Co říkáte tomu, že jste se stal třetím nejlepším sportovcem Jihočeského kraje za minulý rok?
Když o tom tak přemýšlím, tak jsem ještě nikdy nic podobného nevyhrál. Je to moc příjemné a tak nějak to vystihuje můj rok, který se mi docela povedl. Dostal jsem se i do reprezentace a je parádní, že jsem se v anketě ocitl tak vysoko. Jsem za to moc rád.

Slavnostního vyhlášení v Domě kultury Metropol jste se nemohl zúčastnit, protože ve stejném termínu jste hráli extraligový zápas v Liberci, a ocenění za vás převzal obchodní manažer Motoru Vladimír Mizera. Ptal jste se ho, jak vyhlášení probíhalo?
Nijak jsme o tom nemluvili. Vláďa mi jenom předal ceny a pogratuloval.

Jaký je obecně váš vztah k podobným anketám? Sledujete je?
Vím o nich, výsledky si přečtu, ale že bych to nějak sledoval, to ne. Když se stane David Pastrňák Sportovcem roku, tak mi to samozřejmě neunikne. Přímo na vyhlášení se však nedívám.

Vnímáte fakt, že se v anketách tak trochu porovnává neporovnatelné, protože je těžké srovnávat úspěchy v jednotlivých sportech?
Beru to tak, že když je někdo úspěšný v jakémkoliv sportu, tak si zaslouží nějaké ocenění. Ale je samozřejmě těžké posuzovat napříč jednotlivými odvětvími, kdo je úspěšnější.

Kapitán Dynama Pardubice a českobudějovický odchovanec Lukáš Sedlák (v bílém) se snaží prosadit před brankou Dominika Hrachoviny.
FOTOGALERIE: Doplatili jsme na hokejovou nevyspělost, zlobil se Jiří Hanzlík

Už jste to zmínil, byl právě nedávno skončený rok 2023 nejlepším ve vaší hokejové kariéře?
Určitě. Už jenom díky tomu, že jsem se dostal do reprezentace.

Pocházíte z volejbalové rodiny, oba vaši rodiče tento sport provozovali. Byl jste se už podívat v Českých Budějovicích na některém utkání Jihostroje, který hraje Ligu mistrů?
Nebyl. Nemáme moc volného času, a když už nějaký je, tak se snažím jet domů za rodinou do Prahy. Podobně to má i přítelkyně, takže jakmile je volno, tak jedeme tam. V televizi se ale na volejbal občas rád podívám. Že by to však bylo nějak pravidelně, to také ne.

Vaši rodiče jako volejbalisté nechtěli třeba někdy spojit návštěvu vašeho hokejového zápasu v Českých Budějovicích s duelem Jihostroje?
Nic takového zatím neplánovali. Hlavně teď nemají moc času sem jezdit, takže letos nejezdí do Budějovic skoro vůbec.

V prosinci jste si zahrál poprvé v kariéře za reprezentaci na Švýcarských hrách. Byl to váš dosavadní největší hokejový zážitek?
V každém případě. Byl jsem strašně vděčný za možnost vyzkoušet si takovou úroveň hokeje a všechno kolem toho. Byla paráda sledovat hráče našeho týmu už jenom na tréninku. Pro mě byla neskutečná zkušenost vyzkoušet si top level hokeje a zjistit, že je pořád v čem se zlepšovat.

Martin Beránek ve vlastním oslabení překonává pardubického Milana Kloučka a zvyšuje na 2:0.
Motor sehrál s lídrem extraligy zcela vyrovnanou partii, ale o body ho neobral

Kdy jste se úplně poprvé dozvěděl, že byste mohl být nominován do národního týmu?
Věděl jsem, že se tady na nás byl na tréninku podívat reprezentační trenér pan Rulík. Tenkrát mě ale vůbec nenapadlo, že by mohl sledovat také mě. Mohlo to tak sice být, já jsem o tom však nevěděl. Určitě se tady ale nebyl dívat jenom na mě. Máme v týmu Adamu Kubíka nebo Honzu Ordoše, kteří byli na letošní první reprezentační akci. Zpětně jsem si říkal, že tam možná už podobné indicie byly, jenom mi o tom asi nikdo nechtěl dopředu říkat.

Druhá sezona v extralize a hned nominace do národního týmu. Co jste si řekl, když to bylo definitivní?
Dlouho mi to ani nedocházelo. Vlastně až po tom samotném turnaji jsem si teprve pořádně uvědomil, co se mi povedlo. Ale užil jsem si to tam moc. Dostal jsem na ledě docela dost prostoru a těšilo mě, že jsem měl ze strany trenérů takovou důvěru. Budu se snažit makat dál, abych se tam třeba podíval znovu.

Cítil jste respekt k velkým jménům českého hokeje, se kterými jste se v kabině potkal, ať už v roli trenérů, nebo spoluhráčů?
Cítil jsem k nim naprosto přirozený respekt, ale že bych se jich nějak bál, to ne. Na druhou stranu musím říct, že všichni byli super a komunikovali se mnou.

Fungovalo něco o hodně jinak v zázemí národního týmu, než je tomu u vás v klubu?
V klubu se o nás starají výborně, to si nemohu vůbec stěžovat. V reprezentaci je ale péče o hráče ještě na vyšším levelu.

Na Švýcarských hrách jste odehrál dva zápasy. Cítil jste pak rozdíl třeba v rychlosti hry, když jste naskočil zpátky do extraligy?
V rychlosti hry byl asi největší rozdíl. Ani tak nemyslím rychlost bruslení, i když ta byla také vyšší. Ale mnohem kratší čas byl hlavně na rozhodování. Jakmile jsem dostal puk, tak jsem měl strašně málo času na to, abych s ním něco udělal. V extralize je času podstatně víc.

