Aktuálně však myslí především na extraligové zápasy v českobudějovickém dresu, i když v posledních vou duelech se do základní sestavy trochu překvapivě nevešel. V pátek nastoupí Jihočeši na ledě mistrovského Třince (17), v neděli budou hostit Kladno (17).

Přemýšlel jste o tom, že byste byl něčím jiným než hokejistou?
Abych řekl pravdu, tak ani ne. Celý můj život se točí kolem hokeje. Ale je pravda, že čím jsem starší, tím častěji si pokládám otázku, co bude dělat, až hokej hrát nebudu. Nic smysluplného mě však zatím nenapadlo.

Litoval jste někdy, že provozujete právě hokej na profesionální úrovni?
Litoval určitě ne, protože mám možnost dělat něco, co miluji. Jak už jsem řekl, nic jiného jsem ani nepoznal. Občas si říkám co by asi bylo, nebo co jsem nemohl zažít kvůli hokeji. Ale jsou to jen taková co by, kdyby. Určitě však nelituji toho, že jsem si vybral právě hokej.

Jaké jsou ve vašich očích plusy a minusy profesionálního sportu?
Minus určitě je, že nemáte moc volného času. Není to tak, že byste se sebral s rodinou a odjel někam na víkend, jako to má běžný člověk, který pracuje od pondělí do pátku. V tomhle se hokeji hodně podřizujeme. Ale na druhou stranu je naším zaměstnáním něco, co nás maximálně baví. A také jsme slušně finančně ohodnoceni. To určitě.

Z této velké šance sice útočník hokejistů Banes Motoru Adam Kubík litvínovského gólmana Šimona Zajíčka nepřekonal, ale nakonec se jeho tým radoval z vítězství 1:0.
Kouč Banes Motoru Ladislav Čihák: Takový hokej musel bavit, i když nepadaly góly

Problém je, že hokejová kariéra je omezena věkem a pak přichází občas hodně palčivý problém, co dál. Vy už jste naznačil, že se těmito myšlenkami občas zaobíráte.
Budu se opakovat. Čím jsem starší, tím to pro mě začíná být aktuálnější téma. Je otázka, jestli zůstat nadále u sportu a dát se třeba na dráhu trenéra. Zatím ale nedokážu odpovědět na otázku, co bude.

Trenéřina by vás případně lákala? Zkoušel už jste pracovat třeba s dětmi?
Párkrát jsme s klukama z týmu byli trénovat ty úplně malinké děti a musím říct, že to není sranda. Obdivuji jejich trenéry. Člověk k tomu určitě musí mít nějaké předpoklady. U vyšších kategorií, kde už jsou děti přece jen starší a mají rozum, tak by mě to možná bavilo. Ale těžko říct. Musel bych si to zkusit.

Máte v záloze i nějakou mimosportovní variantu třeba v podobě rodinné firmy, kam byste se případně začlenil?
Nic takového není. Naše rodina je hokejová. Hrál ho táta a hraje ho i brácha.

Vaše manželka pochází přímo z Litvínova, vy z Ústí nad Labem a teď žijete už třetí sezonu na jihu Čech. Máte alespoň částečně jasno, kde byste chtěli zakotvit po skončení vaší sportovní kariéry?
Úplně jasno ještě nemáme. Mám byt v Litvínově, který bereme jako takovou základnu, kam se můžeme se ženou vracet. Ale abych řekl, že tam budu žít do konce života, to určitě nemohu. Někde v severních Čechách, kde máme rodinu, však asi zůstaneme. Také je to ale teprve otázka do budoucna.

Jako svou zálibu uvádíte hru na elektrickou kytaru. Máte vřelý vztah k hudbě?
Už tolik nehraji. Vlastně vůbec. Je to něco, na co se chystám po kariéře. Není to nic jednoduchého a člověk na to musí mít čas i chuť. Jak už jsme se o tom bavili, s hokejem toho času zase tolik není. Kolikrát přijdu z tréninku a nemám na to náladu. Kytaru mám doma, manželka mi ji koupila k Vánocům, ale je to pro mě spíš něco do budoucna.

Do branky Motoru se v Liberci vrátil po třízápasové pauze Dominik Hrachovina.
Motor dokázal zkrotit Bílé Tygry a veze od Ještědu hodně cenné tři body

Vždycky jste muzicíroval jenom doma, nebo jste měli v Litvínově s kamarády i nějakou kapelu?
Ne, to vůbec. Hudbu miluji, ale nikdy jsem nebyl v nějaké hudební škole nebo kroužku. Je to něco, co se mi vždycky líbilo a chtěl bych se tomu věnovat třeba po kariéře. Ne tak, že bych si založil kapelu, ale jen pro sebe.

Jako své nejoblíbenější kapely uvádíte Twenty One Pilots, Machine Gun Kelly a Foster the People. Máte raději zahraniční skupiny?
Za mlada jsme také poslouchali například Kabáty a vůbec nic proti této muzice nemám. Ale je pravda, že teď preferuji spíše zahraniční hudbu. Někdy si však také rád pustím české písničky.

Pokud byste mohl pod stromeček dostat lístek na libovolný koncert, koho byste si vybral?
Dobrá otázka, ale musím chvíli přemýšlet. Asi by to byli Twenty One Pilots. Je to něco mezi popem a rockem. Dva muzikanti, jeden bubnuje, druhý hraje na kytaru a zpívá. Koncert v jejich podání je pro diváky ohromná show, když jsem si je pouštěl na YouToube.

Kdy jste byl naposledy v divadle?
To už bude nějaký pátek… Když hrál brácha ještě tady v Čechách, tak mě občas vzal do Prahy. On to měl rád. Naposledy jsme byli na muzikálu Drákula. Už je to ale pár let zpátky.

