Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když jsem šel do Ameriky, uměl jsem yes a not

České Budějovice - Mistrovi v ledním hokeji za Pardubice Vladimíru Sičákovi před zápasy play off zemřel otec a před finále se mu narodila dcera Inna

29.4.2012
SDÍLEJ:

Hokejista Vladimír Sičák.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Hokejový obránce Vladimír Sičák je pořádný Jihočech, ale zároveň zcestovalý muž. Lední hokej hrál v Kanadě, ve Finsku, ve Švédsku. Ze země tisíce jezer si domů přivedl manželku. Leccos ve sportu vyhrál, ale hokejový  mistrovský titul získal až letos. Nikoli v dresu Mountfieldu  České Budějovice, ale za Pardubice. Rodák z Jindřichova Hradce zažil během vyřazovacích bojů až dojemný příběh –  příběh o smrti a narození.

Začněme od vašich prvních hokejových krůčků. Byly na rybníce Vajgar v Jindřichově Hradce?
 
Určitě to bylo na Vajgaře. Chodil jsem na hokejovou školu, hodně jsme trénovali na zimáku a odpoledne jsme to dobruslovali na Vajgaře.

Jindřichův Hradec je rodištěm hokejových talentů – zesnulý Jan Marek, Michálkové. Čím to?
Trenérskou školou, trenéry, kteří tam působili. Fungovaly tam hokejové třídy, stále jsme byli pohromadě. Na hokej jsme se hodně soustředili, méně už na školu. (úsměv) Tím to bylo hodně dané.

Naznačil jste, že škola šla stranou ve prospěch hokeje…?
Už na základní škole mi paní učitelka říkala: Sičáku, z tebe může být jedině hokejista, protože to jsi tak hloupej, že to není možný."

Kdy jste si asi tak mohl říct, že se budete život hokejem?
Měl jsem štěstí. Lámalo se to v patnácti letech, kdy jsem šel z Jindřichova Hradce do Budějovic. Trénoval mě pan Červený, který mě doporučil do prvního týmu poté, co se mi povedly dva zápasy za juniorský nároďák. V prvním týmu Budějovic jsem už zůstal.

Musí mladý kluk, pokud to myslí s hokejem vážně, dát tréninku něco navíc, víc dřít? Třeba dělat pověstné Jágrovy dřepy.
Zeptejte se na mě kohokoliv:  já jsem toho navíc moc nedělal. Měl jsem to dané, hokej mi vždycky šel. Když jsem šel na trénink, udělal jsem, co jsem mohl. Možná je rozdíl mezi Sičákem a Jágrem, že Jágr hraje výš a lépe, bere jiné peníze. (smích). Vesměs se trénuje čtyři hodiny denně, když to děláte pořádně, přidávat si nemusíte.

Na podzim 1998 jste v Budějovicích odmítl podepsat smlouvu a zmizel jste do Ameriky. Budějovice vás zažalovaly a mezinárodní federace IIHF vám zakázala hrát v Evropě hokej…
Nemám ponětí, co mi vlastně zakázali. Za mě to tenkrát vyřizoval táta, bylo mi sedmnáct. Vím, že jsem hrál extraligu. Měl jsem smlouvu, ale podepsal ji za mě táta, protože jsme nebyl plnoletý. Ten podpis byl neplatný, když jsem překlenul osmnácté narozeniny. Měl jsem podepsat nový kontrakt. Agent s Budějovicemi jednal, ale klub tvrdil, že smlouva je platná, i když ji podepsal táta, a že je platná do mých dvaadvaceti let. S Budějovicemi se nedalo mluvit, tak jsem se rozhodl, že odejdu hrát za moře.

V Kanadě jste působil v soutěži WHL za Medicine Hat Tigers. Co je to za soutěž?
Byla to nejlepší  juniorská liga, hrál tam třeba Milan Kraft a další kluci. Pak vznikla quebecká liga, která byla o něco lepší.

