Kliknutím zvětšítePo návratu do Motoru jste prožil parádní sezonu zakončenou bronzovými extraligovými medailemi. Co se přihodilo, že následující ročník jste se až do konce třásli před pádem do baráže a výsledkem bylo konečná nelichotivá třináctá příčka?
V minulé sezoně se z našeho pohledu určitě odehrálo více negativních než pozitivních věcí. Povedl se nám výborně start, v první třech kolech jsme posbírali devět bodů a tam možná přišla malá chvilka určitého uspokojení. Navíc po přípravě, kdy jsme hráli i s prvoligovými soupeři a za mě osobně jsme nešli do soutěže dobře prověřeni. V dalším průběhu jsme procházeli sériemi porážek, které jsme nebyli schopni zastavit. K tomu jsme měli plno zraněných kluků. Celkově nebyla v týmu taková síla, kterou bychom potřebovali, abychom to zlomili. Dostávali jsme se do skepse a nastavení hlav nebylo optimální. Pak už to bylo těžké.
Největší břemeno zodpovědnosti leželo na vás zkušených hráčích. Bylo složité dostat se z takové šlamastiky?
Bylo to nové i pro nás zkušené. Také jsme si nevěděli rady, jak to zlomit. Pak už jsme se dostávali do situace, že můžete udělat cokoliv, ale zápas prostě nezvládnete. Můžete v něm být i lepší, stejně však dostanete góly z ničeho. A takových utkání jsme měli strašně moc. Díváme se už dopředu, minulá sezona je za námi, ale na rovinu je třeba si říct, že nestála vůbec za nic. Z pádů je třeba se poučit, zase vstát a potěšit fanoušky v letošní sezoně. Kluci, kteří tady z loňska zůstali, mají o to větší motivaci, aby ta nadcházející sezona byla uspokojivá pro nás, fanoušky i všechny, kteří budějovický hokej sledují. Nějaké cíle máme a budeme se je snažit splnit.
Vy osobně jste prožil sezonu bez play off naposledy v roce 2009 tady v Českých Budějovicích. Byla to pro vás také nová a hodně nepříjemná zkušenost?
Hrát dole je něco úplně jiného, když se pořád ohlížíte na spodek tabulky a hrozí vám baráž. Bavili jsme se o tom s Lukášem Pechem, že v play off jsou to úplně jiné nervy než v boji o bytí a nebytí. Když jsme v předposledním kole hráli doma s Kladnem o všechno, tak to byl jeden z nejdůležitějších zápasů mé kariéry. Řadím ho hned za utkání o bronz s Ruskem na mistrovství světa. Vůbec to nebylo lehké. Navíc Lukáš Pech předtím kvůli nemoci nebyl deset dní na ledě a přesto šel hrát. Situace pro nás nebyla vůbec příznivá. A kdyby při prvním střídání Jarda Jágr trefil bekhendem naši prázdnou branku, tak se utkání mohlo vyvíjet úplně jinak. Jsem rád, že se to ve druhé třetině přiklonilo k nám, když jsme tam během pár minut nasázeli čtyři góly.
Klíčový duel s Kladnem jste naštěstí zvládli, ale pachuť z nevydařené sezony zůstala. Souhlasíte?
Když se pohybujete během sezony třeba ve středu tabulky nebo přímo nahoře, tak se dýchá úplně jinak a je to fajn. Ta sezona mě strašně mrzela. Máte vůči klubu i fanouškům nějakou zodpovědnost. Bylo to těžké, ale je to pryč a máme před sebou zase novou výzvu. Tým se poměrně dost obměnil a přišli kvalitní zkušení hráči, kteří dokážou sami rozhodovat zápasy, nikde se neschovávají a nezalezou, když se bude zápas lámat. To je pro tým hrozně moc důležité, když máte více kluků, kteří to umí a chtějí vzít na sebe. Povedla se i příprava, ve které jsme odehráli těžké zápasy. I když jsme některé prohráli, tak nám hodně ukázaly a potvrdili jsme si, že je můžeme zvládat i s těmi nejlepšími soupeři. Určitě bychom si to rádi přenesli i do extraligy. Je také třeba, aby se nám vyhýbala zranění. To je zásadní věc. A také, abychom zase chytili začátek a v klidu proplouvali sezonou. A když už nějaká krize přijde, tak abychom ji dokázali zlomit co nejrychleji a zase nastartovali vítěznou sérii.
