Co pro vás dosažení této mety znamená?
Je samozřejmě hezké dostat se mezi nejlepší střelce, ale je to jen nějaká meta, zápis do tabulek. Hlavně jsem rád, že jsme na Spartě vyhráli. Náš výkon totiž ze začátku nebyl takový, ale pak jsme ho zvedli. Odvedli jsme dobrou práci a potom už jsme si to pohlídali. Pro mě je dobře, že jsem dal dva góly a nemusel jsem nějakou delší dobu čekat.

Naposledy jste předtím skóroval dvanáctého prosince doma proti Kladnu. Připomínal vám to třeba někdo v kabině, když už ty poslední dva góly dáte?
Vůbec ne, nikdo o tom nemluvil. Nijak jsem to neřešil. Věřil jsem, že se do Klubu dostanu, ale nechtěl jsem kvůli tomu pořád nesmyslně střílel. Poslední zápasy jsem nehrál dobře. Teď mi to dal nádherně Mižu (Michal Vondrka – pozn. red.) do prázdné brány. V přesilovkách vůbec nestřílíme, tak jsem při druhé brance zavřel oči a Sašovi Salákovi to tam propadlo. Šťastný gól, ale platí.

Bylo pro vás symbolické, že jste do Klubu střelců vstoupil právě na Spartě, kde jste strávil osm let?
To určitě. Je nádherné, že se to stalo tady v O2 areně. Je jen škoda, že v hledišti nemohlo být víc diváků. Chtěl bych poděkovat fanouškům Sparty za děkovačku na konci. Moc si toho vážím. Gól přes celé hřiště dal i Honza Piskáček, takže to vyšlo na nás bývalé sparťany.

Václav Karabáček (vlevo) v souboji s Janem Buchtelem.
Skvělý Motor deklasoval Spartu na jejím ledě a zvítězil jednoznačně 5:1!

Nějaké prémii do kabiny se asi společně nevyhnete.
Tu jsme vypsali už před zápasem. Se Spartou jsme vyhráli letos potřetí, takže platím pořád. Je to pro nás hlavně důležité vítězství, protože Sparta má formu, což prokázala v minulých utkáních, kdy hrála výborně. Dneska jim to nesedlo. Přesilovky hráli hezky, ale neměli v nich tolik střel. Zápas se lámal jejich neuznaným gólem a naší následnou brankou na 1:2. Pak už jsme si to pohlídali a domácí tahali za kratší konec.

Se Spartou jste letos vyhráli už potřetí a neztratili jste ani bod. To už asi nemůže být náhoda. Souhlasíte?
Říkal jsem to už v době, kdy jsem tady hrál. Na Spartu se všichni chtějí vytáhnout. Kluci to mají těžké, hrají vlastně šedesát kol play off. Každý zápas je pro ně těžký. Mají kvalitní mužstvo, poslední zápasy hráli výborně. Dneska jim to nesedlo, tak to je. Chybí jim hodně obránců. Až budou kompletní, tak se ukáže jejich síla.

Vaše góly jste neslavil. Nepřišlo vám to vhodné proti svému bývalému klubu?
Byl jsem na Spartě osm let, něco jsem tady zažil a byl jsem tady spokojený. Nechtěl jsem provokovat fanoušky nějakými gesty. Góly jsem oslavil vnitřně.

Trefil jste před utkáním správnou šatnu?
Netrefil (úsměv). Přijel jsem, ani jsem si nevybalil tašku a rovnou jsem zamířil do šatny Sparty pozdravit maséry. Pořád jsme v kontaktu a občas si napíšeme nebo zavoláme. Pozdravil jsem se i s několika hráči, se kterými jsem ještě hrával.

Pokud se bavíme v teoretické rovině a tabulka by se do konce základní části nezměnila, šli byste v předkole play off právě na Spartu. Bral byste tuto variantu?
Proč ne? Zatím ale ani nevíme, jestli v play off budeme. Tabulka je vyrovnaná. Dvakrát prohrajete a jste jedenáctí. Kdyby na nás vyšla Sparta, budu rád. V play off se všechno maže.

Hokejový zápas mezi brněnskou Kometou a Českými Budějovicemi.
OBRAZEM: Motor v Brně přispěl k výborné hokejové podívané, body ale nemá

Vstoupil jste do Klubu hokejových kanonýrů. Vzpomenete si na svůj první extraligový gól z roku 2004?
Jasně. Bylo to za Karlovy Vary na Kladně a dal jsem hned dva. Vidím to úplně přesně, oba padly hned po buly. Vyhrál jsem je a šel jsem do branky, tam se to ke mně odrazilo. První bekhendem, druhý forhendem. Po utkání jsem pak jel vlakem zpátky do Kadaně (smích). Je už to dlouhá doba. Vždycky jsem chtěl naskočit v extralize, dát první gól, aby se o mně napsalo, že jsem ho dal. Teď je jich dvě stě padesát, přitom já se nikdy za střelce nepovažoval. Vždycky jsem raději nahrával, i když po mně často řvali, ať střílím.

Nedávno vstoupil do Klubu střelců váš spoluhráč Milan Gulaš. Nechal se při té příležitosti slyšet, že by ho lákal titul s Motorem. Máte to podobně?
Určitě. Ať to bylo ve Varech, ve Spartě, nebo teď v Motoru, vždycky chcete titul vyhrát. Týmový úspěch je nejvíc. Zatím jsem zažil jen jeden, ale oslavy si pamatuji dodnes. Žily tím celé Vary. Titul je nejvíc, co můžete v hokeji dosáhnout.

A co třeba olympiáda?
To už neklapne. Olympiáda už pro mě není. Nikdo se mi neozval, ani jsem to nečekal, nepočítám s tím. Kdyby třeba pozvánka přišla, bylo by to úžasné. Když ne, svět se nezboří, život půjde dál. Byli tu skvělí hokejisté, kteří na olympiádě nikdy nebyli, ani za nároďák toho moc neodehráli. Třeba Viktor Hübl. Někomu reprezentace není souzena. Vůbec to neřeším, v hlavě to nemám.