Kdy jste dal naposledy v jednom utkání dva góly?

To bylo ještě v Kanadě v juniorské soutěži.

Potěšily vás doba vstřelené góly, i když nakonec nevedly k bodovému zisku?

Jsem rád, že jsme se díky nim dokázali vrátit do zápasu. Konec nám ale nevyšel. Raději bych své góly vyměnil alespoň za bod, který jsme si podle mého zasloužili.

Začátek zápasu jste propásli, když jste třikrát inkasovali při vlastním oslabení.

První třetina nám nevyšla. Třikrát jsme dostali gól v oslabení, což nám psychicky moc nepomohlo. Dokázali jsme se ale zvednout. Naše hra se zlepšila a dokonce jsme vyrovnali na 3:3. Na konci jsme však dostali smolný gól.

Jak vypadal váš první gól?

Bylo to po rychlém protiútoku. S Romanem Pšurným jsme jeli dva na jednoho. Po jeho přihrávce jsem vystřelil z voleje a spadlo to tam.

A druhý, který jste dával pouhých pět vteřin před druhou sirénou?

Chytil jsem puk rukavicí, položil ho na led a snažil se trefit branku. Prošlo to mezi dvěma litvínovskými hráči. Ani pořádně nevím jak.

Byl velký rozdíl v atmosféře v kabině po první a druhé třetině?

Po druhé třetině byla nálada podstatně lepší. Snížili jsme na 3:2 a věděli jsme, že jsme zase zpátky v zápase. Za dvacet minut se ještě dalo leccos udělat. Také jsme v přesilovce vyrovnali, ale pak jsme dostali ten smolný gól.

Nebyla škoda ztratit zápas, který jste dokázali takhle vyrovnat?

Byla. A velká. Černošek jenom nahazoval puk na brankáře a Kuba Kovář nic neviděl. Byl to opravdu pech. Vymlouvat se na to ale nemůžeme. Prostě jsme prohráli.

Vynutili jste si v závěru zápasu tlak, že by vyrovnání viselo na vlásku?

V power play jsme tlak měli, ale využít se nám ho bohužel nepodařilo. Ještě za stavu 3:3 ale mohl dát gól Tomáš Mertl, který projel celé hřiště a trefil spojnici tyče a břevna. Odtud se dorazil gólmanovi do zad a mimo branku. To byla smůla.

Doma jste teď třikrát vyhráli za tři body, ale venku zase bez bodu. Čím si vysvětlujete takový rozdíl ve výkonech doma a venku?

Nevím, v čem to je. Asi bych to neměl říkat, ale na Litvínov letos moc neumíme. Chtěli jsme se vrátit do první šestky, a to se nám povedlo sérií domácích vítězství. V Litvínově jsme ale také měli chuť uspět. Navíc, když nás letos tento soupeř už dvakrát porazil. Bohužel to nevyšlo.

V období kolem Vánoc jste zůstal v několika zápasech na střídačce jako třináctý útočník. Vyburcovalo vás to k ještě většímu tréninkovému úsilí?

Určitě. Každý hokejista chce hrát. Proto celé léto trénujeme. Nikdo není spokojený, když sedí. Před tréninkem chodíme na led dřív a děláme si tam s klukama nějaká cvičení. Ale to dělám pořád. Nepřidával jsem si jinak nic zvláštního.

Jak vůbec vnímáte svou situaci, kdy se neustále pohybujete na hraně základní sestavy, i když jste sezonu začínal v první formaci?

Abych byl upřímný, tak mi to vyhovuje skoro víc ve čtvrté lajně s Romanem Pšurným. Ale záleží na trenérovi, kam mě postaví. Samozřejmě bych chtěl hrát co nejvíce.

První řada ale dostává na ledě mnohem více prostoru než čtvrtá.

To je pravda. Ale s klukama ze čtvrté si více rozumím. Takhle o myslím. První lajna hraje trochu jiným stylem než já. Ve čtvrtém útoku se s klukama cítím lépe.

Další zápas v Karlových Varech předehráváte už ve čtvrtek. Vyhovuje vám tento termín více než pátek?

Myslím, že je to úplně jedno. Zápasy jdou stejně v tak rychlém sledu za sebou, že to člověk ani nevnímá.

V Litvínově jste prohráli. Přivezete nějaké body z Karlových Varů?

Chceme tam nějaké body urvat, protože zápasů do konce soutěže začíná ubývat a každý bod bude zlatý. Hlavně z venku.

Postup do šestky, která bude hrát přímo čtvrtfinále play off, zůstává hlavní cílem?

Určitě. Po dvou letech chceme zase hrát klasické play off. Věřím, že mužstvo na to letos máme. V každém případě se o to popereme.