Čekal jste, že by mohla přijít reprezentační pozvánka?

Popravdě musím říct, že jsem to trochu čekal, protože v sezoně jsem figuroval v nominaci dvakrát jako náhradník. Zatím ještě trenér neměl tolik na výběr, takže jsem si říkal, že mě na začátek kempu možná nominují.

Dva týdny už trénujete s reprezentačním týmem. Zaznamenal jste v přípravě velký rozdíl proti klubu?

Zatím v tom nebyl rozdíl skoro žádný. Všechny hráče, kteří tady jsou, znám ze soutěže. Na trénink jezdíme autobusem a pak zase zpátky na hotel. Je to jako na klasickém soustředění.

V prvních dvou zápasech Euro Challenge v Norsku jste vůbec poprvé v kariéře oblékl reprezentační dres. Měl jste z toho radost?

Když mi trenér ve středu oznámil, že budu chytat první zápas, tak jsem byl hodně rád. Navíc jsem si v některém jeho rozhovoru přečetl, že pokud se mi utkání povede, tak by se mnou počítal i pro sobotní druhý zápas.

Na zápasy do Norska jste cestovali ve dvojici se sparťanem Pöpperlem. Nepřekvapilo vás, že jste odchytal oba zápasy a na vašeho kolegu zbylo pokaždé jenom místo na střídačce?

Co jsem slyšel, tak trenér počítá více se mnou. Asi proto mě také nechal odchytat oba zápasy.

Oba duely skončily shodně vaším vítězstvím 2:1. Zachytal jste si dost?

V každém utkání na mě šlo kolem pětadvaceti střel. Ale vždy tam bylo několik nebezpečných přečíslení, takže jsem musel být pořád ve střehu.

V prvním duelu prošel za vaše záda hodně smolný gól. Jak jste ho viděl?

Po střele od modré se puk odrazil od něčí brusle a norský hráč ho zblízka protlačil pod mojí rukou do branky. Byla to smůla.

Ve druhém duelu jste v závěru naopak předvedl jeden opravdu mimořádný zákrok lapačkou. Byla to z vaší strany intuice?

Bylo to pouhých osm vteřin před koncem. Říkal jsem si, že se musím co nejrychleji přesunout. Věřil jsem, že domácí hráč bude střílet nahoru. Tak jsem se snažil máchnout lapačkou a podařilo se mi jeho střelu krýt.

Divácká kulisa obou duelů prý byla až nedůstojná.

Pokaždé přišlo jen kolem sedmi set diváků. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli jako poslední mistři světa, tak to bylo opravdu hodně málo. Ale Gjövik je městečko, která jenom deset tisíc obyvatel, takže se asi nedala ani čekat nějaká obrovská návštěva.

Nastoupili jste v hale, kde se hrál v roce 1994 olympijský hokejový turnaj. Jaký dojem na vás aréna udělala?

Hala byla moc pěkná. Je vtesána do skály, takže jsme čekali spíše něco menšího, ale byla prostorná s hledištěm pro pět a půl tisíce diváků. Také zázemí bylo na velice dobré úrovni.

Splnil jste si startem v reprezentaci jeden z dalších velkých hokejových snů?

To určitě. Ale nechtěl bych, aby zůstalo jenom u dvou zápasů v Norsku. Chtěl bych si zachytat také na nějaké velké akci a věřím, že na nějaké ty důležitější zápasy také jednou dojde.

Existuje šance, že byste v národním týmu mohl vydržet třeba až do mistrovství světa?

Teď na na další dva zápasy Euro Challenge do Běloruska bychom měli cestovat s Jakubem Štěpánkem a každý by měl odchytat jedno utkání. Záleží jenom na trenérovi, koho pozve dál. Pokud přijedou dva brankáři z NHL a k nim jako trojka Štěpánek, tak je to hotové. Jestli ale bude Štěpánek dvojkou a z NHL bude jen jeden brankář, tak by třeba šance cestovat jako třetí gólman byla.

V průběhu sezony vás občas zlobilo koleno. Neprospěly by vám spíše lázně než reprezentační soustředění?

Pozvánka do národního týmu se neodmítá a lázně mě čekají potom. Zkrácenou bych potřeboval spíše letní přípravu na suchu, kde koleno dostává mnohem více zabrat než na ledě.

I v příští sezoně zůstáváte v Mountfieldu?

Ano. Mám v klubu platnou smlouvu.

Čtvrtfinálové vyřazení od Vítkovic jste nesl dost těžce. Už to postupem času přebolelo?

Pořádně to nepřebolí asi nikdy, ale nemá cenu nad tím přemýšlet. Prostě jsme nepostoupili a je třeba se připravovat dál. Snad se nám to jednou povede.