Byl jste někdy v divadle tady v Český Budějovicích?
Nebyl, ale chtěl bych to napravit.

Marcel Kříž dává vyrovnávací gól juniorů Banes Motoru v utkání s Karlovými Vary.
OBRAZEM: Extraligoví junioři Banes Motoru udolali Karlovy Vary po nájezdech

Do kina chodíte?
To ano, často. S manželkou máme filmy velice rádi. Ona miluje Marvela, takže pokaždé, když něco nového vyběhne, tak jdeme. Než jsem ji poznal, tak mi tyto filmy nic neříkaly, a teď je znám všechny nazpaměť (smích). Ale není to jenom Marvel, filmy máme obecně rádi. Když dávají něco zajímavého, tak jdeme.

Podíváte se třeba i na starší české komedie?
Taky. Pelíšky a podobné české klasiky, to si občas pustíme. Nebo se podíváme v televizi, když je vysílají. Ale spíš preferujeme novější filmy.

Čtete knihy?
Čtu. Docela vtipné je, že za mladých studentských let mi knížky vůbec nic neříkaly, a teď se k tomu pomalu vracím. Objevil jsem jejich kouzlo. Je to fajn odreagování. Když je čas, tak si sednu na balkon na sluníčko a čtu si. Našel jsem v tom velké zalíbení.

Berete si knihy i do autobusu na dlouhé cesty za extraligovými zápasy, kde jinak frčí především mobily?
Občas ano. Většina kluků v autobusu spí. Já moc ne a potřebujete se nějak zabavit, tak někdy knížku otevřu a čtu si.

Kterou knihu máte teď zrovna rozečtenou?
Teď čtu 1984 od George Orwella. Hodně zajímavá a nadčasová kniha. Docela to sedí do dnešní společnosti. Jak je všechno hlídané a každý člověk pomalu ztrácí svobodu. Rád mám ale i něco s válečnou tematikou třeba z druhé světové války. To je pro mě také zajímavé téma.

Otevřete alespoň někdy tištěné noviny?
Noviny nečtu.

Vzpomenete si, kdy jste je měl naposledy v ruce?
Ještě v době, když jsem byl kluk a na každém rohu byla trafika. To se mi sem tam pod ruku dostaly. Že bych si vyloženě sám koupil noviny, to asi ne. Když jsem byl mladší, tak je starší kluci nosili do kabiny, a to jsem si někdy něco přečetl. Ale teď už to vymizelo.

David Štich slaví vítězství Motoru i se synkem Jakubem v náručí.
Pořád ještě vznikají při hokeji situace, kdy shodíte rukavice, říká David Štich

Na internetu nebo na sociálních sítích se podíváte, co se třeba píše o hokeji, nebo speciálně o vás?
Ne. To vůbec. Dělal jsem to, když jsem byl mladší. Z toho nevzejde nikdy nic dobrého. Vyhýbám se tomu. Nějaké zprávy si přečtu, ale už to všechno beru s větším nadhledem. Myslím, že se nedá věřit všemu, co se na internetu napíše.

Býváte vídán při venčení pejska. Máte kladný vztah ke zvířatům?
Ano, to určitě.

Pejsek je váš, nebo manželky?
Kupovali jsme ho spolu, takže je náš společný. Už když jsem byl malý, tak jsme měli psa. Potom jsem měl kočku. Zvířata mám hodně rád.

Chodíte rád do přírody?
Ano. Občas je fajn vyrazit na čerstvý vzduch a provětrat se. Právě Litvínov není nějaké extra hezké město, ale příroda v okolí je krásná. Rádi chodíme se psem do okolních kopců. On se proběhne, já projdu. To je také super věc.

Stále platí, že je vaším nejoblíbenějším jídlem svíčková?
Dá se říct, že ano, i když omáčky trochu opouštím. Dřív to platilo na sto procent. Když dělávala babička svíčkovou, tak to bylo moje jasně nejoblíbenější jídlo, které jsem mohl jíst obden. Teď už bych to takhle neřekl, ale pořád je to jedno z mých hodně oblíbených jídel.

Kolik jste měl u svíčkové na talíři nejvíc knedlíků?
Nevím. Tipoval bych tak sedm (úsměv).

Z nápojů jste měl nejraději coco-colu. To zůstalo?
To už ne. Odnaučila mě to moje žena. Vždycky ji vytáčelo, když jsem pil colu, protože ona na sladké nápoje zrovna moc není. Je pravda, že jsem je úplně vyřadil. Piji víceméně jenom vodu.

Michal Gulaši
Vyhlášený tvrďák Michal Gulaši má dva tituly z Brna, teď rozdává rány v Motoru

Dbáte s přibývajícím věkem více na to, co jíte a pijete, nebo jak dlouho spíte?
Ano, ale úplně to nehrotím. Před zápasem je to dané, že jím jenom něco lehčího. Ale po utkání, když má člověk chuť, tak může sníst víceméně cokoliv. V zápase spálíte tolik kalorií, že je to jedno. Občas si nějakou „prasárnu“ dám. Vím, co si kdy mohu dovolit. Ale že bych nějak striktně držel dietu po celou sezonu, to určitě ne.

Na pivo někdy vyrazíte?
Hodně málo. Celkově nejsem pivař a obecně mi alkohol moc nechutná. Že bych si dal někde třeba pět piv, to vůbec. Dám si jedno a to mi stačí.

Spíše než pivo preferujete víno?
Víno mi chutná víc, ale jak říkám, nejsem žádný milovník alkoholu.

Když máte jednou za čas týmovou akci, tak si dáte většinou co?
Tam si dám třeba dvě pivka a pak většinou nějaké míchané nápoje. V žádné velké míře to není ani tam.