Vrátil se do středečního zápasu s Brnem (3:2) a byl autorem vítězného gólu. Zkušený centr Michal Mikeska (34 let) odehrál proti Kometě velice dobré utkání.

Domácímu celku vyšel začátek utkání. Hned v první minutě otevřel skóre, ale poté se aktivita postupem času přestěhovala spíše na brněnské hokejky. „Prvních deset minut jsme tlačili a byli jsme aktivní. Pak jsme najednou dostali dvě branky. Trošku nás to zmrazilo a chvíli jsme nevěděli, co se sebou,“ připouští. „Byl to souboj středního pásma. My i Kometa se na něj dost zaměřujeme. S tím jsme počítali,“ dodá.

Rozhodující branku zápasu vsítil Mikeska v polovině závěrečné třetiny. Jeho gólu předcházela spálená tutovka, která však jeho psychikou nijak neotřásla. „Hráč, který ležel vedle, mi rukou zbrzdil střelu. Proto to šlo vedle. Přece nepřiznám, že jsem to netrefil,“ neskrýval Mikeska po zápase mimořádnou náladu.

Druhá střela už byla podstatně přesnější a mezi betony brankáře Hoviho si našla cestu do branky. „Zavřel jsem oči a prostřelil to,“ nabízí jednoduchý recept.

Závěr zápasu byl pořádně hektický. Minutu a osmnáct vteřin před koncem se Kometa odhodlala ke hře bez brankáře a vyrovnání viselo doslova na vlásku, protože těsně před koncem trefil obránce Malec tyč, což musel navíc ještě potvrdit videorozhodčí. „Soupeř trefil v utkání dvakrát tyčku. Ta na konci, ta zvoní možná ještě teď,“ usmívá se Mikeska. „Závěr zápasu sehrál soupeř dobře. Bylo jich o jednoho víc, našli volného hráče na modré čáře a ten pěkně vystřelil. Měli jsme opravdu pořádnou dávku štěstí,“ uznává.

Letos již potřetí museli Jihočeši na cestě za vítězstvím zápas otáčet, což svědčí o velké vnitřní síle týmu. „Alespoň se to naučíme a budeme vědět, že to otočit jde,“ čišela z Mikesky velká pohoda. „Loni jsme prohrávali 1:0 a už jsme věděli, že jsme prohráli. Letos nás podobné stavy nelámou. Takhle se hokej má hrát,“ zdůrazní.

Zraněné rameno třebíčského odchovance do hry pustilo, ale úplně v pořádku není. „Hraji, ale uvidíme, jak dlouho. Asi takhle bych to shrnul.“

Mimo hru je Langhammer a zápas nedohrál ani Kašpařík, takže z trojice zkušených centrů zůstal ve třetí třetině ve hře právě už jen Mikeska. „Marodka se nám trochu rozmohla. Musím to táhnout, dokud to jde. Pak se zase připojí jiní. Doteď to táhl Pavel Kašpařík, teď to zbylo trochu na mě, zanedlouho to může být třeba na Kubovi Langhammerovi. Musíme makat. Je nás dvacet a musíme se dokázat zastoupit. Nikdo není nenahraditelný. To všichni víme,“ ač silná individualita, nezapře kolektivní cítění.

Po osmi kolech se Mountfield letos již podruhé objevil na samotné špici extraligové tabulky. Fakt bezpochyby potěšující, ale v klubu ho zatím nikdo nepřeceňuje. „Je pořád ještě začátek soutěže, nicméně první čtvrtina je velice důležitá pro získání sebevědomí, herní pohody i pohody v kabině. Zatím se nám to daří,“ pochvaluje si.