Přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal jiného, kdybyste nehrál hokej?
Abych řekl pravdu, tak moc ne. Člověk tak nějak sázel na hokej, že to bude číslo jedna. Malinko jednodušší to bylo v tom, že táta má autodopravu, takže v mladším věku jsem to měl jako určitá zadní vrátka, abych měl případně kde pracovat. Teď už ne.

Když jste byl malý, tak jste neměl přání být třeba kosmonautem nebo popelářem?
Když jsem chodil do nějaké třetí čtvrté třídy, tak jsme pořád s kamarády jezdili na kolech, vymýšleli různé mapy, hráli si na detektivy. Hrozně nás bavilo v něčem se vrtat a zkoumat různé věci. Možná jsem v té době chtěl být policajt (úsměv).

Uvažujete už také o tom, co bude, až ukončíte hokejovou kariéru?
Párkrát už jsme to řešili s manželkou, protože tahle situace nastane. Ale vůbec nevím a pořád nějaké rozhodnutí odsouvám. Hokej mě baví a zatím drží i zdraví, takže si moc nepřipouštím, že bych měl skončit. Chci hrát co nejdéle to půjde a dokud budu prospěšný týmu. Jakmile nebudu, tak už tady ani nebudu mít místo. Pak budu muset začít řešit, co bude dál.

Hokej vás baví hrát, ale umíte si sám sebe představit v roli trenéra, funkcionáře, maséra nebo třeba rozhodčího?
Možností je dost, ale zatím si to úplně představit neumím. Občas chodím na tréninky se synem Eričkem, ale zatím mě to úplně nechytlo. Pořád jsou to malé děti a postrádám u nich to správné nadšení pro hokej. Na zápasech a turnajích je to zase jiné než na tréninku. Tam mě to bavilo mnohem víc. Ale nevím…

Sportovní manažer Motoru Jiří Novotný.
Manažer Motoru Jiří Novotný: Pro příští sezonu přijde osm až devět nových hráčů

Máte sen, že bude váš osmiletý syn Erik hrát také jednou extraligu, nebo třeba rovnou NHL? Jak vlastně přistupujete jako otec k jeho začínající hokejové kariéře?
Nastavili jsme to s manželkou tak, že jsme mu umožnili sportovat. Hraje kromě hokeje i fotbal. Dokud to jde, tak zvládá obojí. Časem si ale bude muset vybrat. Určitě to nechám na něm. Nebudu ho nutit hrát hokej jenom proto, že ho hraji já. Až nebude obojí stíhat, tak se ho zeptáme, co chce dělat dál. A nebo přijde a řekne, že ho nebaví ani jedno. Když se bude chtít věnovat škole a učit se, tak to bude také dobrá volba. Manželčin brácha studoval a pracuje jako lékař v Rakousku. Může to dělat do sedmdesáti let. My skončíme se sportem ve čtyřiceti. A to ještě, když Pánbůh dá. Bude to jenom na něm. My jsme mu umožnili, aby mohl sportovat a jeho to baví. Co bude dál, to bude záležet jenom na něm.

Hokej hraje v Motoru a fotbal doma v Hodějovicích. Velikost a význam obou klubů by hrály spíše pro hokej.
Neřekl bych. Zatím je to jedno. Fotbal hraje v Hodějovicích, protože tam nastoupil do školy a kluci z jeho třídy chodili na fotbal. Mají tam perfektní partu a vyhrávají řadu turnajů. Jsou tam dobří hráči, o které se zajímá i českobudějovické Dynamo. Jejich rodiče ale nechtějí, aby úplně opustili Hodějovice, takže by měli hrát zatím za oba kluby. Klape to tam a mají i výsledky, takže ho to maximálně baví. Výborně se ale daří i klukům v Motoru. Zatím je však malý na to, aby se poznalo, co mu jde lépe. Na fotbal je šikovný, na hokej je šikovnější, než jsem byl já. Od tří let doma běhal a hrál si s hokejkou. Na hokeji ale vynechával dost tréninků, protože měl fotbal, tak nemá tolik nabrusleno a neumí to prodat tak, jak by mohl. Ale třeba nakonec zůstane u fotbalu. Uvidíme.

Chodíte na jeho fotbalová i hokejová utkání?
Snažím se chodit co nejvíce. Vím, jaké to bývalo, když jsem sám hrával a rodiče za mnou jezdili po celé republice. Zaplatili si bydlení a zůstávali tam na turnajích i na více dní. Bylo to náročné finančně i časově, protože táta býval přes týden v Praze, kde má autodopravu. Na víkend přijel domů do Písku, sedl do auta a jeli třeba do Ostravy. Bylo to náročné, ale vím, jaká pro mě byla neuvěřitelná podpora, když jsem viděl rodiče v hledišti. Snažím se chodit na všechny synovy zápasy i turnaje, když to jen jde.

Prožíváte hodně Erikovy zápasy?
Zatím tolik ne. Občas se mu snažím něco poradit, ale nemyslím si, že jsem na to ten pravý. Od toho mají trenéra, který je vede výborně. Kuba Čelikovský je skvělý trenér a kluci ho mají hrozně rádi. Umí je správně nadchnout. Ani bych se do toho nechtěl nějak montovat. Je tam trenér a toho má poslouchat. Pokud by dvacet dětí mělo poslouchat svého tatínka, tak je tam pak trenér k ničemu.

