Jan Žižka je velkým fanouškem sportu. Nakonec i zaměstnání se mu stalo koníčkem. Pracuje na zimním stadionu jako ledař. Stará se o kvalitu ledu, o správné usazení branek, o technické zajištění v Budvar aréně. Paradoxně možná nejvíc ze všeho drží palce ve fotbalové lize českobudějovickému Dynamu. "Sleduju českou ligu a Premier League," překvapuje urostlý chasník, který Vánoce prožil v klidu a v pohodě. "Sváteční dny jsounejlepší v rodinném kruhu a v klidu, to je jednoznačně nejdůležitější ze všeho. Domácí vaječňák a dobroty, to mám rád," přikyvuje.

Co je jeho úkolem před hokejovými extraligovými zápasy? "Je toho docela hodně," přikyvuje. Neví, kam by skočil dřív. "Hlavně je třeba, abychom pořádně připravili led." A tak usedne na rolbu a s dostatečným předstihem vyráží na okružní jízdy Budvar arénou. Ne sám. Většinou ve dvojici. Tedy, aby nedšlo k omylu. Dva muži - dvě rolby. "Nejdřív je třeba rolby připravit. Normálně používáme jednu, zápasy se jezdí dvěma," vysvěluje, proč to zhruba 50 minut před zápasem vypadá, jako by si s kolegou dávali závody. Stejně jako hráči při zápase dodržují nařízenou taktiku, ledaři a rolbaři se pevně drží toho, co mají v popisu práce. Málokterý laik odhalí v jejich práci pečlivě popracovanou strategii. "Má to svůj systém," přikyvuje Žíža, jak mu kamarádi říkají. "Jeden na rolbě je vždycky jako první, je jednička, ten druhý je dvojka," vysvětluje vousatý muž ve firemní čepici s bojovnickým jménem. "Jeden druhého musíme sledovat, doplňujeme se." Jako všechno na světě i rolbařinu se musíte nejdřív naučit, než zvládáte i sebemenší detaily.

Rudolf Suchánek
Rudolf Suchánek visí na Stěně slávy. Sluší mu to. Zahrádka je pro něj odpočinek

Povinností, které ledaři musí zvládnout, je pochopitelně mnohem víc. Věděli jste, jaký používají vrták pro díry do ledu, ve kterých jsou upevněny branky? Jiný na tréninky, jiný na zápasy. Máme důkaz. Podívejte se na video. "Jeden vrták se používá speciálně na zápasové branky," popisuje Jan Žižka. "Ty mají dole gumy, na které se nasazují. Na zápasy se používá velký vrták." A na trénink? "Ten je daleko menší a užší."

Jan Žižka si cestu na zimní stadion našel sám. "Nikdo mě sem nepřivedl," potvrzuje. "Proto jsem možná začal na hokej chodit až trochu později." Prvidelným návštěvníkem hokejových bitev je od šestnácti let. "Rád vzpomínám na legendární výjezd do Jihlavy," vzpomněl si na cestu, na kterou se Motor vydal jako prvoligový, ale domů na náměstí už se vracel jako účastník extraligy. Mimochodem triumfální příjezd hokejistů se odehrál na náměstí, které se od 26. září roku 1951 až od 1. ledna 1991 jmenovalo Žižkovo! Teď je náměstím Přemysla Otakara II. "Výjezd vlakem do Jihlavy asi už jen těžko překonáme." A proč mu v hlavě zůstala ze všech nejvíc právě výprava na jihlavský Horácký stadion? "Vlakem i auty jelo hrozně moc fanoušků, na to se nedá zapomenout," usmívá se a nostalgicky se mu zableskne v očích.

Hokejový fanoušek se musí srovnat se vším. S oslavamni vítězství, ale i s trpkými prohrami. Podle Jana Žižky při výhře a po prohře v náladě fanoušků zase tak propastný rozdíl není. "Výjezdy mají své kouzlo, atmosféra je tam dobrá, lidi si to prostě užívají."

Do nového roku posílá Jan Žižka jasný vzkaz: "Přeju Motoru, aby se mu začalo víc dařit, abychom ještě zabojovali o play off. Já věřím, že tým na to má. Všem jihočeským sportovcům přeju, aby se jim dařilo jako dosposud," říká před vstupem do roku 2023 jeden z nejvěrnějších sportovních fandů Jan Žižka.