Jste rodilý Pražák a v hlavním městě je spousta různých lákadel. Co vás přivedlo právě k hokeji?
V rodině hokej nikdo nehrál. Co si tak pamatuji z vyprávění od mamky, tak ona mě chtěla dávat na beach volejbal a další sporty. Ale pak byl jednou hokejový nábor pro malé děti v Letňanech. Tak jsem tam zkusil jít bruslit, a jakmile jsem dostal hokejku, tak už jsem u toho zůstal.

Do Letňan jste to měli nejblíž, nebo proč padla volba zrovna na tento klub?
Letňany jsou super klub pro výchovu mladých hráčů. Určitě to byla dobrá volba. Navíc jsme tam měli i nějaké známé. Bylo to tam fajn.

Do kolika let jste v Letňanech působil?
Odcházel jsem v šestnácti letech, když se rušila kategorie staršího dorostu.

Dosáhli jste s klubem na nějaký větší mládežnický úspěch?
Jako malí jsme pod vedením trenéra pana Zlatohlávka vyhrávali hodně turnajů. Měli jsme dobrý tým. Největší úspěch z té doby byl postup do play off extraligy mladšího dorostu, což se povedlo v Letňanech vůbec poprvé. Sice jsme hned vypadli, ale byla to pro nás docela sláva.

Jak proběhl váš přesun do našeho nejslavnějšího klubu Sparty Praha?
Byl jsem v krajském výběru patnáctiletých, který vedl v Praze pan Kročák. Po jednom turnaji si mě vybral do Sparty a přešel jsem rovnou do juniorky.

Poměrně rychle jste zaznamenal i svůj první start v extraligovém áčku Sparty.
První rok ve Spartě jsem odehrál v juniorce. Druhý jsem v ní začal také, ale v průběhu sezony jsem přešel do Litoměřic do první ligy a připsal jsem si také první start v extralize za Spartu. V další sezoně přišel covid a všechno bylo takové neurovnané. Začínal jsem v Litoměřicích, kde fungoval svazový projekt Dukla a připravovali se tam hráči pro mistrovství světa dvacítek. Odtud jsme pak odjížděli na světový šampionát do Edmontonu.

Nepovedené dvacítky

Ten vám ale jako týmu moc nevyšel…
To je pravda. Ve skupině jsme skončili čtvrtí a pak jsme hned ve čtvrtfinále vypadli s domácí Kanadou. Dva týdny po mistrovství mi navíc psali trenéři, že jsem dostal dodatečně stopku, takže to může ovlivnit moji účast na dalším šampionátu. Ale vyžádalo si mě Chicago, které mě draftovalo, abych tam šel na jeho tréninkový kemp, a tam už jsem pak zůstal.

Přímo do NHL jste se neprosadil, ale hrál jste prestižní farmářskou AHL. Jaký to byl rok?
V roce 2020 jsem byl draftovaný Chicagem a zároveň si mě vybrala Kelowna do juniorské WHL. Tam jsem se ale vůbec nedostal, protože jsem zůstal v Rockfordu, což je farma Chicaga. Pro mě to byla skvělá sezona, velký posun, obrovský skok a také docela šok. Luxus, kvalita hráčů a úplně jiná soutěž. Bylo to super, nemohu si stěžovat.

Byl jste připravený na to být najednou na druhé straně zeměkoule? Uměl jste anglicky?
Anglicky jsem uměl, ale musel jsem se rozmluvit. Pak týdnů to trvalo, ale pak už jsem mluvil plynně.

AHL je posledním krokem před nejslavnější soutěží světa NHL. Byl jste v některém momentu blízko startu za první tým Chicaga?
Ne. Byl jsem dvakrát na tréninkovém kempu Chicaga, ale tím to pro mě s NHL zhaslo. Rok a půl jsem působil na farmě v Rockofordu v AHL. V polovině druhé sezony jsem odešel do Švédska.

Tím jste vzdal svůj sen o NHL?
Určitě nevzdal, ten sen tam pořád je. Ale do Švédska jsem odešel hlavně proto, že jsem chtěl víc hrát a ze strany švédského klubu Växjö jsem cítil velký zájem. Byla to pro mě dobrá volba.

Jaká je kvalita nejvyšší švédské soutěže třeba v porovnání s AHL, nebo třeba s českou extraligou?
Je to jiné. Oproti AHL je švédská liga techničtější. Jsou tam větší hřiště, takže se více bruslí. V AHL se spíše nahazují puky, pak se o ně bojuje a rychle všechno do brány. V extralize je to obdobné jako ve Švédsku, kde mi to ale přišlo o něco rychlejší.

Proč jste ve Švédsku skončil?
Po sezoně byl zájem ze strany pana Patery, který byl v té době trenérem Sparty. S agentem jsme se rozhodli, že to pro mě bude příležitost probojovat se zase do áčka Sparty.

