Až na jednu necelou sezonu v Liberci jste strávil prakticky celou dosavadní kariéru v zahraničí. Proč jste se rozhodl vrátit domů a konkrétně do Motoru?
Minulá sezona pro mě byla těžká a nepovedla se. Nechtěl jsem čekat, jestli po ní přijde nějaká nabídka ze zahraničí. To za prvé. A za druhé mě lákalo, co se tady v Budějovicích začíná budovat. Motor mi vycházel jako nejlepší varianta, kde bych i já zase začal tak jako od začátku.

Byl jste už vůbec někdy předtím v Budějovicích?
Pamatuji si jenom, že jsme tady byli ve třetí třídě s Brnem na nějakém turnaji. Vzpomínám si, že náš pan trenér tehdy napadl a chtěl zmlátit rozhodčího. A nakonec ho i zmlátil. Z turnaje nás pak vyhodili. To je moje taková jediná vzpomínka na Budějovice. Jinak jsem tady nikdy nebyl.

Vnímal jste, že extraliga z Budějovic násilně zamířila do Hradce Králové a znovuzrozený Motor hrál dlouhých sedm let jen první ligu?
Vnímal jsem to. Ve Švýcarsku jsem se potkal s Jirkou Novotným a s ním jsme se o tom bavili. Ale jinak to šlo tak nějak mimo mě. Nebyl jsem tady, a jestli hrál extraligu Hradec nebo Budějovice, to jsem neřešil.

Jak se vám zatím líbí pod Černou věží?
Budějovice jsou pěkné malé městečko. Hezké náměstí, všude voda. Našel jsem tady všechno, co potřebuji k životu. To je naprosto v pohodě.

Už v patnácti letech jste odešel do Finska. Bylo těžké vypravit se v tak raném věku do zahraničí?
Legrace to nebyla. Vzpomínám si, že jsem se tenkrát do polštáře nabrečel dost. Tehdy ale byla situace v našem mládežnickém hokeji mírně řečeno nedobrá. Tak jsem se rozhodl s lidmi kolem sebe, že by bylo nejlepší zkusit něco jiného. Šel jsem to do Finska na zkušenou a nakonec jsem tam zůstal mnoho let.

Nelitoval jste někdy, že jste šel do zahraničí takhle brzy?Absolutně ne. Naopak. Nic lepšího se mi nemohlo stát.

S Tapparou Tampere jste vybojoval dva finské tituly. Byl to vrchol vaší dosavadní kariéry a ceníte si více toho druhého, kdy jste byl v týmu gólmanskou jedničkou?
Určitě to byl vrchol. Na první titul budu vždycky vzpomínat jinak než na ten druhý. Sice jsem až tolik nechytal, ale prostě byl první. Člověk je s klubem nějak spojený a je to nejvíc, čeho jsem zatím dosáhl.

Tappara je de facto váš mateřský klub. Zamrzelo vás hodně z tohoto pohledu, jak proběhla minulá sezona, ve které jste si nezískal důvěru trenérů?
Samozřejmě to zamrzelo a bude mě mrzet hodně dlouho, co se tam celý rok dělo. Ať už směrem ke mně, nebo i k hráčům, kteří pro organizaci dýchali. Jsou to pro mě smutné věci. Mrzí mě to, i když to beru tak, že si za to člověk může i sám. Není to jenom o tom, že by mi někdo ubližoval a zachoval se tak, jak se zachoval. Z mé strany to nebylo ze začátku ideální, ale člověk čeká, že ho podrží trenér, se kterým vyhrál dva tituly. Že mu pomůže, a ne, že to půjde ještě níž. Ale jak říkám. Kdybych chytal lépe, tak by to mohlo být jinak. To už je teď těžké posuzovat. Štve mě to však hodně. Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne. Celá sezona. Co se dělo v jejím průběhu i po jejím konci.

