Momentálně jsou totiž až na poslední šestnácté příčce tabulky. ve středuje navíc čeká těžké utkání ve Znojmě.
V Táboře jste se objevil dost nečekaně. Jak vůbec došlo k vašemu angažování?
Jezdíval jsem s kamarády soukromě do Tábora. Dlouhá léta se tak dobře znám s Frantou Ševčíkem a Tomášem Matušíkem. Volali mi hned, když jsem skončil v Brně. Byl jsem doma, nic jsem neměl, takže jsem na jejich nabídku kývl.
Po skončení minulé sezony byla v Táboře hodně složitá finanční situace. Věděl jste o tom?
Věděl. Byl jsem ale ubezpečen, že se tato situace vyřeší nebo se bude řešit za pochodu. Než sedět doma, tak jsem kývl i za této situace.
Ohledně financí už je atmosféra v klubu klidnější?
Neřekl bych, že je atmosféra nějaká úplně klidná. Hráči vydrželi už hodně dlouho a věříme, že se to vyřeší úplně do detailů. Nám nezbývá, než hrát hokej a věřit, že všechno bude tak, jak má být.
První ligu dobře znáte. Kde by se podle vás táborské mužstvo mohlo v tabulce pohybovat?
To je těžko říct. První liga je rok od roku vyrovnanější. Špička, která hraje o play off, se pokaždé rozšíří o některá mužstva. Jsem přesvědčen, že v Táboře není špatné mužstvo a mělo by na prostředek tabulky mít.
V úvodu sezony jste měli těžký los. Asi není jednoduché začínat na ledě aspirantů na postup Ústí nad Labem a Chomutova?
První zápas v Ústí se nám vůbec nepovedl. Nevím, jestli byla příčinou nervozita, ale tam jsme hráli opravdu špatně. V Chomutově jsme naopak odehráli výborné utkání, i když tomu výsledek neodpovídá. Měli jsme šance a stačilo dát alespoň jeden gól. Výsledek pro nás byl dost krutý.
Jste spokojeni se spoluprací s extraligovým Mountfieldem České Budějovice?
To je otázka spíše pro vedení klubu. Myslím si však, že v loňském roce fungovala lépe. Bylo nám přislíbeno, že jsme pro spolupráci s Budějovicemi prvním týmem. Bohužel to dopadlo tak, že více hráčů z Mountfieldu je v Písku. Jsou tam všichni hráči, které loni právě Tábor ohrával v první lize a tehdy neměli zkušenosti s dospělým hokejem. Máme u nás Aleše Ježka, Radima Heřmana a Martina Havrana. K tomu byl Ruda Červený, který se ale zase pomalu zabydluje v Budějovicích. My mu to přejeme a přejeme to i dalším klukům. Pro nás to ale pak není výpomoc, jestli ten hráč přijede nebo nepřijede. Oproti loňské sezoně je ta spolupráce rozhodně na horší úrovni.
Vy jste rodákem z Litvínova. Přesídlil jste nastálo do Tábora, nebo se snažíte ze severu Čech dojíždět?
Dojíždět se tak nějak dalo v přípravě, když se o víkendu nehrálo. Teď už ne. Sháním v Táboře bydlení, abych tady mohl být i s rodinou. Ta je tady už se mnou, ale zatím stále přebýváme na hotelu.
Vzpomenete si někdy na sérii v semifinále play off první ligy, kdy jste jako trenér s Chomutovem téměř vyřadili hvězdami z NHL nabité České Budějovice?
Jasně, že si na to vzpomenu. Tenkrát se to tak nějak sešlo. V Chomutově jsem byl dlouho a budoval jsem tam manšaft hráčů ze severu. Hlavně těch odložených z Litvínova. Podařilo se udělat tým, který neustále bojoval o extraligu. Bohužel se to nepovedlo. Série s Budějovicemi ale patřila k vrcholům.
Tehdy jste vedli 2:1 na zápasy a doma před doslova narvaným stadionem mohli slavit postup.
Měli jsme to doma rozhodnout. Brankář soupeře Chábera ale tehdy zachytal famózně a pak jsme dostali nešťastný gól v prodloužení.
Dlouho jste vedli i v rozhodujícím pátém duelu na ledě soupeře.
Vedli jsme, ale prohráli jsme tehdy také v prodloužení, když rozhodující gól dal Radek Dvořák.
Váš tým jste tehdy v nastaveném čase poslal do tří, když jste vhodil na led lahev a dostali jste trest pro hráčskou lavici. Litoval jste někdy tohoto momentu?
Tenkrát už jsem nevydržel nervově. Proti nám nastoupilo takové mužstvo a my přijeli se třinácti hráči. Z nich ještě pět mělo horečky. Takový tým, jako tehdy Budějovice měly, nás měl přejet a bylo to. Sice jsme dostali rychlý gól, ale pak dvakrát ujel Kamil Koláček a šli jsme do vedení. Potom ale začal úřadovat rozhodčí a člověk má jenom jedny nervy. V prodloužení byl faul na našeho hráče, o čemž jsem se přesvědčil i na videu, a sudí vyloučil našeho hráče. To už pohár přetekl a nevydržel jsem to.
S odstupem času to ale byla pro vás určitě série, na kterou nelze zapomenout. Souhlasíte?
Určitě. My jsme se na soupeře výborně připravili. Hlavně na Vencu Prospala, který z toho byl nervózní. Je to hráč, který tvoří hru. Martin Malát ho tenkrát výborně pokryl, aniž by hrál nějak surově. Budějovičtí z toho tenkrát byli dost frustrovaní. A já se jim ani nedivím.
