Sice nakonec prohráli, ale rozhodně nezklamali. Českobudějovičtí hokejisté vedli v Třinci 2:0, ale nakonec podlehli 2:3 v prodloužení. „Každý bod se ale v lize počítá,“ tvrdí třinecký odchovanec v barvách Mountfieldu Rostislav Martynek (27 let), jenž proti svému mateřskému klubu otevřel skóre.

Rtuťovitý útočník odehrál v Třinci celou svou dosavadní kariéru a proti Ocelářům se postavil vůbec poprvé v kariéře. „Před zápasem tam nějaká zdravá nervozita byla, ale po několika střídáních už bylo všechno v pořádku a bral jsem to jako normální zápas,“ neprožíval nijak extrémně utkání proti svým bývalým spoluhráčům.

Martynek patřil za dlouhou řadu sezon už prakticky k inventáři třineckého hokeje a fanoušci na něj nezapomněli. „Na začátku zápasu kotel zaskandoval moje jméno. Bylo příjemné, že si na mě vzpomněli.“

Hned v desáté minutě otevřel právě Martynek střelecký účet zápasu. „Za to jsem byl rád. Trošku jsme měli obavy z dlouhé cesty, aby to nedopadlo jako ve Vítkovicích, kde jsme za patnáct minut prohrávali 0:3. Tady nám naopak první třetina vyšla. Byli jsme více v pohybu a měli jsme i hodně šancí. Já jsem měl také velkou možnost, ale puk mi přeskočil hokejku. Kdybych dal gól na 3:0, tak jsme vezli tři body,“ posteskne si.

Místo tří bodů ale nakonec hosté vezli jen jeden. „Hráli jsme hrozně často v oslabení, což nás stálo spoustu sil. Třinec má šikovné útočníky, a když hraje tolik přesilovek, tak nějaké góly dá. Škoda byla hlavně gólu na 1:2, kdy jsem seděl na trestné lavici já. To bych nechtěl vůbec komentovat, jestli to faul byl nebo ne,“ kroutí hlavou. „První gól soupeře hodně nakopl. Za stavu 2:0 pro nás po první třetině jsem byl přesvědčen, že tři body odvezeme my,“ ujišťuje.

Svůj gól dával Martynek z poměrně složité pozice, ale z úhlu našel skulinku mezi tyčí a výstrojí brankáře Vojtka. „Venca Pletka mi dal výborně puk zpoza branky a snažil jsem si mířit. Především jsem ale chtěl trefit branku. Bylo to dost z úhlu, a pokud jde puk na branku, tak je větší šance, že tam někudy propadne. Mířil jsem k tyči, ale že to takhle vyšlo, byl i kus štěstí,“ sportovně přiznává.

Žádnou negativní reakci po vstřelení gólu ze strany domácího publika nezaznamenal. „Ničeho takového jsem si nevšiml,“ tvrdí.

Třinec vyrovnal díky dvěma slepeným gólům. „To by se stávat nemělo, abychom v jedné minutě dostali dva góly. Ale stalo se,“ jen pokrčí rameny. „Třinec má výborné mužstvo a z venku je bod dobrý,“ dodá už smířlivěji. „Chtěli jsme víc, ale že by to na druhou stranu bylo nějaké vyložené zklamání, to zase ne.“

V prodloužení rozhodli Oceláři o bodu navíc v přesilové hře. „Těch oslabení bylo z naší strany hodně a nakonec přesilovky také rozhodly zápas. Byla to škoda, protože na penalty jsme si docela věřili. Vítězný gól dali domácí hodně se štěstím. Byla to střela od modré, která by Kubu Kováře v brance normálně trefila, ale Polanský těsně před ním puk tečoval. S tím už pak nejde nic dělat. Přesilovku čtyři na tři je hrozně těžké ubránit. Soupeř ji sice se štěstím ale využil,“ posteskne si.

Ve středu čeká Mountfield na domácím ledě Kometa Brno, která má spolu s Pardubicemi nejlepší fanouškovské zázemí u nás a také nemalé sportovní ambice. „V přípravě jsme je porazili, ale určitě je to ambiciózní mužstvo. Liga je ale hodně vyrovnaná. Kladno má jenom jeden bod, ale jinak může každý porazit každého. Určitě to bude těžké utkání, ale těšíme se na něj a chtěli bychom prodloužit šňůru zápasu, ve kterých jsme bodovali,“ připomíná, že jeho tým získal alespoň jeden bod už v šesti zápasech za sebou.