Obránce Motoru Jan Štencel
Jan Štencel by odjel k porodu i v průběhu zápasu, naštěstí k tomu nedošlo

Kromě syna máte ještě dcerku Sáru. S tou máte také sportovní plány?
Bude jít pět, začala chodit na sportovní gymnastiku na Meteor a hrozně si to užívá. Je tam moc spokojená. Konečně může také přijít domů a říct, že byla také na tréninku (úsměv). Začínala v Hodějovicích ve fotbalové předpřípravce, kde děti dělaly různé hvězdy, běhaly kolem kuželů. Chtěla tam chodit, tak jsme začali, protože jí sport také baví. Jsme sportovní rodina. Manželka celý život sportovala a sportuje. Každý den běhá pět kilometrů, chodí plavat. Má větší fyzičku než já (smích).

Jak trávíte svůj volný čas?
Nikdy jsem na to moc nebyl, ale manželka mě doslova zbláznila do horských tůr. Je to fantastický odpočinek. Nikdy jsem tomu moc nevěřil. Vždycky jsem si říkal, že když mám den volna, tak si musím sednout na gauč a proležet ho, abych si odpočinul. Ale vůbec to tak není. Praktikujeme aktivní odpočinek. Lezeme hodně po horách. Jezdíme často za švagrem do Rakouska, kde šplháme po kopcích. Tam si nejvíce oddychnu a vyčistím hlavu. To je pro mě nejlepší relax. S rodinou na horách.

Takže letní dovolená v horách, a ne třeba u moře?
Dá se to tak říct, ale zrovna loni jsme u moře byli. Švagr není moc na vymýšlení dárků, tak do osmnácti let kupuje dětem k narozeninám dovolenou a zahrnul do toho celou rodinu. Loni jsme byli v Itálii na Lago di Garda. Jezdíme s jeho rodinou a tchyní. Vždycky tam máme jeden nebo dva dny, kdy nám tchyně pohlídá děti a my s manželkou i se švagrem vyrazíme na nějakou tůru. Minulý rok jsme tam oblezli pět vrcholů a bylo to úžasné. Nedokážu si představit dovolenou, kde bych sedm dní ležel na pláži a mazal se opalovacím krémem. To bych se za chvilku oběsil (smích).

Jaká je vaše oblíbená hudba?
Vyloženě oblíbený styl hudby nemám. Manželka pracuje ve fitness centru a pořád mě mění na moderní a rychlejší hudbu. Dřív jsem hodně poslouchal Kaliho, což je slovenský rappový zpěvák. Ten mi hrozně sedl a poslouchám ho hodně doteď, i když mě žena mění na něco rychlejšího. Ale i dětem se to líbí, takže v autě posloucháme takovýhle styl.

Který film máte nejraději?
Mám rád filmy podle skutečných událostí. Hodně se dívám na Netflix nebo HBO. Líbí se mi třeba Fotbalový talent o hráčích amerického fotbalu, nebo válečný film Na život a na smrt, který je také podle skutečné události. Ale doma si pustíme i nějaké komedie a podobné oddechovky.

Roman Fousek má na střídačce hokejového Motoru svým svěřencům co říct.
Až moc jsme začali jen bránit výsledek, lituje Roman Fousek prohry v Olomouci

Jaká barva se vám líbí nejvíce?
Černá. Až mi manželka občas vyčítá, že chodím oblečený hrozně monotónně. Buď v černé, nebo v bílé, že nemám nic barevného. Černé mám i auto. Tahle barva mi sedí nejvíce. Kromě černé i bílá.

Vaše oblíbené číslo je devítka, se kterou jste hrával skoro celou kariéru?
Ano. Devítka je moje nejoblíbenější číslo. Devátého jsme začali s manželkou chodit, s devítkou na dresu jsem tady v Budějovicích prožil nádhernou část kariéry. Když jsem přišel do Plzně, tak tam s devítkou hrál David Sklenička. Nabízel mi ji, protože je mladší než já. Ale on už měl v té době odehraných nějakých tři sta padesát zápasů v extralize, tak by mi byla hanba mu brát číslo. Vzal jsem si devadesátku, což je můj ročník narození, a u ní už jsem zůstal. Když jsem se vrátil do Motoru, tak byla devítka volná, ale pokračoval jsem s devadesátkou a asi už to nezměním. Zřejmě jediná varianta, pro koho bych se tohoto čísla vzdal, by byl Tomáš Čachotský, pokud by tady podepsal smlouvu. Hrával s ní celý život. V tom případě bych si vzal zase devítku, jinak už to měnit nebudu.

Vyrůstal jste v Písku, žil jste v Budějovicích, tři roky v Plzni, krátce v Praze i Hradci Králové. Které město je z nich pro život nejlepší?
Za mě jsou jednoznačně nejlepší Budějovice. Tady jsme se usadili a vždycky jsme plánovali, že právě tady budeme žít. Je to nejhezčí město, a to neříkám proto, že tady zrovna hraju hokej a koupili jsme si zde barák. Žili bychom tady, i kdybych za Motor nehrál. Druhé nejhezčí město, kde se nám také líbilo, byla Plzeň. Neřeším teď hokej, ale zázemí a vyžití pro děti tam bylo výborné. Je to taková placka, kde se všude dojde pěšky. Je tam krásná zoo deset minut od centra. Kamkoliv je to kousek. Určitě bych nechtěl žít v Praze. Vadí mi kolony a naopak mám rád pohodu, která panuje právě v Budějovicích. Mám to tady rád. Chodíme se s manželkou a dětmi projít na náměstí, v létě na Sokolský ostrov, je nám tady krásně.