Bylo složité vydolovat z utkání se Vsetínem tři body?
Bylo to nesmírně těžké utkání. Vsetín hraje velice dobře. Sází na ofenzivní hokej a vytvořil si spoustu šancí. Měli jsme i celkem velký kus štěstí, které se tentokrát otočilo k nám.

Zaskočili vás hosté aktivní hrou?
To ani ne. Vsetínští takhle hrají celou sezonu. V jejich podání to není žádný zanďour, ale útočný hokej. Šlo jim o všechno, aby se dotáhli na osmé místo. Věděli jsme, že u nás budou hrát s maximálním nasazením.

Soupeř hrál s maximálním nasazením, ale vám se dlouho nedařilo nahodit motory do maximálních otáček. Čím to podle vás bylo?
Byli jsme trochu zabrzdění. To je pravda. Dlouho se nám nedařilo najít na soupeře recept. Nevím, čím to bylo, ale nešly nám nohy. Nepřepnuly jsme na vyšší level, na kterém bychom měli hrát.

Mohl byste popsat dramatickou situaci před vaší vítěznou brankou?
Byl jsem na střídačce a jenom na kostce jsem viděl, jak Petr Vampola netrefil prázdnou branku. To se prostě stává. Potom ale krásně zachytil ze vzduchu puk ve středním pásmu, čímž překazil brejk hostí. Viděl jsem, že čeká, než mu někdo najede. Tak jsem do toho zkusil kopnout. Krásně mi to hodil žabičkou, natlačil jsem se do branky a nějak to tam propadlo.

Věděl jste od začátku, že půjdete do kličky?
Měl jsem jasno, že se kolem beka budu tlačit do branky. Že nebudu střílet bekhendem. Naštěstí puk prošel do branky. Ani pořádně nevím kudy.

Při power play hostí z vás čišela velká vůle dát ještě jeden gól.
Viděl jsem, že jde puk do středního pásma a vsetínští beci jsou daleko od sebe. Že když to zkusím nakopnout, tak bych to mohl stihnout a výsledek pojistit. Jsem rád, že to vyšlo.

Vzpomenete si, kdy jste dal naposledy v jednom utkání dva góly?
Bylo to v letošní sezoně, když jsem ještě hrál za Vsetín, doma proti Ústí nad Labem. Zhruba tak v polovině října.