kondičně dobře připraven?
Fyzicky se cítím dobře. Na ledě jsem nebyl a netrénoval jsem asi jenom čtyři dny. Jinak jsem po celou dobu chodil na led, na rotoped nebo air bike a do posilovny, abych rameno stabilizoval. Prakticky vůbec jsem z toho nevypadl a po návratu jsem se cítil možná ještě lépe než před zraněním.
A to vám začátek sezony vyšel parádně. V devětatřiceti letech se asi těžko dát hovořit o životní formě, ale fazonu jste měl velmi dobrou. Souhlasíte?
Bylo to super. Přípravné zápasy musím vždycky tak trochu odepsat, než se do toho dostanu. Už několik let mi to déle trvá, ale to asi každému staršímu hráči. Člověk musí být trpělivý, aby ho to neznechutilo, protože to bylo opravdu dost bídné. Navíc, když jsem předtím rok nehrál. To bylo těžké. A teď jsem se do toho dostával znovu, protože jsem na pět týdnů vypadl. Výpadek to prostě byl. Je to pořád dokola a musíte se obrnit trpělivostí.
Zranil jste se v utkání s Mladou Boleslaví, kde jste v minulosti působil, a poslední zápas před pauzou jste hráli právě na ledě tohoto soupeře. Ve značně oslabené sestavě jste dokázali zvítězit 4:1 a vy jste dal první gól utkání. Neviděl jste v tom určitou symboliku?
Ani ne. V Boleslavi jsem hrál poprvé od doby, kdy jsem odtud odešel. Když jsem byl v Pardubicích, tak jsme s ní hráli jenom doma a loni jsem nehrál vůbec. Nebral jsem to jako symboliku, ale člověk se rád vrací na místa, kde hrál. Bylo to fajn, a tím, že jsme vyhráli, to bylo úplně perfektní. Vyšlo to parádně.
Vzhledem k velké marodce přišla vašemu týmu reprezentační přestávka vhod?
Myslím, že přišla v pravý čas. Bylo to načasované úplně ideálně. A teď se do toho vrhneme znovu.
Čeká vás duel s Kometou Brno, která se svým jedenáctým místem v tabulce očividně není spokojena, protože na střídačku se vrátil majitel klubu Libor Zábranský. Vnímáte, že soupeř tak trochu bije na poplach?
Abych se přiznal, tak soupeře nesleduji a na tabulku se moc nedívám. Proti Kometě jsem letos nehrál a loni také ne. Viděl jsem naše utkání v Brně a tam hráli kluci famózně. Věřím, že to zopakujeme i doma.