V minulé sezoně jste nakonec za Spartu nasbíral sedmnáct startů v extralize a pendloval jste také do spřáteleného prvoligového Sokolova. Jak jste byl spokojený s touto bilancí?
Hned na začátku extraligy jsem se zranil a nějaký čas jsem nehrál. Po zranění jsem odehrál pár utkání a poté jsem začal pendlovat mezi Spartou a Sokolovem.

Je hodně těžké prosadit se ve Spartě do základní sestavy?
Je to velmi těžké. Sparta má každý rok kvalitní hráče. Díky velké konkurenci se ale zase zdokonalujete a bojujete o místo s těmi nejlepšími hráči.

Je hrdým sparťanem 

Cítíte hrdost na to, že jste sparťan?
Samozřejmě. Když jsem byl malý, tak jsem chodil na zápasy Sparty i Slavie, když ještě hrála extraligu. Je úžasné vidět to i z té druhé stránky, nejen jako fanoušek, ale i jako hráč.

Spartu většina soupeřů nemiluje a fanoušci vám prakticky na všech stadionech nadávají. Dá se na to zvyknout?
Jsme „oblíbení“ soupeři (smích). Nadávají nám všude, obzvlášť v Brně, tam je to vždycky vypjaté. Na druhou stranu je to pro nás i motivace. Když nastoupíme na led doma, tak všichni skandují, a nebo venku zase všichni pískají. Když se s tím člověk srovná, tak je to fajn pocit a motivace.

Jaké bylo přeskakovat z extrémně sledované extraligy s velkými návštěvami do první ligy za Sokolov, kde chodí jenom pár diváků?
Jsou to každopádně rozdílné soutěže. To bezpochyby. Ale mladý hráč, jako jsem já, musí umět zahrát, i když se to takhle střídá, abych se prosadil v lepších soutěžích.

Přípravu na letošní sezonu jste zahájil na Spartě, ale ještě před startem extraligy jste zamířil do Motoru. Jak se to seběhlo s vaším odchodem?
Seběhlo se to strašně rychle. Po tréninku na Spartě si mě zavolal trenér pan Hořava, že jsou v Budějovicích zranění dva obránci. Nabídl mi, že by pro mě bylo dobré, kdybych Motoru vypomohl. Zároveň jsem slyšel, že o mě budějovičtí trenéři měli zájem. Přesun byl velice rychlý. Tohle bylo ve čtvrtek a v sobotu ráno už jsem trénoval v Budějovicích.

Jak to zafunguje v praxi, že se musíte prakticky z hodiny na hodinu sbalit a přestěhovat se do jiného města?
Pro psychiku to není úplně jednoduché. Není to ale poprvé, takže mám v hlavě, co si mám zabalit do tašky. Jediné, co je nepříjemné, že nechávám doma přítelkyni se psem. Postupně se ale snažíme najít nějakou vhodnou variantu, aby to všechno klapalo.

Ve čtvrtek jste mluvil s trenérem Hořavou a v neděli už jste poprvé nastoupil za Motor v přípravě proti finskému Kärpätu Oulu.
Přesně tak.

Poprvé proti Spartě

První extraligové kolo hrály Budějovice právě na Spartě. Bylo to poprvé v životě, kdy jste nastoupil proti svému klubu?
Ano. Bylo to zajímavé. Když jako hráči Sparty po vyhraném zápase děkujeme fanouškům, tak to třeba tak úplně nevnímám. Ale teď jsem na to najednou koukal z pozice soupeře a bylo to strašně hezké, jak skanduje plná hala. Bylo fajn zahrát si proti svým spoluhráčům.

Nebyla ve hře varianta známá z fotbalu, že ve vzájemném utkání nesmíte proti svému mateřskému klubu nastoupit?
Tahle varianta také existuje, ale vždycky záleží na dohodě mezi kluby. Předpokládám, že Sparta neměla nic proti tomu, abych nastoupil, tudíž jsem mohl hrát.

Nebylo zvláštní, když jste měl v osobních soubojích přitlačit proti kamarádům, se kterými jste nedávno předtím sdílel jednu kabinu a nejspíš brzy zase budete?
Divné to nebylo. I na tréninku se sekáme pořádně (smích). Naopak to bylo super hrát proti svým bývalým a vlastně i současným spoluhráčům. Po zápase jsme se pobavili a popřáli si hodně štěstí.

Přišlo téměř deset tisíc diváků, atmosféra byla parádní. Až na porážku 2:5 to byl na Spartě kvalitní vstup do sezony. Souhlasíte?
Marketingové oddělení na Spartě umí udělat obrovskou show a lidi do O2 arény chodí. Řekl bych, že je to úžasný zážitek pro všechny týmy, které si tam mohou zahrát.

Jak funguje Banes Motor jako klub v porovnání se Spartou?
Když jsem do Budějovic přišel, tak jsem byl nadšený jak z týmu, haly i města. Jsou tady úžasní fanoušci. Nemohl jsem si na nic stěžovat, líbilo se mi tady.