V Budějovicích jste už pátý rok. Znamená to, že se tady cítíte dobře nejen po hokejové stránce, ale i po té lidské?
Když jsem do Budějovic přicházel, tak jsem určitě nečekal, že tady budu tak dlouho. Ale jsem za to rád, protože město i lidé mi strašně moc sedli. Jsem tady opravdu šťastný a je to můj druhý domov. Byl bych rád, aby se za mnou přijeli ještě párkrát podívat i rodiče, protože je zde opravdu hezky.

Pocházíte z Havířova. Dají se obě města vůbec porovnávat?
To těžko. Havířov je sice jedno z nejmladších měst u nás, ale bylo vybudované pro horníky, kteří tam pracovali. To už je však minulost a žádné doly tam prakticky nefungují. V okolí se také najde něco k vidění, ale žádná sláva to není. I když Beskydy jsou krásné. Jenže pokud dáte na druhou misku vah Hlubokou, Český Krumlov, Kleť a další jihočeská místa, tak to se porovnávat fakt nedá.

Z hokejového hlediska jste v Motoru zažil postup do extraligy, uplynulou bronzovou sezonu v nejvyšší soutěži, ale pořád je to tak, že většinou jenom kryjete ze střídačky záda svému parťákovi. Jste týmový hráč, radost určitě máte, ale nejsou to přece jen trochu smíšené pocity, že na úspěších nemáte větší podíl?
Každý hráč si chce užít hlavně play off na ledě, je to pro všechny vrchol kariéry. Celou sezonu se na to chystáte a chcete se umístit co nejlépe. Jsem týmový hráč a svoji roli znám. Věřím trenérům, že dělají to nejlepší rozhodnutí a akceptuji ho. V play off to tak bývá, že se sestava nemění. Pouze jednou jsem zažil, že nás v play off první ligy pan Prospal točil s Petrem Kváčou ob zápas. Každý trenér to má trochu jinak, ale většinou je to tak, že chytá jednička, a až pokud se jí nevydaří jeden nebo dva zápasy, tak jde do hry druhý gólman. Hrášek (první gólman Motoru Dominik Hrachovina – pozn. red.) chytal výborně, takže tam ani nebyl důvod ke střídání. Fandil jsem a snažil jsem se klukům alespoň nějak pomoci ze střídačky.

Trenér Motoru Jaroslav Modrý.
Doma jsme bývali odvážnější, mrzelo po prohře s Pardubicemi kouče Motoru Modrého

Připravujete se na zápas úplně stejně, ať už do něj jdete jako jednička, nebo dvojka?
Ano. Připravuji se úplně stejně. Mám to tak nastavené i ve spolupráci s mým mentálním trenérem a strašně mi to pomáhá. Potom nemám problém, když se něco stane, abych okamžitě naskočil do hry. Jako se to stalo na Kladně, kde se Hrášek zranil. Musím být pořád ve hře a připravený. Do každého zápasu, i když vím, že nebudu chytat od začátku, jdu naplno od rozcvičky přes rituály až po samotnou přípravu na utkání. Musím být na sto procent nachystán, kdyby se cokoliv stalo.

Co následovalo po skončení minulé sezony? Měl jste v Motoru platnou smlouvu, nebo jste podepisoval novou?
Měl jsem ještě opci, ale klub přišel s nabídkou na novou roční smlouvu s roční opcí. Bylo to už někdy v lednu, za což jsem byl hrozně moc rád. Vždycky je lepší, když člověk nemusí řešit, co bude, ale soustředí se na závěr sezony. Těší mě, že díky práci, kterou jsem tady zatím odvedl, mi věří vedení i trenéři. Jsem jim za to hrozně moc vděčný.