Za moře jste odešel v osmnácti letech. Jak jste na tom tehdy byl s vaší angličtinou?
Jak jste na tom s angličtinou vy?

Mizerně.
Já jsem na tom byl ještě hůř než mizerně, neuměl jsem vůbec nic. Pět, šest let jsem se učil německy.  Anglicky jsem uměl yes a not. Tam se ale anglicky naučíš rychle. Jsi mladý člověk, dají tě do rodiny, furt to do tebe perou. Chodil jsem do školy. Za tři měsíce jsem se anglicky naučil.

V Americe jste nebyl draftován, na trhu s hráči si vás nevybral žádný klub NHL. Mrzí vás to? 
 
Ano a hodně. Je to okořeněné tím, že jsem se na draft v Bostonu dostal. Bavil jsem se s agentem. Řekl mi: Láďo, pojedeš tam. Vypadá to, že bys mohl být draftován ve třetím kole Vancouverem. Podáš si tam s nimi ruku. Přiletěl jsem tam, ale žádné pohovory, které se dělají, nebyly. Seděl jsem tam devět kol draftu a nic se nestalo. Nedá se nic dělat.

Byl jste tak zklamaný? 
 
Byl jsem mladý, takhle jsem nepřemýšlel. Líbilo se mi tam, tamní život.
Co konkrétně?
 Třeba jídlo, to mají vynikající, jsou jinde než my. Žil jsem v rodině, vařili mi. Neměl jsem tolik peněz, abych mohl chodit jíst ven. Jídlo nebylo to hlavní, co mě fascinovalo, spíše životní styl.

U koho jste bydlel?
 
Byl to starší pán s paní, byli na mě hrozně hodní, všechno mi kupovali. Byli to moje další rodiče.

Z Čech jste tam nikoho neměl? 
 
Přesně tak. S rodiči jsem se naposledy viděl na letišti. A pak zase na letišti, když jsem se vracel.

Bylo vám někdy smutno?
 
Nikdo není tak tvrdý. Smutno mi bývalo později, když jsem byl na farmě a nebyl v té rodině. Když strávíš sám Vánoce a Nový rok, není to nic příjemného.

To byla farma týmu NHL?
 
Měl jsem podepsanou smlouvu na tři roky s Atlantou Trashers. Nebyl jsem sice draftovaný, ale dostal jsem smlouvu jinak. Atlanta tehdy začínala jako nový mančaft. Agent mi zařídil, aby mě vyzkoušela, odjel jsem na kemp. Po čtrnácti dnech, co jsme vrátil, mi zavolali, že mi dají  smlouvu.

Start v NHL jste si nepřipsal?
 
To byla moje chyba. Měl jsem hrát ještě rok juniorku, ale oni mi říkali, že už mám hrát za muže. Tak jsem na to kývl, ale klub mě poslal dolů na farmu. Jenomže jak klub začínal, nabral moc lidí a týden před zahájením farmy tam přišli další čtyři obránci, kteří hráli NHL. Mě poslali ještě o ligu níž. Tam mě to začalo štvát.

Takže se ve vás zrodilo rozhodnutí odejít do Finska?
 
Bylo to jinak. Přišel hlavní scaut Atlanty, že by pro mě bylo lepší, kdybych se vrátil do Evropy, že mají kluky ve Finsku a že by mě tam chtěli dát. Odešel jsem do  Hämeenlinny, protože mě tam poslali oni. Rok na to mi poslali fax, abych se vrátil. Odpověděl jsem jim, že nikam nejedu, že se mi ve Finsku zalíbilo.

Z Ameriky do Finska, to musel být šok, ne?
 
(smích) Při příjezdu mě přepadla druhá životní úzkost. Přišel jsem k dřevěné boudě, kde se měl hrát hokej. Stál jsem před tím divným zimákem, koukám na to a říkám si: ježišikriste, co tu dělám. Chtělo se mi brečet. Jakmile se ale seznámíte v šatně, všechno se změní.

