Před minulou sezonou jste poprvé opustil mateřský klub. Cítil jste, že už potřebujete změnu?
Ze začátku předminulé sezony jsem tady v Budějovicích moc nehrál a trenéři sázeli spíše na starší hráče. Tak to prostě bylo a mně osobně se ani moc nedařilo. Oslovil mě pan Nedorost, který v té době dělal v Boleslavi manažera. To bylo někdy před Vánoci, kdy jsem moc příležitostí nedostával. Pak se to změnilo a sedli jsme si v lajně s Martinem Hanzlem a Vencou Karabáčkem. To bylo super.

Fungovalo vám to až tak, že prý jste uvažoval o tom, že byste dohodu s Boleslaví zrušil. Bylo to na tom něco pravdy?
Trošku jsem to v hlavě měl, ale nechtěl jsem to rušit už jenom z toho důvodu, abych si nepošpinil pověst, že něco podepíšu a pak to chci rušit. Jednou jsem smlouvu podepsal, tak jsem do toho šel. A za zkušenost v Boleslavi jsem velice rád.

Jaké to bylo poprvé opustit rodné město?
Bylo to něco jiného. Boleslav není moc velká, je to taková předvesnice před Prahou (smích). Přítelkyně před sezonou odletěla studovat do Ameriky, takže jsem tam byl skoro celou dobu sám. Bydlení jsem měl krásné na náměstí, takže jsem sešel schody a byl jsem na zimáku. Je to menší město, ale nijak extra mi to tam nevadilo.

Po hokejové stránce to však nebylo ono. Souhlasíte?
Bylo to složité. V týmu nás bylo hodně útočníků a byly tam asi i určité tlaky ze strany majitele. Nedostával jsem takový prostor, jaký bych chtěl i očekával, když o mě měli zájem. Tak to prostě bylo a já jsem svou roli akceptoval. Do každého zápasu jsem šel tak, jako by to byl můj poslední, a snažil jsem se pro tým udělat co nejvíc.

Jakub Valský překonává Marka Mazance a dává jediný gól Motoru. S Třincem Jihočeši prohráli 1:2 po samostatných nájezdech, v pátek se představí na Kladně (18).
OBRAZEM: Nájezdy hokejistům Motoru nesvědčí, ani jednou v nich neuspěli

V klubu v průběhu sezony skončil Václav Nedorost a krátce po něm i trenér Čihák. Sehrálo to také jistou roli při vašem rozhodování, co dál?
Přišel trenér pan Kalous a dal mi docela jasně najevo, že místo v týmu nemám. Hrál jsem pod ním asi tři zápasy, takže jsem ani neměl moc prostoru něco ukázat. Těsně před koncem přestupního termínu na konci ledna přišla nabídka z Plzně, za kterou jsem byl rád. Šel jsem to zkusit a bylo to tam parádní.

Bylo to po všech stránkách lepší angažmá než v Boleslavi?
Určitě. Přišli jsme do Plzně najednou s Tondou Honejskem ze Zlína a Honzou Jaroměřským z Třince. Bydleli jsme spolu na ubytovně přímo na zimáku, což bylo ideální. Nebyl jsem tam dlouho, nějaké dva měsíce.

Ve Škodovce jste měl jako asistenta trenéra Jihočecha Františka Bombice. Vedl vás už předtím v Motoru?
Za trenéra Prospala působil v Motoru jako kondiční trenér a videokouč, takže jsme se znali už z dřívějška.

V Plzni se vám líbilo, ale také jste tam na konci základní části soutěže zažil sérii deseti porážek v řadě. To asi moc příjemné nebylo…
To bylo špatné, to je jasné. Přišlo mi, že jsme hráli dobrý hokej, ale nepadaly nám tam góly a zdálo se mi, že jsme měli i dost smůlu. Bylo to takové nešťastné období.

Obránce Banes Motoru Pavel Pýcha (vpravo) v souboji s Milošem Romanem.
Čtvrtá porážka v řadě, Banes Motor proti Třinci opět nezvládl samostatné nájezdy

V dresu Mladé Boleslavi a Plzně jste si vůbec poprvé zahrál proti Motoru. Jaký to byl pocit?
Když jsme hráli proti Motoru v Boleslavi, tak mi to nijak zvláštní nepřišlo. Úplně jiné to ale bylo v Budějovicích. Bylo divné sedět na opačné střídačce a hrát na druhou stranu. Vůbec jsem si na to nemohl zvyknout.

