Motor měl tehdy skvělý tým. Trenérsky ho vedl jeden z nejlepších jihočeských útočníků všech dob Vladimír Caldr. Podařilo se nám dokonce sehnat videozáznam, který přikládáme k tomuto článku. Podívejte se do fotogalerie, kde si můžete společně s námi připomenout, jak šel čas.

Tehdejší trenér českobudějovického Motoru Vladimír Caldr, který je velkým fanouškem letadel, jeho syn dokonce pilotuje dopravní letouny, si na cestu do Moskvy velmi dobře pamatuje. "Letělo se TU 154. Do Norska a Švédska jsme letěli menším TU 134." Přistávací plochu v Plané u Českých Budějovic tehdy zasypal sníh, a proto musela být před vzletem hokejistů pečlivě očištěná. "Tehdy padal sníh celou noc, proto jsme měli hned ráno zpoždění," popisuje Caldr. Má velmi dobrou paměť. Tým neodstartoval v půl deváté, jak bylo původně plánováno, ale později…

Caldra, který pochází z obce Dobev, odmala bavilo všechno, co létalo po obloze. "Lepil jsem si letadélka, on totiž modelařil táta," vzpomíná na šedesáté roky minulého století. "Lepili jsme letadélka bez motoru, na ovládání. Občas jsme po Strakonicku v polích hledali letadla, která nám uletěla."

Baseballový areál v Hluboké nad Vltavou je po vodou
Shakira by se nestačila divit. Baseballový areál se po bouřce ocitl pod vodou

Tehdy ještě nikdo netušil, že z Vladimíra vyroste jeden z nejlepších útočníků československé historie. "Zajímalo mě všechno kolem letadel, i když jsme létali po světě." S hokejkou se po planetě nacestoval opravdu hodně. Na východ i na západ od Československa. Znal jsem většinu typů letadel. DC10, TU 154…Létali jsme často "Túčkem", to byla 154, vlastně to byla kopie DC10. Takové větší letadlo. Nebo IL 62," připomněl Iljšun - největší dopravní letadlo, které se pohybovalo na letištích v Českolovensku. "Moje nejoblíbenější letadlo je Boeing 747 - Jumbo, se kterým jsme cestovali nad Kanadou při Kanadském poháru a také v roce 1983 jsme s ním letěli do Japonska. To letadlo se ve vzduchu moc nehne," připomíná. V Japonsku byl s Caldrem i jeho tehdejší oddílový spoluhráč Norbert Král.   

Vladimír Caldr se na palubě letounu nikdy nebál. Někteří jeho spoluhráči ale měli z létání doslova panickou hrůzu. "Já se na létání vždy těšil. Až zkušenosti mě vedly k opatrnosti. Našemu speciálu s nároďákem přímo při startu ve Švédsku odešla turbina, musela být dopravena do Švédska náhradním letounem. To bylo TU - 134. Čekali jsme na novou." V Kanadě vinou počasí nepřijímal Montreal. "Ve vánici jsme museli sedat v Ottawě, už jme neměli moc paliva…"

Legendární a nezapomenutelné cesty prožil s Motorem. "Létali jsme do Košic. S mezipřistáním v Bratislavě. Plante vždycky radši jel vlakem," s úsměvem jmenuje brankáře Vladimíra Pláničku. "Do Košic jsme létali vrtulákem IL 18."

Nezřídka se stávalo, že na dlouhých cestách vyrazil Vladimír Cladr, který byl i kapitánem československé hokejové reprezentace, do kabiny za piloty. "Při dnešních předpisech už by to asi nešlo, ale tehdy tolik lidí nelétalo. Letěli jsme třeba do Švýcarska na palubě s Karlem Gottem, do Kanady jsme cestovali linkou, kde jsme byli téměř sami. Žádost podívat se do kabiny zazněla ode mě častokrát."

Zálibu v letadlech zrealizoval až do profesního úspěchu Caldrův syn. "Hrál hokej do deváté třídy, pak zkoušel squash, ale našel si zálibu v létání. Nejprve se věnoval bezmotorovému, pak profesně postupoval dál a dál. Dnes je instruktorem na malých letadlech včetně akrobatického létaní. Působí v Táboře a v Letňanech. Je pilotem dopravních letadel. Mám pocit, že ho to stále baví. Přál jsem si, aby byl u prvního přistání na otevřeném letišti v Českých Budějovicích. To se nestalo. První byl Jirka Jirmus, který s hokejovým Motorem také jednou letěl do Ruska, občas se potkáváme na táborském letišti. Poprvé tedy mohli v Českých Budějovicích přistávat dva Jihočeši, ale ne často se stává, že by dva kapitáni letěli spolu."

