Program má v těchto dnech opravdu nabitý. Ve středu zastupuje českou hokejovou reprezentaci na vyhlášení Sportovce roku v Praze, ve čtvrtek ho čeká očekávaný extraligový šlágr druhého s prvním proti Spartě Praha. Začátek atraktivního zápasu je v 18.10.

Vzhledem k průběhu zápasu asi bylo reálné sáhnout na nějaký bod. Souhlasíte?

Zápas byl specifický tím, že oba týmy měly v nohou náročný finálový turnaj European Trophy v Rakousku. To bylo na hře dost znát. Oproti Pardubicím jsme hráli na čtyři pětky, takže jsme možná vypadali lépe. Asi jsme ale trošku pohrdli šancemi, které se nám naskytly. Ve druhé třetině jsme mohli odskočit do dvou a nebo možná i tříbrankového vedení.

Druhý gól jste ale nedali a naopak jste sami inkasovali tři rychlé góly po sobě.

Bylo to po podceněných a ne dobře zahraných situacích v naší třetině. Nabídli jsme několik šancí soupeři, který nám utekl. O čtvrtém gólu, který jsme dostali, se ani nemá smysl bavit. To se stalo něco, co se jen tak nevidí. Ale i to k hokeji patří. Při prvním gólu jsme nesmyslně vystartovali na hráče soupeře do rohu a dalšího jsme nechali volného mezi kruhy. Pak se mi tam dvakrát připletl vlastní obránce. Při druhé brance mi zakrýval výhled, při třetím mě hákoval, takže jsme se nemohl dostat k tyčce proti hráči, který střílel do prázdné branky. Připomnělo mi to zápas s Jokeritem, kdy jsme také nehráli špatně, ale vlastními chybami jsme soupeři nabídli šance, které on využíval.

Rozhodující gól zápasu na 4:2 byl skutečně nevídaný, když spoluhráči doslova zapomněli puk za vaší brankou a domácí to dokázali potrestat. K čemu vlastně za vaší brankou došlo?

Míra Dvořák jel střídat a nechával puk Alešovi Kotalíkovi s Milanem Gulašem za brankou. Oni ho oba přejeli a asi čekali, že tam ještě někdo je. Trenér mi v legraci říkal, že jsem tam měl dojet já a puk jim rozehrát. Nic se nedělo a najednou jsme zjistil, že pro puk si jede za branku pardubický hráč. Snažil jsem se nalepit na tyčku, abych si to pohlídal. Jenže před brankou se objevil druhý, dostal nahrávku a dával do prázdné.

Dostal už jste někdy takovýhle gól?

Vyloženě takovýhle asi ne. Samozřejmě jsem dostal už i hloupější góly, ale tenhle mrzel už jenom proto, že rozhodl celý zápas. Hráli jsme přesilovku za stavu 3:2 a pokud bychom vyrovnali, tak byl duel ještě otevřený, protože domácí už toho měli docela dost. Tímto gólem jsme domácí posadili na koně a sebe jsme srazili. Pak už se zápas jen dohrával.

Věděl jste o tom, že leží za vaší brankou volný puk?

Nevěděl. Staral jsem se o to, co se děje před brankou. Když mají kluci puk za brankou, tak se věnuji hlavně tomu, jak jsou rozestavění soupeři. Samozřejmě mi ale bylo divné, když bylo přede mnou pět hráčů a puk byl pořád za brankou. Pak už jsem viděl pardubického Koukala, jak tam pro něj letí. Snažil jsem se utěsnit prostor u tyčky, aby mi nedal gól zpoza branky. Vůbec jsem netušil, že je tam ještě jeden volný hráč a nepokrytý dával gól do prázdné branky.

Cítil jste větší únavu po náročném víkendovém programu, který ještě znásobilo únavné cestování?

To nebyla větší únava, to byla největší únava, jakou jsem kdy zažil. Byl jsem na tom před zápasem v Pardubicích dost špatně. A nejenom já. Asi většina kluků. Nevím, jestli by to všichni přiznali, ale bavili jsme se o tom v kabině a měli jsme toho všichni plné zuby. Trošku jsme si přáli, aby byl zápas odložen. To se nestalo. Pardubice měly stejně náročný program, ale alespoň hrály doma, zatímco my jsme museli zase cestovat. Víkend byl opravdu náročný a stál nás hodně jak fyzických, tak i psychických sil. Nebude lehké se srovnat a připravit na Spartu. Ale budeme muset, protože je to pro nás důležitý zápas.

Při našem nedávném rozhovoru jste uvedl, že vám podobné šlágry o první místo moc nesedí. Platí to i nadále před Spartou?

Spadli jsme z prvního místa, takže by nám tahle pozice možná mohla sedět více, než kdybychom bránili první místo.

Sparta aktuálně okupuje první příčku extraligové tabulky. Před sezonou podnikla mohutnou obměnu kádru. Čekal jste, že bude hrát až takhle vysoko?

Jednoznačně ano. Už když prodloužili smlouvu s brankářem Pöpperlem a přišel tam nový trenér Jandač. Když jsem sledoval příchody hráčů do Sparty, tak mi bylo jasné, že budou hrát nahoře. V létě jsme s ní hráli poslední přípravu a nebýt toho, že odehrála posledních asi deset minut ve třech, tak nás přejela. Sparta je podle mého letos jednoznačným favoritem na titul. Hrají výborný play off hokej a především venku jsou skoro neporazitelní. Doma se jim až tak nedaří, ale venku jsou strašně nebezpeční a bude to nesmírně těžký zápas.

Pro diváky i vás hráče byl to měl být atraktivní duel?

Těžko říct, jak se bude hrát atraktivní hokej. Může to skončit 6:5, ale také třeba 1:0. Hrát se Spartou o první místo v extraligové tabulce je určitě velký šlágr a třeba se konečně dočkáme i nějaké větší divácké návštěvy.