Co se dělo po sezoně? Měl jste stále platnou smlouvu v Boleslavi, nebo ji Plzeň převzala?
Smlouvu jsem měl v Boleslavi a měl jsem se tam vrátit. S klubem jsem komunikoval výhradně přes agenta. Tomu bylo sděleno, že bych se nevešel do prvních čtyř útoků. Pan Kalous mi dal možnost, abych odešel, za což jsem byl rád. Nechtěl mě v týmu zbytečně držet, když viděl, že bych se tam asi úplně neprosadil. Dostal jsem možnost odejít vlastně kamkoliv s tím, že Boleslav bude s dotyčným klubem jednat.

Přemýšlel jste i o Plzni, když jste tam byl spokojený?
Od Plzně jsem dostal nabídku a popravdě musím přiznat, že jsem ji dlouho zvažoval, protože tam se mi to fakt líbilo. Plzeň je hezké město a i hokejově mi to tam sedělo. Ale dal jsem si všechna pro i proti a vyšly mi z toho lépe Budějovice. A jsem rád, že jsem toto rozhodnutí udělal.

Byl rozhodující faktor, že budete zase doma?
To také. Roli hrála i osoba trenéra pana Čiháka, se kterým jsem v Boleslavi velmi dobře vycházel. Tam byl problém skutečně spíše ze strany vedení, které údajně tlačilo, aby co nejvíce příležitostí dostávali starší a dražší hráči. My mladší jsme moc prostoru neměli. To byl další důvod, proč se vrátit. A přesvědčoval mě i sportovní manažer Jirka Novotný, že budu hrát oslabení, což si myslím, že je moje parketa. Když jsem si to všechno dal dohromady, tak z toho Motor vycházel nejlépe.

Karlovarský gólman Dominik Frodl se jen bezmocně ohlíží, kotouč po střele Dominika Simona končí v jeho síti.
Vedení o dva góly nestačilo, Motor doma prohrál s Karlovými Vary po nájezdech

Berete to už tak, že jste zařazený jako specialista na oslabení a spíše bránící křídlo?
V oslabení to beru, že je to moje práce a docela se v tom vidím. Daří se mi blokování střel a bránění celkově. Za úplně defenzivního útočníka se ale nepovažuji. Hrávali jsme teď v lajně s Milanem Gulašem a Filipem Přikrylem a určitě mi to nepřišlo, že bychom byli nějací defenzivní psi (úsměv). Dali jsme i nějaké góly. Beru to tak, že jakou úlohu od trenérů dostanu, tu budu plnit na sto procent.

Zmínil jste blokování střel, to musí občas také pořádně bolet…
Když vás puk netrefí nějak blbě a jde to do chráničů, tak to není nic hrozného. Ale jakmile to dostanete třeba do ruky a něco se vám zlomí, tak je to samozřejmě nepříjemné. Je to však součást hokeje. Nemám v hlavě, že když jdu na oslabení, tak se mohu zranit.

Za mlada jste ale dával také góly, třeba ještě v dorostu jste střílel jeden za druhým.
V dorostu jsme měli v Budějovicích parádní tým a nakonec jsme vyhráli i titul. Ještě i v juniorce jsem byl bodovější. Doufám, že jednou třeba dostanu důvěru i na přesilovky a bude ze mě trochu produktivnější hráč. Ale beru to tak, že dělám to, co mi pan Čihák řekne.

Kdy jste hrál přesilovku naposledy?
To není tak dlouho. Tady doma s Vítkovicemi jsem byl v pozici před brankou. Ono to tak nějak vyplyne, někdo se zraní a přijde řada na další. Když se naskytne šance dostat se na přesilovku, tak ji musím chytit za pačesy a dát i nějaký gól.

Jáchym Kondelík bude hrát za Motor.
Velký návrat je tady, ze zámoří se do Motoru vrací dvoumetrový Jáchym Kondelík

Po vítězném utkání v Mladé Boleslavi jste dostal zpětně stopku na jeden zápas po údajném faulu kolenem na Martina Pláňka, i když jste za něj přímo v utkání nevyfasoval ani dvouminutový trest. Co jste tomu říkal?
Abych řekl pravdu, tak jsem se hodně divil. Při zápase jsem se divil, že jsem nedostal dvě minuty. Ale za takový zákrok dostat stop na jeden zápas, to mi přišlo divné. V žádném případě jsem ho nechtěl nějak zranit. Spíše jsem ho tak podvědomě kolenem zasáhl, když se uhýbal. Bylo to hodně nešťastné, taková souhra náhod.

