Navíc ta podoba… Hokejový útočník Luboš Rob (1995) mladší zdědil po svém otci mnohem víc než jen přezdívku.

Kondor junior zářil v dresu staršího dorostu HC Č. Budějovice, kde byl suverénně nejproduktivnějším hráčem, a v kanadském bodování celé soutěže skončil druhý: ve 38 zápasech si připsal 67 bodů, vstřelil 27 gólů a na dalších 40 přihrál spoluhráčům.

V pohárové derniéře nechyběl v sestavě juniorů proti Salcburku, kde manažer Krátoška už poskládal tým pro příští rok, a do svých plánů zahrnul i Luboše Roba, byť ten by se jako ročník 1995 s dorostem ještě loučit nemusel. „Určitě už bych chtěl za juniory. Myslím, že třetí sezona v dorostu už by mi nic nedala. Počítám s tím, že budu v juniorce,“ nijak se netají.

Celkem osmkrát si ho vytáhli trenéři do budějovické juniorky, aby se otrkal. Na svou první trefu si počká do nového ročníku extraligy. „Ono také záleží na tom, jaký dostanete prostor, a my hráli čtvrtou lajnu, takže moc času jsme nedostávali. Příští sezonu to snad bude lepší, a lepší budou i naše statistiky,“ přeje si útočník s hokejovými geny, kterého čeká přechod do kategorie, kde se hraje tvrdší, fyzicky náročnější hokej. Rob to dobře ví, a tak na sobě hodlá na jaře i přes léto pracovat. „Budu muset přibrat nějaká kila navíc, snad se to povede a budu se moci se staršími hráči měřit,“ těší se benjamínek na novou výzvu.
Při otázce, jestli se v přípravě nepřestěhuje do fitness centra Roba staršího, mladík zavrtí hlavou.  „Ne, samozřejmě budu trénovat s týmem, i když ve svém volnu tam někdy chodím. Ale táta mě nechává v klidu, abych si spíš odpočinul, protože ví, že na zimáku toho máme dost,“ vysvětluje s úsměvem.

S dorostem vypadli brzy

S dorostenci se nedávno těžko vzpamatovával z neúspěchu v 1. kole play off, kde HC ČB překvapivě nestačil na Hradec Králové. Jihočeši byli favoritem, během sezony se hovořilo o medailových ambicích, o to více vyřazení bolelo. „Zklamání bylo obrovské,“ neskrývá Rob. „Soupeř se vlastně skoro nedostal ze třetiny, a když, tak nám ujel a dal gól… V odvetě v Hradci jsme určitě měli dát nějaký gól.  Při pět na tři jsme si dali vlastní. Prohrávali jsme 0:2, deset minut před koncem jsme snížili, ale už to z naší strany byla jen křeč. Zklamání bylo o to větší, že vypadly všechny týmy, které skončily před námi a s nimiž jsme měli problémy. Dostali bychom Písek a na ten bychom si věřili. Derby by určitě bylo správně vyhecované, vyhrocené. Přišli jsme možná o nějaký pěkný úspěch,“ krčí Rob rameny.

Českobudějovičtí byli v osmifinále málo produktivní, a to je tak trochu paradox, když měli ve svých řadách druhého nejlepšího útočníka soutěže.  Luboš Rob se zodpovědnosti nezříká, ví, co se od něj čeká. „Samozřejmě. V prvním utkání doma jsme sice prohrávali 0:3, ale vyrovnali jsme a určitě jsme měli přidat čtvrtý gól, protože šance jsme na to měli,“ lituje.

V zákulisí se proslýchá, že se pro talentovaného forvarda připravuje smlouva s Mountfieldem. Je to pravda? „Ano, agent jedná s klubem a uvidíme co z toho bude,“ potvrzuje mladý hráč.

Vzory nemusí hledat daleko. Může pozorovat svého otce, jak na stará kolena s rutinou vyučuje hokejovou abecedu v krajské lize. Komu se to poštěstí? „Já mu vždycky říkám, že už je na to starý, ať se na to vykašle!“ špičkuje, současně ale dává najevo úctu a respekt: „Je vidět, že hrál velký hokej a pořád to má v sobě. S David servisem jim to šlo. Na zápasy jsem chodil, jel jsem se podívat i na finále do Tábora. Bylo to hezký,“ uznává.

Má hokejové geny

Doma se o hokeji mluví a mladík nevzdoruje, bere si rady k srdci. „Když se na mne táta jde kouknout, řekne mi pak, co dělám dobře a co špatně, v čem bych se měl zlepšit,“ oceňuje dorostenec, jenž se k rodinné tradici hlásí. I proto ta jedenáctka na dresu a v bruslích žluté tkaničky jako další rozpoznávací znamení. „Já jsem moc rád, že táta hokej sám hrál a může mi tahle radit,“ svěří se naděje.

Hokejisty byli i jeho dědeček František, dědův bratr Stanislav, navíc maminka je dcerou legendárního Jaroslava Pouzara. Je třeba k takovému rodokmenu vůbec něco dodávat? Když se rozhovoří o své budoucnosti, hokejových cílech, zmíní reprezentaci. „Chtěl bych se v ní udržet a příští rok se dostat na mistrovství světa osmnáctek. Hned v létě se hraje prestižní turnaj, memoriál Ivana Hlinky, tam bych si přál udělat úspěch. Myslím, že máme docela dobré mužstvo, tak snad budeme předvádět lepší výsledky než minulé výběry, které moc dobře nehrály. A v klubu bych chtěl hrát juniorku,“ povídá Luboš Rob ml.

Když shrne minulou sezonu, musí ji hodnotit ze dvou úhlů pohledu. Jako individualita dal o sobě pořádně vědět, udělal hromadu bodů. „Ale ano, bylo to dobré. Ale ode mne se čekalo, že bych měl mužstvo táhnout, a body mi tam naskakovaly. Snažil jsem se udržet výkonnost, snad se mi to podařilo.“ Chyběl kolektivní úspěch. „Škoda, že play off nevyšlo,“ mrzí ho.

Zámoří Roba neuhranulo, z Kondořího hnízda za oceán zřejmě hned tak neuletí. „Možná bych si soutěž i vyzkoušel, ale když o mne Budějovice budou mít zájem, tak nemám důvod, proč utíkat do Kanady. Nějaké nabídky jsem měl, ale pokud mi nabídnou smlouvu tady, tak bych nerad odcházel,“ tvrdí Luboš Rob.

Jiný velký talent, Roman Horák mladší, si to svého času namířil z Budějovic do kanadské juniorky a odtud do NHL. „Pro mne je NHL ještě daleko,“ mávne rukou útočník, jenž si klade postupné cíle. Extraliga juniorů, pak mužů a kdo ví, co bude dál. „Mně by se líbila česká extraliga, kdyby se povedla. Já mám Budějce prostě rád a bylo by hezké, kdybych za ně hrál,“ uzavírá mladík.