Caldra dál zajímá všechno kolem létání. "Začátkem roku 2022 jsem si přečetl, že do tří let se bude létat z Plané. Jako hrdý Jihočech mám radost, že se to povedlo ještě dřív. Škoda, že jako první nepřistáli dva Jihočeši. Bylo to moje tajné přání," doplnil legendární hokejový útočník.

Hokejový Motor cestoval do MoskvyHokejový Motor cestoval do MoskvyZdroj: Deník/ archiv Vladimíra CladraNa cestu Motoru do Moskvy v sezoně 1996/97 nikdy nezapomene. Zápas s moskevským Dynamem měl předem jasně rozdané karty. Výhra a remíza posunovala Jihočechy dál, prohra by znamenala konec v Evropské lize. Pamatujete si tehdejší tým a jeho hráče? Luboš Rob, Karel Soudek, Rudolf Suchánek, Filip Turek, Kamil Ťoupal, Radek Bělohlav, Pavel Pýcha, František Ševčík, Ondřej Vošta… Speciál z Plané odstartoval se čtyřhodinovým zpožděním. Ve vzduchu byla hokejová výprava dvě a čtvrt hodiny, pak dosedla na moskevské letiště Vnukovo.

Trpělivost tehdy prokázali i fanoušci Dynama Moskva. Na Motor museli čekat půl hodiny. Jihočeská výprava prakticky přímo z letadla po přesunu autobusem do haly, vyskákala rovnou na led. Vzpomínku přidává i reportér televize, která cestu z Č. Budějovic do Moskvy dokumentovala Luděk Švejcar: "Se speciálem z Plané prý tehdy na letišti Vnukovo nikdo nepočítal. Přednost při odbavení dostalo letadlo z Istanbulu s turisty a s balíky zboží. Přitom dosedlo až po nás. Až Voloďa Antipin se ujal inciativy a odvedl nás do prostor VIP."

Zdravě nažhavení Jihočeši si těžké nohy z náročné cesty nepřipouštěli ani na minutu. Dokonce ve v 49. vteřině dal první gól sniper Pavel Pýcha. Muchometov v brance Dynama se jen smutně ohlédl za pukem, který pleskl v síti za jeho zády. V 10. minutě Ševčík vypálil, ruský gólman puk vyrazil a Petr Sailer mu ho poslal tam, kde ho všichni příznivci Motoru viděli ze všeho nejraději. Do sítě: 2:0 pro Motor.

Svoboda, který hájil branku Č. Budějovic inkasoval v oslabení. Na 19. minutu tohoto zápasu patrně nikdy nezapomene Ondřej Vošta. Že má šikovné ruce, to na jihu Čech věděli všichni. Co ale provedl s hráči Dynama Moskva na jejich ledě, to se jen tak nevidí. Přešel přes tři obránce, a elegantně zasunul puk do Muchometovy branky. V sezoně 1992 /93 Dynamo Moskva vyhrálo ruskou Superligu a patřilo k nejlepším týmům na světě. Motor České Budějovice se soupeře se slavnou tradicí nezalekl. Naopak. "Když nejsme v roli favorita, je náš výkon zodpovědnější," všiml si trenér Vladimír Caldr. Rusové dělali, co mohli, aby rozjetý Motor zastavili. Muchometova nahradil Nabokov. Jenže Suchánek vysunul Ševčíka a ten šikovně dal další gól hráčů, kteří nastoupili v Moskvě v modrých dresech. "Jedním z faktorů, který ovlivnil zápas, byl výkon ruských brankářů," hodnotil Caldr po utkání. "Olda Svoboda byl spolehlivý, u nich se gólmani prostřídali." Vzpomínáte si na dělovky Luboše Roba? Kamarádi mu přezdívají Kondor. V přesilovce ze své parkety vypálil golfákem a Nabokov neměl šanci. V poslední minutě korunoval svůj skvělý výkon šestým gólem Vošta. Trenér Vladimír Caldr doplnil: "Jsem rád, že jsem mohl být u toho. Vypadli jsme pak ve čtvrtfinále Evropské ligy, mužstvo Motoru tehdy šlapalo, byl jsme rád jeho součástí." Vladimír Caldr odkoučoval z pozice hlavního trenéra také dva zápasy Evropské ligy na střídačce Dukly Jihlava.
Luděk Švejcar dodal i pikantní souvislost: "Vítězstvím 6:2 dali hráči v Moskvě krásný dárek trenérovi Caldrovi k jeho 38. narozeninám."

Evropská liga, sezona 1996/97: Dynamo Moskva - Motor České Budějovice 2:6, góly za Motor Vošta a Ševčík 2, Rob, Pýcha.