Jenže to platilo i loni a předloni…

Teprve od pátku můžeme po pravdě psát, že s týmem krajskou ligu vyhrál.

Před zápasem ve Strakonicích jste měli, řečeno tenisovou terminologií, mečbol. Jak těžké bylo proměnit jej?

Měli jsme v hlavách, že můžeme sérii ukončit, to je vždy těžké… Věděli jsme, jak se Strakonice do finále dostaly, že hrají s nadšením. Ale přece jen v některých momentech bylo vidět, hraje šestý tým tabulky s téměř prvním; my skončili v základní části bod za Pískem. Bylo vidět, že domácí chtějí vyhrát, ale měli jsme kvalitnější tým a s odstupem času musím uznat, že nám Strakonice titul usnadnily, když vyřadily favorizovaný Písek. Ten by se svou historií a ambicemi na postup byl ve finále těžším soupeřem.

Před sezonou jste posílili mužstvo, které mělo za sebou dvě neúspěšná finále. Dá se říct, že jste zúročili zkušenosti z těch dvou let?

Věděli jsme, že je to naše třetí finále, že nechceme být potřetí za sebou stříbrní. Loni jsme přesunuli domácí finále do Budvar arény a je pravda, že nám to možná trochu uškodilo, nebyli jsme na to prostředí zvyklí. V domácí hale Jaroslava Pouzara se nám hraje dobře a předvedli jsme tam v sezoně dobré zápasy.

Váš tým vypadal v play off mnohem soustředěněji než v základní části, kdy se v zápasech nechával často vylučovat. Souhlasíte?

Ano, disciplína se zlepšila. I když taky jsme měli pár momentů, které by se nám stávat neměly. Tým měl sílu, a přestože v utkání prohrával, dokázal skóre otočit. Bylo vidět, že je dobře poskládaný.

Byly pro vás osobně zápasy venku těžší než doma? Kde jste měl větší prostor vyniknout?

Doma, nebo venku, každý zápas byl stejný. Doma se třeba více tlačíte do soupeře, a tak máte v bráně méně práce, ale je to play off a na konci se počítá jen to, jestli jste vyhráli, nebo prohráli. Pak je jedno, jestli jste měl v zápase pět zásahů, anebo čtyřicet.

Když jste se dozvěděli, že půjdete ve čtvrtfinále na Vimperk, trochu jste znejistěli. To ale byl jediný moment, nemám pravdu?

Kalkulovali jsme s tím, že na nás připadne Soběslav, která na konci sezony paběrkovala, dohrávala na dvě lajny a bylo na ní vidět, že toho má plné zuby. Na té bychom si možná smlsli… Ale Vimperk nám pomohl v tom, že jsme se postavili na nohy, začali si věřit. Přešli jsme první kolo a věřili, že nám to vydrží. Nervozita byla za námi.

Mužstvo vypadalo navenek suverénně, možná tím až soupeře rozčilovalo…

Pro celé play off byl důležitý vstup. Věděli jsme, že Vimperk disponuje dobrým týmem, že proti nám dokázal vždycky zahrát, a tak to hlavně venku budeme mít těžké. Má dobré fanoušky, kteří jej ženou dopředu. Byli jsme  trochu nervózní, ale asi to bylo dobře, protože jsme nechtěli nic podcenit. Byli jsme připraveni, a přestože chyběl Luboš Rob (plnil si povinnosti vedoucího u reprezentační šestnáctky), což bylo citelné oslabení, čtvrtfinále jsme zvládli. Pak to z nás spadlo.

V týmu je řada hráčů, kteří se živili hokejem v ligových soutěžích. Je radost z titulu v krajském přeboru srovnatelná?

Za sebe musím říct, že já měl velkou radost! Kvůli partě, ve které třetí rok působíme a hráli jsme v popředí. Chtěli jsme velký úspěch. My, vedení, trenéři i fanoušci. Začalo se to více sledovat, všem dost záleželo na tom, aby to vyšlo.  A vyšlo to ve Strakonicích, které jsou taky městem s hokejovou tradicí. Byli jsme rádi, že titul je v Budějovicích.

Čeká vás kvalifikace o baráž do druhé ligy. Co na to říkáte?

Nevíme, do čeho jdeme… Jen z doslechu si pokoušíme udělat obrázek, jak je na tom jihočeský přebor ve srovnání s ostatními. U nás mohl i poslední tým tabulky, když měl svůj den, porazit kohokoli. Teď soupeře neznáme, rozhodovat mohou maličkosti. Čeká nás delší cestování, což je v kraji rarita – hned v neděli cestujeme 250 kilometrů do Lomnice, takže si po dlouhé době užijeme výlet! Určitě budeme chtít postoupit dál; když se vyhrál titul, byla by škoda,  abychom se do té druhé ligy neprokousali. Je teď před námi ještě jeden cíl. Tým na to má; takový jako letos tady dlouho nebyl. To se nemusí opakovat. Byla by škoda zastavit se, když jsme se rozjeli.