Plníte roli brankářské dvojky. Takhle to bylo dané i smlouvou?
Ve smlouvě samozřejmě není napsané, že budu plnit roli dvojky. Ale když to vezmu z předešlých roků, tak jsme se v brance vždycky točili. Až první rok v extralize přišel Marek Čiliak a byl jsem stanoven jako dvojka. Přesto jsem sezonu dochytával z pozice jedničky. Také v případě Hráška mi bylo naznačeno, že budu dvojka. Ale stát se může cokoliv. Po sezoně jsme měli pohovory s trenéry. Byli rádi, že jsem podepsal novou smlouvu. Alespoň to tak říkali. Všichni však také víme, jako roli mám. Počítal jsem s tím, že budu dvojka. Zároveň jsem ale věřil, že se do branky občas podívám. Jsem rád, že jsem v Motoru a mohu si zahrát extraligu.

Jste v Budějovicích spokojený, působíte v extralize, ale přece jen také roky přibývají a nechtěl už jste také nastupovat v nějakém týmu jako gólman číslo jedna?
Roky přibývají, to je pravda. Čas se zastavit nedá. Ale můj sen byl dostat se do extraligy a hrát ji co nejdéle. To si zatím plním. U gólmanů je to specifičtější než u hráčů v poli a není zase až takový rozdíl, jestli chytáte extraligu nebo třeba první ligu. Obě soutěže jsou kvalitní. Jde o to, aby brankář hlavně chytal. Zatím se cítím velmi dobře a myslím, že jsem i fyzicky výborně připravený. V létě jsem hodně makal s kondičním trenérem Tomášem Cibulkou. Chci se v extralize držet, co to půjde, a být v ní platným hráčem. Pak se uvidí, co bude dál. Jestli bych zkusil nějakou cizinu, nebo zamířím o soutěž níž. To je ale všechno ještě daleko.

Trenér Motoru Jaroslav Modrý
Doležalovi jsme nechtěli šlapat po štěstí, říká trenér Motoru Jaroslav Modrý

Svoji roli sice znáte, ale zamrzelo vás přesto, když jste se v úvodních dvanácti extraligových kolech nedostal od začátku ani jednou do branky a vaše šance přišla až poté, kdy se zranil kolega Dominik Hrachovina? V jiných týmech se druzí gólmani dostávají do hry mnohem častěji.
Jak už jsem říkal. Nějakou pozici jsem dostal a akceptuji ji. Přesto jsem doufal, že z deseti utkání, která se zhruba odehrají za měsíc, třeba dvě dostanu. Je to však na rozhodnutí trenérů a já ho přijímám. Připravoval jsem se dál a čekal na svoji šanci, která přišla. Bohužel tedy z důvodu, že se Hrášek zranil. Ale díky tomu, že jsem pořád trénoval a pracoval na sobě, tak mám teď i nějaké výsledky a celkem se mi daří. Chtěl bych chytat, to nebudu lhát. Každý brankář chce chytat. Věřím, že i když se Hrášek po zranění zase vrátí do hry, tak nás trenéři budou točit častěji. V brance je to nápor na psychiku i na fyzičku. Zápasů šlo hodně po sobě, což byl možná i jeden z faktorů, které přispěly k Hráškovu zranění.

Ke zranění Dominika Hrachoviny došlo v důležitém utkání na Kladně až ve třetí třetině za nerozhodného stavu 1:1. Jak bylo složité naskočit najednou z ničeho nic do hry?
Nikdy není legrace naskočit do rozehraného zápasu. Není čas se ani rozcvičit. I když na Kladně, jakmile Hrášek upadl, tak jsme na sebe hned mrkli a po chvilce mi lapačkou ukazoval, že bude střídat. Ještě se asi minutku hrálo, takže jsem měl chviličku na to se rozkoukat a udělat pár dřepů, abych se trošku zahřál. Ale příjemné to není pro žádného brankáře. Mrzí mě, že jsem zrovna na Kladně hned po příchodu na led inkasoval a byl to pro soupeře vítězný gól.

