Kam se posunul hokej za zhruba patnáct let, kdy ho provozujete na profesionální úrovni?
Velký posun je určitě především v rychlosti a hráči jsou trošku šikovnější než dřív. Alespoň si myslím. Hokej se posouvá pořád dopředu. Teď jsou hodně populární kondiční trenéři, což za mě nebylo, když jsem začínal v dospělém hokeji. Každý se chce zlepšovat a pracuje na sobě individuálně i mimo zimní stadion. To je určitě znát.

Když se díváte na záběry ze zápasů před nějakými pětadvaceti třiceti lety, tak tam se hodně hákovalo a vůbec dost beztrestně pracovalo holí. Vy osobně jste spíše technický obránce, vyhovuje vám, že tato doba už je minulostí?
V tomhle směru se pravidla hodně změnila. Teď už v podstatě na soupeře nemůžete hokejkou ani sáhnout, jinak je to faul. Je to výhoda pro techničtější a útočnější hráče. Na záběrech z olympiády v Naganu je vidět, že když někdo zkusil kličku, tak nebyl problém ho nabrat na klasický hák a odvézt si ho od modré čáry až k brance. Teď jsou to prostě fauly. Pro útočnější hráče je to výhodnější.

Myslíte, že současný hokej není tak tvrdý, jako byl v tehdejší době?
Myslím si, že ne. Nehraje se tolik do těla. I když souboje ve hře pořád jsou. Hlavně pak v play off. Sice je to takové klišé, ale je to opravdu jiná soutěž. Tam už se jede nadoraz a nekouká se doleva ani doprava. Souboje se tam pískají o něco méně než v základní části. Ale ta úplná tvrdost trošku vymizela.

V hokeji bývaly tendence zvětšit branky nebo zmenšit gólmanům výstroj, aby padalo více gólů. Bylo by to podle vás ku prospěchu?
Nevím, jestli by to úplně prospělo. Určitě by to bylo zajímavější pro fanoušky, ale horší by to bylo pro brankáře, kteří by dostávali více gólů. Jejich sebedůvěře by asi moc nepomohlo, kdyby pokaždé třeba pětkrát inkasovali. Neměnil bych to. Takhle jsou pravidla daná a hokej se pořád posouvá. Stačí se podívat na Connora McDavida, který si hraje vlastní soutěž. Když se rozjede, tak ho nikdo nezastaví. To dřív podle mého úplně takhle nebylo.

Stuart Percy
Smolař sezony Stuart Percy si drží jako obránce úctyhodný průměr bod na zápas

Vyvíjí se i hráčská výstroj a výzbroj? Když třeba blokujete střely, tak to bolí méně než dříve?
Přijde mi, že výstroj se čím dál víc zlehčuje. Je lehčí a lehčí. Ale možná je to právě na úkor toho, že zásah pukem více bolí. Snažím se výstroj měnit co nejméně. Pouze pokud chránič třeba praskne, tak sáhnu po novém. Materiál se vyvíjí a je určitě kvalitnější, ale jakmile dostanete ránu pukem do holeně nebo do bruslí, tak to bolí. Jako obránci máme blokování střel v popisu práce. K hokeji to patří. Ať už to bolí, nebo ne.

Jsou čím dál tím lehčí také hokejky? A jako by mnohem častěji praskaly, i když jsou zároveň stále dražší a dražší…
Hokejky jsou už opravdu hodně lehoučké. Když teď dostal Milan Gulaš nové od firmy Bauer, tak každá má snad jen tři sta gramů. A není to dřevo, takže to jsou potom rány jako z děla. Ale také více praskají. Výrobce samozřejmě nedělají hole, aby nepraskaly. Ale naopak, aby se jich prodávalo co nejvíc. Tedy to nevím, ale je to pravděpodobné. Je to byznys. Čepel je z grafitu a časem změkne. Na tréninku i potom v zápase je spousta střel a hokejky se pak dost lehce lámou. Přitom to někdy nemusí být ani žádná velká rána. Zase na druhou stranu se s těmito hokejkami mnohem lépe manipuluje než s dřevěnými. Rozhodně jsou s nimi i tvrdší střely.