Po nevydařené sezoně se mužstvo výrazně obměnilo, do funkce nastoupil jako nový sportovní manažer Jiří Novotný. Vzalo se to podle vás v klubu za ten správný konec?
Udělaly se nějaké kroky, o kterých je vedení klubu přesvědčené, že jsou pro tým nejlepší. Troufnu si říct, že výběr hráčů byl jiný než loni. Ale uvidí se až v extralize. Před sezonou je složité něco predikovat. Samozřejmě si všichni přejeme, aby sezona byla dobrá a navázali jsme na tu předloňskou, kdy to bylo fajn a každý hráč věděl svoji roli v týmu, což je také velmi důležité. Hlavně, aby ji každý chtěl plnit a plnil ji na sto procent. S tím jsme měli loni trošku problémy. Hráči, kteří měli mít nějakou úlohu, tak ji nechtěli plnit a neplnili ji. Od toho se to odvíjelo. A samozřejmě tam byly i další věci. Ani klima v kabině nebylo ideální. To byly všechno věci, které se spojily do jedné nádoby, a byl z toho prostě průšvih.
Vás osobně baví hokej pořád stejně? Nenapadlo vás třeba po tak nevydařené sezoně s ním praštit?
Napadlo. To musím přiznat. Přemýšlel jsem o tom a také jsem to po sezoně rozebíral s vedením klubu. Víceméně na hodně procent jsem byl rozhodnutý, že po sezoně skončím. Měl jsem to v hlavě. Snažíte se odvádět nějakou práci, víte, že do toho dáváte všechno, ale prostě se nedařilo. Hokej mám pořád rád. Kdybych neměl, tak už ho nehraju. Ale také jsem realista a vím, že roky naskakují, takže se snažím koukat rovněž dopředu. Když si na sebe navleču výstroj, tak na ledě vždycky odvedu sto procent. To vím a tak to mám nastavené. Ale když ji zase sundám, tak pro mě hokej už není úplně číslo jedna. To je pro mě rodina a snažím se také užívat nějaké své koníčky. Pořád je to jenom hokej a jsou důležitější věci na světě. Už mám nějaké roky a plno mých přátel mělo problémy se zdravím. Když tyhle věci navnímáte, tak proti tomu je nepovedená sezona malichernost. Ale uvidíme. Teď je před námi nová výzva, mužstvo máme velmi dobře poskládané a přišli kluci jako Dominik Simon, Brant Harris, Áda Kubík nebo Milan Doudera. To jsou nové pilíře týmu a věřím, že svoji roli splní a dokážou ho dotáhnout tam, kde si všichni přejeme, aby byl.
Byl konec vaší kariéry skutečně hodně blízko?
Byl konec sezony a emoce ve vás bublají. Tak to prostě bylo. Normální sezona uteče, ale tahle se pro mě táhla nekonečně dlouho. Pořád se v tom babráte, každý den se rozebírá, co je špatně. Celkově klima v týmu nebylo vůbec dobré. K tomu se přidávala zranění. Poslední roky jsem měl problémy s kotníky a tělo prostě bolí. Nebyla to jenom ta poslední sezona, ale celkově jsem cítil, jestli už nepřichází nějaký ten zlom, kdy si říkáte, jestli to vůbec ještě stojí za to. Jestli jsem schopen týmu pomoci a hrát na té úrovni, jakou po mě lidi vyžadují. Ono to není lehké, když máte za sebou nějakou historii, jenže roky vám přibývají a fanoušci mají pořád stejná očekávání. Dávej třicet gólů a dělej šedesát bodů za sezonu. A potvrzuj to deset sezon za sebou. To není lehké. To vás také trošku nahlodá, jestli už není ten správný čas to zabalit a pověsit na hřebík.
Co vás především přesvědčilo, abyste ještě v hokejové kariéře pokračoval?
Pořád motivaci mám a život v kabině je věc, která potom nepůjde ničím nahradit. Fyzicky se dokážu připravit tak, abych sezonu zvládl, pokud nepřijde nějaké zranění. Věřím, že mám kolem sebe lidi, kteří by mi řekli, abych už raději skončil, kdyby ten čas nastal. Rozebíral jsem to s řadou dobrých známých, kteří mě přesvědčili, abych ještě pokračoval. Proto jsem pořád tady a budu se snažit jako každý rok udělat co nejlepší výsledek a bavit lidi, aby na hokej rádi chodili, protože pro ně se hokej hraje. V Budějovicích je fanouškovská základna tak velká, že si nějaký úspěch zaslouží.