Pak hned následoval trochu bláznivý zápas s Plzní, kdy jste byl v brance poprvé v sezoně od začátku, hrálo se o trenéra Modrého, který by v případě porážky musel svoji pozici opustit, a vy jste hned ve třetí minutě udělal za brankou hrubici, ze které padl gól.
Nebyl to pro mě jednoduchý zápas. Dlouho jsem nechytal a všichni víme, co se kolem tohoto utkání odehrávalo. Nebylo to nic příjemného, ale snažil jsem se na to nemyslet a chtěl jsem za každou cenu vyhrát, což se nám naštěstí povedlo. Hned na začátku jsme ale inkasovali po mé chybě, když jsme se špatně domluvili se spoluhráči. Chtěl jsem jim puk jenom zastavit za brankou, jenže obránci na mě zavolali, že mám kotouč rozehrát. Plzeň má rychlé hráče, zavřeli mi mantinel a bohužel jsem trefil Kodýtka. Stalo se, že jsme hned takhle rychle blbě inkasovali. Do startu tak důležitého zápasu to není nic příjemného. Kluci ale potom hráli fantasticky a v nájezdech se nám nakonec podařilo vyhrát. Povedlo se mi všech pět chytit a Pecháček (Lukáš Pech – pozn. red.) to naštěstí na druhé straně rozhodl. Tím to ze mě trochu spadlo.

Vnímal jste hodně, třeba hlavně v nájezdech, že chytáte vyloženě za trenéra?
Snažil jsem se na to nemyslet. Šel jsem do branky hlavně s tím, abychom vyhráli a co nejvíce jsem týmu pomohl. To se mi snad povedlo. V nájezdech to není jednoduché. Je to trochu loterie a hodně rozhoduje i štěstí. Ve zmíněném zápase s Plzní jsme ale byli lepší a díky tomu se k nám přiklonilo i štěstí. Chtěli jsme více zvítězit než soupeř. Semkli jsme se a dokázali jsme v nájezdech vyhrát i další zápas Třincem. Všichni jsme to v hlavách měli, snažil jsem se na to však nemyslet. Šel jsem prostě do utkání s tím, že ho chci za každou cenu vyhrát.

Jakub Strnad
Útočník Motoru Jakub Strnad je vášnivý cyklista a rád zahradničí v rodinné firmě

Zmínil jste svého mentálního kouče. Jak často spolu komunikujete a jak moc vám to pomáhá?
Komunikujeme spolu přes počítač prostřednictvím zoomu. Občas si také můj mentální trenér udělá cestu do Budějovic, jelikož je vášnivý cyklista a rád se tady projíždí. Probíráme nejen hokej, ale i osobní věci. Dříve se to tolik neřešilo, ale v dnešní době je to obrovská pomoc hlavně pro gólmany. Potřebujeme mít čistou hlavu a být na tom psychicky velmi dobře. Důležité je oprostit se při zápasech od všech starostí, které máte třeba doma. Musíte být stoprocentně připravený a hlava dělá velkou část výkonu. Proto jsem mentálního kouče kontaktoval a spolupracujeme už půldruhého roku. Hrozně mi to otevřelo oči a jsem za něj moc rád.

Pomohla vám tato spolupráce rychle se vyrovnat s chybou na začátku utkání s Plzní a má vliv i na vaše stabilní výkony, přestože jste předtím dlouho nechytal?
Určitě. Je to z velké části jeho zásluha. Než jsem ho poznal, tak jsem si bral hodně věcí až moc osobně. Tahal jsem si to domů a často jsem z toho býval špatný. Události, které se staly, už nejdou vrátit a změnit je. Musíte jít dál a zlepšovat se. Ale já jsem nad tím pořád přemýšlel, hrabal se v tom a šťoural. To mi ubližovalo i v dalších zápasech. V jejich průběhu jsem o tom přemýšlel, a to je špatně. Když jsem dostal nějaký hloupý gól, tak se mi to honilo hlavou. Tohle všechno jsme odbourali. Když jsem teď s Plzní udělal chybu, tak jsem ji hned hodil za hlavu, vrátil jsem to týmu v nějakých dalších situacích a především na závěr v nájezdech.

V tomto týdnu navštívil trénink Motoru reprezentační trenér Kari Jalonen v doprovodu manažera mládežnických reprezentací Jiřího Kalouse. Když oba ctihodní pánové zamířili do kabiny českobudějovického týmu, Jan Strmeň jen s úsměvem utrousil. „Šli mi vyřizovat střídavé starty do nároďáku.“ I kvůli podobným fórkům a naprosto pohodové povaze je v týmu (prakticky každém) tak oblíbený.