Změnil byste něco v současných hokejových pravidlech?
Těžko říct. Pravidla se dost mění sama o sobě. Hodně se teď píská jako krosček každé, byť lehké, přistrčení zezadu. To se mi úplně moc nelíbí. Všechny úpravy pravidel jsou směřovány k tomu, aby padalo co nejvíc gólů a hráči byli co nejméně omezování v útočné činnosti. Pro nás obránce je pak těžší útočníky bránit. Přibývá rychlých a šikovných. V tomhle směru to teď máme složitější. Pro fanoušky se ale hokej stává stále atraktivnějším, aby se hrálo nahoru – dolů. Jinak bych asi neměnil nic. Pravidla mají nějaký svůj vývoj, leccos se přebírá z NHL a jde to pořád dopředu.

Ani Jaromír Jágr nehraje zrovna v rukavičkách. Na snímku se snaží zpacifikovat obránce Jana Štencla, přihlíží Roman Vráblík. Nad Kladnem vyhrál Motor přesvědčivě 6:2.
FOTOGALERIE: Jaromír Jágr i v padesáti letech dokázal vyprodat Budvar arénu

Nedávno se zvětšilo útočné a tím pádem i obranné pásmo. Pomohlo to útočícím týmům při přesilovkách?
Určitě. Především obránci na modré čáře teď mají větší prostor na manipulaci s pukem. Když bránící celek udělá chybu a vytáhne si svého hráče moc nahoru k modré čáře, tak jednodušeji dochází k přečíslení. Proto je třeba při bránění dodržovat systém, aby tam podobné díry nevznikaly. Je větší možnost dávat přihrávky napříč pásmem a vznikají z toho nebezpečné situace. Jako si to třeba u nás dávají Lukáš Pech s Milanem Gulašem. Rozhodně to přispělo k tomu, aby padalo větší množství gólů.

V dnešním hokeji oproti dřívějšku ubylo bitek. Jaký na ně máte názor?
Jak už jsem několikrát říkal, hokejový vývoj jde dopředu a prosazují se stále více techničtější hráči, kteří se moc prát nechtějí. Ti chtějí dělat kličky a dávat góly. Když pak přijde někdo, jako je třeba David Štich, a srazí je, tak se jim to samozřejmě nelíbí. Jsou rozhozeni a tolik jim to nejde. Je méně hráčů, kteří bitky vyhledávají. Ale na druhou stranu bych určitě neshazoval jejich roli. To ukázal loni u nás právě David Štich. Za mě pro nás byl nepostradatelný. Hlavně v play off je takový hráč určitě potřeba. Bitky vymizely, ale když na to přijde, tak se žádný hráč do toho jít nebojí. Buď dostane na držku, nebo sám rány rozdá (smích). Zastat se spoluhráče musíte v každém případě.

Fanoušci mají pěstní souboje rádi. Patří podle váš pořád ještě do současného hokeje?
Myslím si, že určitě. Změnily se i tresty. Teď se dává za bitku jenom pět minut, ale není k tomu do konce utkání, což je dobře. Pro nás pro beky to není jednoduché. Když je skrumáž před brankou a někdo nám zajede do gólmana, tak ho musíme chránit a nezbývá nám, než zakročit.

Novinkou letošní sezony jsou pružné mantinely. Líbí se vám?
Líbí se mi moc. Hlavně pro ramena je to doslova balzám. Když vás někdo dohraje, tak se to pěkně odpruží. Není to jako dřív, když jste dostali ránu a hrozilo vykloubení ramena. Je to velký krok dopředu a jsem rád, že se u nás tahle novinka zavedla.