Co byste v sezoně považoval za úspěch?
To je samozřejmě otázka. Musíme se dívat také na ostatní týmy. Momentálně je v extralize zhruba pět klubů, které disponují úplně jinými rozpočty než třeba my, a mohou si koupit hotové světové hráče, jež odmítají hrát v NHL a jdou do extraligy. Peníze v českém hokeji jsou a kluby jsou schopné si pořídit opravdu výborné hokejisty. V tabulce je to pak znát. Úspěch byl byl postoupit do čtvrtfinále play off a pak zkusit udělat podobný výsledek, jako se to povedlo dva roky dozadu, kdy od nás nikdo moc neočekával, ale předvedli jsme skvělou jízdu a získali jsme bronz. Tohle by bylo hrozně fajn zopakovat a určitě by to i fanoušky bavilo.
Zmínil jste, že se na sezonu dokážete fyzicky připravit. Jak je to ve vašem věku těžké?
Dneska se všechno zrychluje a je to úplně jiné, než když jsem do velkého hokeje vstoupil. Už je to jednadvacet let od mého prvního extraligového zápasu, což už je opravdu dlouho. Čím jsem starší, tím o sebe musím víc dbát co se týká stravy, regenerace a všech věcí okolo.
Vybavíte si ještě ten svůj premiérový extraligový zápas v Litvínově, který jste prohráli 0:2 a vy jste nastoupil v jedné formaci s Robinem Baculem a Janem Fadrným?
S kým jsem hrál v lajně si nepamatuji, ale vybavím si, že ve třetí třetině nás posadili na bidlo s Petrem Bartošem (smích). Seděli jsme tam pod dekou, protože tam byla hrozná zima. To jediné si ze zápasu pamatuji. Je to fakt strašná řada let a hokej se hrozně změnil.
Přes léto se už řadu let připravujete individuálně. Tenhle model vám plně vyhovuje?
Určitě. V otázce kondice si musím přidávat, abych udržel krok s mladými, protože oni regenerují úplně jinak než já ve svém věku. Proto jsem si také letos v létě dal větší pauzu, protože jsem si potřeboval od hokeje odpočinout, vyčistit si hlavu a srovnat myšlenky, jestli do toho ještě vlítnout. Měsíc a půl jsem si udělal opravdu pohodovou pauzičku a pak jsem do toho vletěl. Mám výhodu v tom, že mám hrozně rád cyklistiku. Jezdím hodně na kole a tím si kondici s přehledem udržím. Hodně jsem ale musel chodit do posilovny, abych tělo udržel ve svalové paměti, jak s oblibou říká Aleš Kotalík (úsměv). Cyklistika mi v tom však hodně pomáhá. Zabiji tak dvě mouchy jednou ranou. Udělám si kondici a ještě mě to hrozně baví. To je pro mě výhoda. Jenom jsem letos vynechal tradiční ledy s kamarády v Pouzar centru. Tam mi tělo řeklo, že to je třeba vypustit. Je hrozně důležité, aby šel člověk do sezony odpočinutý, a hlavně hlava, aby byla připravená.
Už jste několikrát zmínil případný konec vaší hokejové kariéry. Máte už alespoň trochu jasno, co byste chtěl dělat potom? Třeba možnost trenérské práce jste v minulosti rázně odmítal.
Nějaké cestičky už se mi rýsují. Rád bych zůstal u sportu, ale teprve uvidíme, jak to všechno bude. Zatím bych tohle téma nechtěl moc rozebírat. Stále jsem hokejista. Jestli skončím po příští sezoně, nebo ještě třeba jednu zvládnu, to teď rozhodně nechci predikovat. Všechno se bude odvíjet od toho, jaká sezona bude, jestli bude tělo držet a jak se budu cítit zdravotně i mentálně. A hlavně, aby mě hokej pořád bavil. To je možná to nejdůležitější. Nelze podávat výkony, které od vás všichni očekávají, a být hlavou někde jinde. To bych si určitě nepřál. A rozhodně to nebude tak, že bych někde plandal. Sám mám na svou osobu ty nejvyšší nároky a nerad bych z nich slevoval. Určitě bych tady nechtěl oxidovat ještě pět let jenom proto, abych plnil místo. To v žádném případě. Jakmile jenom malinko vycítím, že to není k tomu, tak to v klidu a s čistým svědomím pověsím na hřebík. Zatím je to ale všechno otevřené.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