Když jste hrál v dresu Motoru v Třinci svůj úplně první extraligový zápas, tak jste dal hned prvním dotykem s pukem svůj premiérový extraligový gól. Nenapadlo vás, že by se třeba něco podobného mohlo podařit i v reprezentaci?
Nenapadlo mě to ani tenkrát (úsměv). To vyplynulo ze situace a bylo to parádní. Určitě jsem ale nepřemýšlel tak, že přijedu na repre a při prvním střídání dám gól. To jsem si určitě nepředstavoval (úsměv).

Do reprezentace vás posunuly výborné výkony v extralize. V čem je největší rozdíl mezi Mikulášem Hovorkou v minulé sezoně a v té letošní?
Loni jsem hrál extraligu poprvé a byla to pro mě spousta zkušeností. Ať už dobrých, nebo špatných. Teď už vím, co si mohu a nemohu dovolit. Občas to i tak nevyjde, ale hokej je o chybách. Loni to ani týmově nebylo ono. To se s letošní sezonou vůbec nedá srovnávat, takže sebevědomí letos stouplo celému našemu týmu. Dostávám od trenérů důvěru, což je důležité pro každého hráče. Hodně se mnou mluví. Za to jsem rád, protože se mnou komunikují opravdu často. Skutečně jsem dřel a snažím se dřít dál. Je to odměna za tvrdou práci, ale hlavní je nepřestat, protože nejdůležitější část sezony je teprve před námi. Doufejme, že se nám povede leden, kdy se hraje velké množství zápasů, abychom si vytvořili co nejlepší pozici.

Oproti loňsku také sbíráte mnohem víc bodů. Pomáhá vám, že chodíte na přesilovky, které jste loni nehrál vůbec?
Loni jsem přesilovky nehrál a ani jsem nečekal, že bych měl. Nechodil jsem na ně ani ze začátku letošní sezony, ale pak mi trenéři dali důvěru, čehož si moc vážím. Snažíme se ale pořád zlepšovat, protože přesilovky nemáme úplně dobré. Snad to vylepšíme, abychom si jimi dokázali v důležitých zápasech pomáhat více než doteď.

V letošní sezoně také hodně podporujete ofenzivu. Vyplývá to většinou ze situace, nebo máte takové pokyny od trenérů?
Trenéři obecně chtějí, abychom hráli v pěti lidech dopředu a v pěti také dozadu. Když to situace nabízí, tak se snažím hrát dopředu. Určitě však nechci, aby to vypadalo tak, že chci jenom útočit. Ale je fakt, že se k útočení dostávám celkem často, a když už jsem na puku, tak chci mužstvu co nejvíce pomoci. Uvolnit spoluhráče, nebo něco takového. Takhle o tom přemýšlím. Nechci zápasem jenom proplouvat a odpalovat kotouče. Určitě se snažím hrát na puku více než loni, abych byl týmu co nejvíce prospěšný.

Rytíři Kladno (v modrém) hostili v extralize České Budějovice
Motor na Kladně odmítl třetí porážku v řadě a už se těší na šlágr s Pardubicemi

Z celého mužstva jste nejlepší v hodnocení +/-, což znamená, že se moc nevyskytujete u inkasovaných gólů. Je to pro vás jako obránce důležitá statistika?
Každopádně je to sledovaná statistika a těší mě, že mám taková čísla. Ale není to všechno. Tato čísla o něčem vypovídají, ale kolikrát se stane, že skončím zápas v plusu, i když mi můj výkon zrovna moc dobrý nepřipadal. A naopak. Z dlouhodobého hlediska to má určitě svou váhu, je však třeba pořád pracovat. Jak už jsem řekl, není to všechno.

Považujete obecně v hokeji za vaši určitou výhodu vysokou postavu a fakt, že jste pravák, kterých je podstatně méně než leváků?
Určitě je lepší, že je nás praváků méně. Ale jsou také týmy, které jsou schopné hrát úplně bez praváků. Každý si svou pozici v mužstvu musí vybojovat. Pokud nebudu hrát dobře, tak je úplně jedno, že jsem vysoký pravák, protože mě stejně nikdo chtít nebude. Je na každém, kdo si co vybojuje.

Kanadský útočník v barvách Banes Motoru Brant Harris.
Česky umím jenom nadávky, směje se Kanaďan v barvách Banes Motoru Brant Harris

Jste odchovancem pražské Slavie, odkud jste také do Motoru přišel. Vnímáte těžké časy vašeho mateřského klubu, který bojuje o záchranu v první lize? Jste ještě s někým z týmu v kontaktu?
V kontaktu s nikým nejsem, ale zápasy Slavie hodně sleduji. Když mohu, tak se dívám. Bohužel se Slavii nedaří, ale nevidím do toho, protože si s nikým z hráčů nepíšu. Nic příjemného to asi nebude. Zažil jsem to loni tady, když jsme hráli dole, takže vím, o čem to je. Klukům to nezávidím a věřím, že se jim to povede zvládnout. Je to složitá sezona. Příští snad bude lepší.

Je to zvláštní. Ještě před deseti lety brala Slavia extraligový bronz a teď jí hrozí sestup do třetí nejvyšší soutěže. V čem je podle vás problém?
Těžko říct. Hokejová Slavia žije v Praze v ústraní Sparty. Jakmile spadla z extraligy, tak je strašně těžké se vrátit zpátky. Budějovice to zažily, když sedm let usilovaly o postup a až potom se to povedlo. První liga je těžká soutěž. Ale až tak moc do toho nevidím. Do áčka Slavie jsem přišel jako mladý a snažil jsem se týmu dát co nejvíc. Kdo do toho nevidí, tak vůbec neví, jak je to v první lize náročné.