Útočník Motoru Jakub Valský
Jakub Valský pozná o dva milimetry kratší hokejku, v autobusu spí v uličce

Museli jste si ale zvyknout, že se puk neodráží jako dříve od tvrzeného skla, ale padá rovnou dolů?
To ano, ale zase bych řekl, že to prospělo útočné hře. Dříve, když jste netrefil branku, tak jste odrazem od tvrzeného skla rovnou založil soupeři protiútok. Takhle puk zůstane v rohu nebo za brankou, takže můžete znovu napadat a vytvářet šance. Nebyl problém si na to zvyknout.

V řadě moderních extraligových arén bývá poměrně teplo, což je příjemné pro fanoušky, ale netrpí tím trochu kvalita ledu?
Třeba na Spartě v O2 areně chodí hodně lidí a je tam vyloženě vedro. Led už pak v každé třetině po nějakých pěti sedmi minutách není tak kvalitní, dělají se v něm hodně rýhy a puk se zastavuje, i když tam dvakrát za třetinu jezdí o komerčních přestávkách mladí kluci sníh hrably shrnout. Hra je tak o něco pomalejší. Pak jsou zase stadiony jako Litvínov nebo Olomouc, které jsou starší a také chladnější. Na druhou stranu je tam kvalitnější led.

Vnímáte celkově trochu negativně horší podmínky na starších stadionech?
Těším se tam o něco méně, protože tam bývá hrozná zima (úsměv). Když se jdu před zápasem rozběhávat, tak si musím vzít kulicha a tepláky. U nás mohu vyběhnout jenom v trenýrkách a v mikině, v pohodě si tak udělám rozcvičku. V Litvínově je navíc všechno hodně stísněné. Spíše to mám ale tak, že neřeším stadiony, ale hlavně proti jakému soupeři se mi hraje lépe a proti jinému zase hůř. Není to o stadionu, ale především o stylu hry protivníka.

Kde jsou podle vás v extralize nejlepší divácké návštěvy, které vás dokážou vyhecovat?
Je to hrozně proměnné. Třeba Pardubicím se pár let zpátky nedařilo, mají obrovskou arénu a chodilo tam pět tisíc lidí, kteří se v tak velkém hledišti ztratili. Letos tam bylo přes deset tisíc fanoušků, což je paráda. Sport se dělá pro lidi. Je super, jak chodí diváci tady u nás v Budějovicích nebo třeba v Brně. Čím víc lidí, tím je atmosféra lepší. Když je diváků méně, tak to není takové. Pokud máte dobré fanoušky, tak to týmu dodává šťávu, což je jenom dobře.

Vedení Motoru (zleva Petr Sailer, Jiří Šimánek a Stanislav Bednařík) si může připít, že přivedlo nového generálního partnera firmu Banes.
Firma Banes se stane od příští sezony generálním partnerem hokejistů Motoru

Slyšíte na ledě, co na vás diváci pokřikují?
Je to slyšet hodně. Chápu, že fanoušek zaplatí peníze za vstupné a chce se pobavit. My tomu dáváme vždycky sto procent. Neznám hráče, který by šel na led, že nechce vyhrát. Všichni chtějí zvítězit. Ale stane se, že se nedodržují věci, které se mají dělat. Pak vyhrát nemůžete. Hráči mohou být také unaveni, protože zápasů je strašně moc. Únava může hrát svou roli. Někdy to prostě nejde. To tak ve sportu je. Kdyby se každému dařilo v každém zápase, tak máme rok co rok sto padesát bodů a padá sedm gólů na každé straně. Ale to tak není.

Zamrzí to, když vám osobně nebo spoluhráči někdo rozzuřený z tribuny spílá?
Jsme profesionálové a nad tyto věci bychom se měli povznést. Fanoušek může mít na některé situace svůj názor. Samozřejmě je lepší, když vám příznivci jenom fandí. Na druhou stranu víme, že je těžké povzbuzovat, když váš tým třeba vysoko prohrává. To je pak složité dělat mexické vlny… Určitě to ale všechno slyšíme. Pískání i různé urážky. Jak už jsem však řekl, nad to se musíme povznést a soustředit se jenom na hru.