Mistři světa jsou doma. Všichni. I ti, kteří vylétli do světa velkého profesionálního hokeje z jihočeského hnízda.

Každý se cítí doma někde jinde. Třeba brankář Tomáš Vokoun spěchal přímo z Německa za rodinou za oceán. Jihočeši se po náročné cestovatelské anabázi těšili do kraje rybníků. „Díky moc,“ jenom se nad gratulací pousmál Petr Gřegořek. Se zlatem na hrudi procházel po finále mixzónou, ve které se setkávají hráči se zástupci médií. Špalírem novinářů prolétl, nezastavil se, spěchal do šatny, kde se kouřily doutníky, bublalo šampaňské. „Přineste další, máme málo šampaňského,“ úkoloval manažer reprezentace Černík manažera pro média Černého. Hráči přicházeli do šatny jeden po druhém. Možná nejvíc gratulací sesbíral Jan Marek. Skromný hokejový útočník. Pracant, který se poslední prosincový den roku 1979 narodil v Jindřichově Hradci. „Je mi třicet, všechny svoje góly bych vyměnil za týmový úspěch,“ říkal v průběhu MS. Zlatá medaile mu slušela. Napínavá pohádka o jihočeském Honzovi skončila překrásnou zlatou tečkou.

Hokejový život se ale nezastavil. Marek další sezonu odehraje v CSKA Moskva, Gřegořek v Kyjevě. „Nikdy neříkej nikdy. Jdu na roční hostování, ale do Budějovic se klidně možná vrátím.“ Gřegořek už v sezoně 2003 – 2004 působil v Permu. „Z té doby ještě rusky něco umím,“ uvedl pro Deník obránce, který je doma na jihu. „V Budějovicích jsem se usadil, mám tam dům,“ přitakával u Rýna „Jihočech“ narozený v Českém Těšíně.