Ve Finsku jste absolvoval kompletní letní přípravu. Považujete už severskou zemi za svůj druhý domov?
Určitě Finsko už nějakým způsobem považuji za domov. I když na druhou stranu domov je vždycky jenom jeden a ten budu mít tady v Brně. Hlavně jsem po takové sezoně chtěl něco změnit. Zůstal jsem tam, abych byl trochu v ústraní a dobře se připravil. Chtěl jsem se soustředit sám na sebe, na svou přípravu a ničím jiným se nerozptylovat. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí.

Většina nových hráčů, kteří do Motoru přišla před novou sezonou, uvedla, že je mimo jiných oslovil Milan Gulaš, který se z Plzně vrátil domů. S vámi také mluvil?Bavili jsme se spolu, ale že by to bylo úplně o Milanovi, to ne. Je to však tak zvučné jméno, že člověk trochu dá na to, co říká. Je to hráč, který pro mužstvo dokáže udělat strašně moc. Bavili jsme se spolu, ale jak už jsem řekl, nebylo to jenom o něm.

Svou roli ve vašem příchodu sehrál i trenér gólmanů Stanislav Hrubec?
Se Standou jsme se vůbec neznali. Znal jsem jenom jeho syna Šimona. Se Standou jsme se dostali dostali do kontaktu až v době, kdy se začal řešit můj příchod do Motoru.

Brankářskou dvojici jste vytvořil s Janem Strmeněm, jenž je o minimálně hlavu větší než vy. Každý tak chytáte jiným stylem.
Je jasné, že když je jeden dlouhý a druhý krátký, tak musí každý chytat jinak. Jsme úplně odlišní a máme oba svůj styl. Standa už dělá trenéra gólmanů dostatečně dlouho na to, aby věděl, jak na to a dal nám to nejlepší.

Bral jste někdy svou menší postavu v brance jako hendikep?
Ne. Větší i menší postava mají své výhody i nevýhody. My menší jsme přímo na puku, ale zase zabereme v brance méně místa. To už pak zase musíme nahradit nějak jinak. Důležité není, kolik má člověk centimetrů, ale jestli chytí puk. A je jedno, jak to vypadá.

Na mistrovství světa v Dánsku před třemi roky jste spolu s Robertem Zárubou komentoval duel Slovenska s Běloruskem. Jaká to byla zkušenost?
Komentovat zápas byl od malička můj sen a strašně moc mě to bavilo. Zkušenost to byla perfektní. Jsem panu Zárubovi hrozně vděčný, že mě do toho vzal. Byla to fakt sranda.

Okusil jste tak i druhou stranu barikády. Ale jaký je celkově váš vztah s novináři?
Na media mám svůj vyhraněný názor, který určitě není pozitivní. U hokeje novináři vždycky budou a je potřeba s nimi pracovat, i když je člověk třeba nemá rád. Ono je to ale také novinář od novináře. S někým můžete mít super vztah, normálně se s ním bavíte a věříte mu. Jenže pak znáte i další, které byste nejradši poslal někam…

Hodně se probírala vaše vyjádření do médií ohledně nemoci covid-19. Neštve vás trošku, že se ve vašem případě řeší více tyto záležitosti než fakt, jestli umíte nebo neumíte dobře chytat?Neštve. A proč také? Je mi to úplně ukradené. O covidu jsem se nikdy nevyjadřoval, mluvil jsem o médiích, která to převedou úplně jinam. A jak už jsem říkal, je mi to úplně jedno.

První týden přípravy na ledě vedli v Motoru místo trenérů kapitáni týmu. Zažil už jste to někdy v minulosti?
Zažil jsem to ve Finsku, kde se oficiálně může začít příprava až od prvního srpna, takže to v předcházejících týdnech fungovalo úplně stejně jako teď tady v Motoru. Bylo to super. Člověk se alespoň mohl připravit na začátek ostré přípravy, který nikdy není lehký. Za mě to byl výborný nápad.

V příštím týdnu už kromě trénování odehrajete také první přípravné zápasy. Těšíte se?
Těším. Sice jsou to jen přáteláky, ale loni jsem toho moc neodchytal, takže se skutečně těším na každé utkání.