Jací jsou Finové?
 
Mám Finku ženu, nemůžu říct nic špatného. (smích). Jiní jsou na severu Finska a jiní na jihu. Na severu jsou lidé fakt hodně svoji. Hrál jsem na severu za Oulu. Šel jsem nakoupit, potkal jsem sousedku a vůbec mě nepozdravila. V Hämeenlinně, která je na jihu, jsou lidi v pohodě.

Ve Finsku jste potkal osobní štěstí, dívku, která se pak stala vaší ženou. Saija?
 
Přesně tak.

Jak jste se seznámili?
 
Hodně jsem chodil ven. Potkali jsme se v baru.

Láska na první pohled? 
 
Vídali jsme se hodně před tím. Potkával jsem ji často. Jednou mi řekla, abych jí zítra zavolal, že můžeme jít do kina a pobavit se. Zavolal jsem a udělal jsem dobře.

Když mluvíte o manželce, je 
z vás cítit spokojenost…
 
Určitě, tak to vyplynulo a tak to má být.

Dorozumívacím jazykem byla angličtina, že? 
 
Ano a je furt.

Co vy a finština? Neměl jste tendenci se jí naučit?
 
Neměl. Ve Finsku všichni mluví anglicky. Pár slovíček finsky jsem pochytil, ale žádná sláva to není.

Sportovci se prý rychle učí vulgarismy?
 
To je pravda. Já jsem spíše pochytil pokyny: Tři dozadu. To znamená, že dva beci a jeden útočník musejí být vzadu při bránění. Kolme taka! Když jsem to slyšel na poradě, věděl, že tam budu mít bránícího útočníka.

Se Saijou jste žil už ve Finsku?
 
Asi rok a půl jsme se jen vídali. Pak jsem jí řekl, ať se ke mě nastěhuje. Je to asi deset let, co spolu žijeme.

Co budoucnost. Zůstanete tady?
 
Já byl rozhodnut, že chci žít v Budějovicích. Město se mi líbí. Jak sjíždíš do Budějovic z kopce od Třeboně po staré silnici, tam jsem si říkal, že tady budu bydlet. Nakonec jsem se rozhodl jinak.

Co na to vše říkala žena?
 (smích) Já jí řekl, že jestli chce být se mnou, budeme žít v Čechách a do Finska budeme jezdit na návštěvy. Zatím to vypadá dobře. (Klepe o stůl.)

Manželku z Finska má i hokejový brankář Tomáš Duba…
 
My jsme je tam potkali, když jsem hrál za TPS Turku. Tatínek jim stavěl saunu. To se u nás nestane, já saunu nemám rád. Nemám rád horko ani studeno. I vodu na sprchování potřebuji akorát.

Ortodoxním Jihočechům může vadit, že hrajete hokej v Pardubicích. Čím to? 
 
(Váhá. Směje se.)

Klidně řekněte,  že jde o peníze?
 
Můžu, jo? Když jsem byl mladý, říkal jsem si, mě ten hokej baví. Baví mě to furt, ale jakmile dostaneš první výplatu, jedná se o to, aby sis zkusil vydělat víc. Dá se říct, že mě tam zlákaly peníze, ale i možnost, že vyhrajeme titul.

Na začátku vyřazovacích bojů, kdy vás čekaly Vítkovice, vám zemřel otec. Měl jste chuť hrát?
 
Nebylo to nic příjemného. Zařizoval jsem pohřeb, bylo toho dost. Táta zemřel docela mladý, nikdo to nečekal. Bylo to hodně těžké.

Ovlivnilo to váš výkon?
 
Občas se ti zápas nepovede. Tohle by byla super výmluva, ne? Ale na rovinu: tak hrozné, že by ses nemohl soustředit na hokej, to není. Otec umřel, narodila se mi druhá dcera. Tak to beru. Jestli si někdo myslí, že je člověk úplně rozhozený, tak to není pravda. Titul jsem věnoval otci, který měl hokej rád, rád si to užíval.Táta mě vedl celý život, aby ze mě něco bylo, abych se měl líp. Jsem mu za to vděčný. Chtěl bych mu za to ještě jednou poděkovat.