Nějaká ta vyloučení ale k vaší hře rozhodně patří, třeba v postupové prvoligové sezoně jste nasbíral v základní části sedmdesát dvě trestné minuty. Nebylo to až moc?
V té sezoně jsem dostal dvakrát trest do konce utkání. Tam jsem toho nasbíral opravdu dost. Zase jsem ale neměl moc dvouminutových trestů. Těch jsem inkasoval tak pět za sezonu, což si myslím, že je v pohodě.

Zmínil jste váš extraligový titul v dorostu z roku 2018. Schází se pořád ještě někdy vaše vítězná parta?
Scházíme se každý rok a slavíme mistry (úsměv). Pořád jsme kamarádi a skoro všichni jsme v kontaktu, i když někteří už se odstěhovali.

Kdo se z mistrovského týmu stále ještě věnuje hokeji?
Na profi úrovni hrajeme už jen čtyři. Pavel Novák se Šimonem Kubíčkem jsou v zámoří, my s Matějem Tomanem hrajeme tady v Motoru. Tomáš Hubata je ve druhé lize v Táboře, další kluci hrají univerzitní ligu nebo nižší soutěže.

Tomáš Chlubna
Svými výkony si chci říkat o místo v sestavě Motoru, říká útočník Tomáš Chlubna

Jak vzpomínáte na své krátké působení na střídavé starty v tehdejším druholigovém David servisu, kde jste nastupoval v jednom útoku se svým trenérem z Motoru Václavem Prospalem a ve dvanácti zápasech jste nasbíral osmnáct bodů?
To bylo hrozně fajn, zastříleli jsme si spolu. Zrovna nedávnou jsem na to vzpomínal, jak jsme hráli s Vencou a Zdeňkem Kutlákem v jedné lajně. V Příbrami byl na střídačce trenér Tlačil a bylo to pořádně vyhrocené, protože Venca Prospal ho neměl rád. Byla to sranda, jak na sebe pořvávali. Mně to ale v David servisu prospělo, že jsem mohl nadělat nějaké body a zahrál jsem si přesilovky. Bavilo mě to.

Václav Prospal udržuje s většinou svých bývalých svěřenců kontakt přes oceán. Platí to i pro vás?
Občas si napíšeme, a když tady v létě byl, tak jsme se párkrát bavili. Pořád mi říká, abych víc střílel. Tak zkouším dát na jeho rady, ale občas je to těžké (úsměv).

Dlouho jste považoval za svůj největší hokejový zážitek právě dorostenecký titul s Motorem. Teď už jich máte určitě víc?
Rozhodně. Ten žebříček se posunul. Z mého pohledu byl parádní především závěr předminulé bronzové sezony. Tam jsme si to užili na ledě i v kabině. Za velký zážitek považuji i účast na mistrovství světa dvacítek, i když to bylo za covidu, vinou čehož to nebyl takový ten první velký turnaj v kariéře, jakým by dvacítky měly být. Nebyli tam diváci a celé to bylo pod takovou pokličkou covidu. Bylo to zvláštní. Ale za šanci zahrát si proti klukům, kteří teď hrají NHL, jsem moc rád. To bylo parádní.

Před dvěma roky jste plánoval nastoupit na Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity. Splnil jste toto své předsevzetí?
Nesplnil. Byl jsem na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity na tělocviku, ale vydržel jsem tam jenom dva semestry. Je to těžké. Byl tam třeba povinný lyžařský kurz, který jsem kvůli hokeji samozřejmě nemohl stihnout. Není to jednoduché skloubit a obdivuji kluky, jako je třeba Kuba Babka, že dokázali při hraní hokeje na profi úrovni vystudovat vysokou školu.

Hokejová extraliga juniorů: Banes Motor ČB - Mladá Boleslav 3:2.
OBRAZEM: Juniorka Motoru předvedla skvělý závěr a získala skalp lídra extraligy

Vysokoškolské studium je tedy pro vás uzavřená kapitola?
To ne. Ještě nezavírám úplně dveře. V prosinci se mi už nastálo vrátí přítelkyně a říkala, že by mi s tím pomáhala. Tak uvidíme, co bude další sezonu. Teď se chci soustředit jen na hokej, ale příští rok to třeba nějak skloubím.

Vaší přítelkyní je stále dcera bývalého výborného hokejisty a současného trenéra Příbrami Radka Bělohlava?
Ano. Příbram samozřejmě sleduji. A také Tábor, kde mám hodně kamarádů a hraje tam i přítel mé sestry Ondra Šulek.

S Radkem Bělohlavem řešíte hokej?
My jsme ho spolu nikdy úplně neřešili. Když jsem tady třeba moc nehrál, tak se mi snažil poradit, co a jak. Teď už se o tom ale moc nebavíme. Řešíme spíše jiné věci (úsměv).