Co říkáte dosavadnímu vývoji série s Vítkovicemi, které dvakrát dokázaly odpovědět na vaše vedení?
Věděli jsme, že to bude vyrovnané. Zápasy jdou ale v rychlém sledu za sebou a není čas se moc babrat v tom, co bylo v předcházejících utkáních dobře, a co špatně. Rozhodují první gól a také standardní situace, které zatím soupeř zvládá lépe než my.

V přesilovkách se v sérii neprosazujete úplně podle představ. Čím to?
Nechtěl bych to moc rozebírat. Chceme tam sehrát nějaké věci, a buď se to podaří, nebo ne. Doma jsme přesilovky sehrávali dobře, ale bohužel nám to tam nepadalo. Ve Vítkovicích jsme ve čtvrtém utkání klíčovou přesilovku pět na tři nevyužili. To byla škoda, protože nás to mohlo vrátit do zápasu.

Co s tím?
Musíme si sednout a rozebrat si, co udělat jinak. Také ale musíme reagovat na ledě. Z tribuny to možná vypadá jednoduše, ale na ledě to až tak jednoduché není. Vzpomínám si, že v Americe padal skoro z každé přesilovky pět na tři gól. Nejde mi do hlavy, proč to tady nejde. Možná je to menším obranným pásmem než v NHL, takže tady to mají bránící hráči k vrcholu přesilovkové formace o nějaké dva kroky blíž. Spousta situací, které šly v Americe, se tady prostřelit nedají. Na to ale musíme zapomenout a soustředit se na pátý duel.

V prvních třech zápasech jste bez ohledu na konečný výsledek měli navrch. Soupeř v tom čtvrtém něco změnil, že najednou vládl utkání on?
To bylo hodně dáno dvěma poměrně rychlými góly, které dal. Dvakrát jsme nechali volného hráče v předbrankovém prostoru na slepé straně od Kuby Kováře, takže nemohl vidět. Dvakrát to dávali prakticky do prázdné branky. Za stavu 2:0 pro domácí už to bylo těžké, i když času zbývalo ještě dost.

Vy osobně často putujete v sérii na trestnou lavici. Cítíte, že jsou na vás rozhodčí až moc přísní?
Připadá mi to, že zvlášť v play off nemohu nikoho dohrát a pomalu se snad ani dotknout. Neustále jsem vylučován za dohrání hráče, za projetí brankovištěm, i když gólman stojí na jeho hraně. To jsou věci, které se dějí, ale už jsem dost starý a zkušený na to, abych na to zapomněl. Jiný hokej už nikdy hrát nebudu. Budu hrát pořád stejně a věřím, že můj hokej bude posuzován jako v play off, a ne, jako když se hraje někde na rybníku.

Může být pro vás v pátém duelu výhodou domácí prostředí?
Věřím, že tomu tak bude. Všichni doufáme, že diváci přijdou, pomohou nám a budou tím pomyslným šestým hráčem. Měli by být jazýčkem na vahách, když bude průběh zápasu vyrovnaný. Rozhodující duel je to nejlepší, co může hokejistu v kariéře potkat. Jako hráč si každý musí přát objevit se v takovém utkání. Nemůžeme na nic čekat a musíme hrát jako v prvním zápase na domácím ledě. Dávat puky za jejich velké beky a držet se v útočné třetině soupeře. Je třeba hrát agresivně a skutečně na nic nečekat, protože bychom se také nemuseli dočkat.

Čeká vás pátý zápas v pouhých sedmi dnech. Jak moc je tento nabitý program náročný na fyzičku?
Něco takového jsem nezažil ani v těch nejnáročnějších sériích v NHL. Je třeba hodně jíst a spát. Člověk musí být připraven na každé střídání, aby se nezatavil. Na fyzičku je to obrovský nápor. Celé mužstvo má ale hodně natrénováno, a to by mohl být v pátém utkání také jeden z důležitých faktorů.

Cítíte, že by fyzická převaha nad Vítkovicemi mohla být na vaší straně?
Už před čtvrtým zápasem jsem doufal, že fyzická kondice bude na naší straně. Když ale celé utkání prohráváte, tak je těžké nějak fyzickou převahu zúročit. Je jen škoda, že jsme gól nedali dříve než v závěrečné třetině. Je ale třeba také říct, že Vítkovice hrály dobře a zápas zvládly. Série je podle mého spravedlivě vyrovnaná 2:2 a o postupu rozhodne pátý zápas.