Vondrka junior je na svém už třetím světovém šampionátu. Před třemi roky si z mistrovství světa ve Finsku a Švédsku přivezl bronz, loni v Minsku byl se svými spoluhráči čtvrtý.
Letos si však na svou šanci musel počkat. Trenéři ho totiž dopsali na soupisku až před šestým utkáním českého výběru proti Německu. „Michalovi už se dvakrát stalo, že byl vyřazen těsně před konečnou nominací. Samozřejmě mě mrzelo, když nemohl hrát. A jeho to mrzelo ještě mnohem víc. Z tohoto důvodu jsem ze začátku do Prahy na zápasy ani nejezdil. Ať je to, jak chce, chtěl jsem na ledě vidět svého syna," říká někdejší ligový hokejista.
Radost z toho, že českobudějovický odchovanec naskočí do utkání s Německem, byla u Vondrků veliká. „Už dopoledne mi napsal: „Táto jdu do toho!" Trenér Růžička mu totiž řekl, aby se připravil. Spousta lidí mi říkala, proč se neoholil, když bude hrát. On mi to vysvětlil. V den zápasu prý měl domluveného na poledne holiče, aby mu vousy zastřihl. Ale vedoucí mužstva mu volal, aby se okamžitě dostavil na hotel, že ho shání Růža. Tak už se k holiči nedostal," směje se.
Vstup do zápasu proti Německu měl Vondrka úplně ideální. Hned při svém prvním střídání totiž zaznamenal dost šťastný gól. „Byla to klika, ale potřeboval ji, protože tyček už letos nastřílel dost. V průběhu celé sezony ve Slovanu i na Spartě. Štěstíčko je k hokeji třeba," usmívá se.
Druhý velký Vondrkův moment přišel v závěrečném utkání základní skupiny proti Švýcarsku, kdy střelou mezi gólmanovy betony rozhodl o výhře českého týmu v penaltovém rozstřelu. „Moc jsem nevěřil, že Michal na nájezd půjde. Trenér určil Voráčka a Honzu Kováře. Michal seděl vzadu na střídačce s Jirkou Novotným. Říkal mu, že kdyby na nájezd šel, tak by to dal gólmanovi mezi nohy. Najednou jsem v televizi viděl Růžu, jak jde za ním. Šel na to, dal to mezi nohy, jak si předsevzal, a i když to gólman trochu tečoval, tak to byl vítězný gól," radoval se spokojený otec.
Vítězný gól tentokrát viděla i Michalova maminka. „Ona hokeji nerozumí a vždycky, když jsou penalty, tak utíká pryč. Že prý se na to nemůže dívat. Tentokrát se dívala a měli jsme velkou radost," přikyvuje. „Se Švýcarskem už o nic nešlo, ale kluci do toho šli. Bylo vidět, že chtějí vyhrát už jenom kvůli lidem."
Poprvé se Vondrka senior vypravil přímo do Prahy až na čtvrtfinále. „Je to stejné jako před třemi roky, kdy mi Michal zavolal v půl jedné v noci, abych přijel na čtvrtfinále do Helsinek. Na mě to bylo moc narychlo, ale za půl hodiny volal znovu, že mi v půl jedenácté letí letadlo a už jsem jel," vzpomíná.
Na šampionát se jinak dívá v televizi v rodinném kruhu. Fandit v partě v restauraci ho neláká. „Doma je klid, i když někdy všechny televizní komentáře nemusím. Dříve jsem občas do hospody chodil, ale tam není nic slyšet a není na sledování zápasů ta správná pohoda. Také se stávalo, že běžel přestávkový program a lidi jásali, když dávali góly ze záznamu," dává k lepšímu. „Proto už teď raději zůstávám doma."
Svému synovi do hokeje moc nemluví. „Teď už vůbec ne. Tomuhle hokeji už nerozumím, i když něco si samozřejmě řekneme. Ještě na Slavii se jednou bavili s Pepou Beránkem, jak prožívali mládí. Starej Pepík Beránek býval pořádný cholerik, tak Michal po debatě s Pepou říkal, že na tom nebyl zase až tak zle," naznačuje, že nikdy nebyl nějak přehnaně přísným otcem.
Loňskou sezonu Michal Vondrka mladší zahájil v KHL v dresu Slovanu Bratislava a dohrál ji ve Spartě Praha. Kde bude hrát příští rok, ještě jasno nemá. „Ve hře je samozřejmě Sparta, ale řešit se to bude až po mistrovství světa," nechce předbíhat.