Musel vás hodně peskovat?
 
Pamatuji, že jsem si jako mladý jednou v Hradci vylítl na rozhodčího. Táta mě vedle střídačky propleskl a řekl mi, ať hraju hokej. Když jsem byl starší, občas mi řekl, že jsem se mu nelíbil, ale už mi do toho moc nemluvil.

Na Velikonoce jste se stal podruhé otcem. Měli jste prý dilema, jak holčičku pojmenovat?
 
To už bylo u první dcery, manželka si vzala finský kalendář a projela finská jména. Nechávám ženě volnou ruku, pokud se jméno bude dobře vyslovovat i české babičce. Je to něco mezi. Dcery se jmenují Emily a Inna.

Hokejově zůstáváte v Pardubicích?
 
Mám tam smlouvu ještě na dva roky, ale je v ní klauzule, že když něco přijde, můžu odejít do zahraničí.

Co budou dělat Sičákovi v létě?
 
Nemám ponětí. Hrozně rád bych jel na dovolenou, ale asi se k tomu nedostaneme. Já beru dovolenou, že jsem ve svým baráku, že posekám zahradu, upravím keře, postarám se o různé věci. Nikam nepotřebuji. Teď se nám narodila holčička, tak to na velké cestování stejně není.

Líbí se manželce v Česku?
 
Manželka se zamilovala do mě, proto sem odešla. (smích). Pokud máme jednoduchý život, práce se daří, děti jsou zdravé, tak nemáme problém v ničem.

Jak relaxujete?
 
Já se vždycky rád díval na televizi. Rád jsem zašel s manželkou na večeři. Od té doby, co se narodily dcery, mám závazků dost. Pomáhám, kde se dá.

Letos se hraje mistrovství světa v hokeji ve Finsku a ve Švédsku. To se s manželkou v televizi kouknete, ne?
 
Mám historku. Předloni volali ze Sportu, jestli by si nás mohli vyfotit. Mě v českém dresu, manželku ve finském. Že budeme dělat kašpárky. Slušně jsem je odmítl. Na to já nejsem, mám rád pohodu a klid. Řekl jsem těm novinám,  ať zavolají Tomáše Dubu. Pak jsem je ve Sportu viděl. (smích)

Co oslavy v Pardubicích?
 
Já jsem slavil první titul, takže nemohu srovnávat. Bylo to moc pěkné.  Kdybych byl mladší, tak jsem si oslavy užil určitě víc. Už jsem ale něco v kariéře vyhrál. A můžu říkat, že jsem mistr.

Autor: Luboš Dvořák

29.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kdo si sedne na křesla?
19

Informace k volbám aneb Jak se rozdělují křesla a procházka sněmovnou

Sčítání volebních výsledků v českobudějovické sportovní hale, kde tradičně sídlí největší sčítací středisko v republice, může začít. Přípravy finišovaly v pátek.
4

Na volební výsledky se před lety čekalo až do neděle

Parlament má hlasy i z vazební věznice

České Budějovice – Zatímco občané na svobodě si mohli vybrat, jestli volební místnosti navštíví v pátek či v sobotu, osoby ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody tuto možnost neměli. Ve Vazební věznici České Budějovice volili v pátek. A ani se nepřevlékali do svátečního.

Přes Dasný jedeme o víkendu bez omezení

Dasný – Uzavřený jízdní pruh na hlavním tahu z Českých Budějovic na Písek v Dasném je do neděle či pondělí volný.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Volby v Gymnáziu Česká

České Budějovice - Volební okrsky číslo jedna a dvě jsou v Českých Budějovicích tradičně v Gymnáziu Česká, pár kroků od radnice. Podle ředitele gymnázia Antonína Sekyrky se hlasuje vždy ve zvýšeném přízemí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení