Hokejoví kamarádi mu nikdy neříkali Pepíku. Rychle se ujala přezdívka, kterou vymyslel někdejší výborný útočník Václav Mařík. Slamák. Proč právě Slamák? Široký kloubouk za tím nehledejte. Ani náhodou. "Těm, kteří pocházeli z vesnice, se říkalo, že jim kouká sláma z bot," vysvětluje postavou nevelký bývalý hokejový obránce. "Já přijel z vojny a hned ten večer mi volal trenér. Zítra jedeme trénovat do Tábora, v Budějovicích se totiž dělala nová plocha, v osm hodin čekej mezi Nemanicemi a Borkem. Já mámino kolo hodil do kukuřice a čekal jsem na autobus. Měl jsem na sobě, co jsem nosil před vojnou, bundu, kterou jsem měl ještě v učení, kalhoty s puky…" Zástupci mladší generace asi vůbec nevědí, o čem je řeč. Puk není jako puk. Ten hokejový není jako ten na kalhotách. Puky na kalhotách přišly na svět dokonce už v 19. století, kdy česká oděvní společnost posílala kalhoty do USA. Jenže kalhoty byly v balíku tak natěsno naskládané a celá dodávka trvala tak dlouho, že se během cesty na nohavicích vytvořily puky. Přeleženiny. Rovné záhyby. Americký obchodník však takto dodané kalhoty nenechal vyžehlit a prodával je ve stejném stavu, v jakém mu přišly. A tak puky začaly dobývat svět. A s nimi dobýval svět hokeje také Josef Novák: "Ligouši tehdy přijeli vyladění, kožené bundičky, džíny. Když jsem vlezl do autobusu, tak Venca Mařík zahlásil: Ááá Slamák nastoupil. A už mi to zůstalo."

Hokej se mu líbil odmala. Ale nějak zvlášť ho jako kluk neprožíval. "Já přišel poprvé na stadion, když mi bylo možná třináct let. Byli jsme s partou kamarádů v Budějovicích na zápase. Moc mi to ale v paměti neutkvělo." Sám o sobě říká, že je poslední rybníkář, který kdy hrál nejvyšší soutěž. "A za tím si stojím a cením si toho," směje se Josef Novák. "Umělý led jsem poprvé viděl až v deváté třídě."

V obranné dvojici nastupoval často s jiným Josefem. "S Pepíkem Květoněm. Hráli jsme spolu snad pět let," vzpomíná Novák. "To byl můj velký kámoš." Bohužel, Květoň zemřel loni po dlouhé těžké nemoci. Bývalý skvělý obránce Motoru byl rodákem z Vranovic u Rožmitálu, do Motoru se dostal po vojně v roce 1966 a v českobudějovickém A týmu pak hrál dlouhých 15 sezon, během nichž odehrál cca 490 mistrovských zápasů, v nichž vstřelil 39 gólů. "Lepšího bruslaře, než jakým byl Pepík Květoň, jsem v té době neviděl. Na něj byla radost se podívat. Když za to Pepík vzal, tak já věděl, že mám pauzu, protože on s pukem stoprocentně skončil minimálně za červenou, ale spíš v útočné třetině."

Často obránci Motoru, při procházení historií, jmenují Karla Soudka. Výjimku neudělal ani Slamák. "Nevím přesně, kolik let jsme hráli spolu, ale s ním se mi také hrálo výborně."

Novák prožil na ledě skvělou éru českobudějovického klubu. V osmdesátých letech produkoval Motor hráče pro reprezentaci Československa. "Když jsme někam jeli, tak říkali, Kapři z Budějc jedou, že prý jsme takoví línější, ale často se spletli. V nároďáku bývalo i pět lidí. Míra Dvořák, Jarda Pouzar, Vláďa Caldr, Jirka Lála a Jarda Bába Korbela," vysypal Novák z rukávu jména svých bývalých spoluhráčů, kteří vozili domů medaile z MS i OH.

Jeho syn Filip prožil na ledě, a dokonce i na mezinárodní scéně, úžasnou kariéru. Je mistrem světa z roku 2010, dvakrát vyhrál KHL. "Mám z něj radost," přikyvuje jeho tatínek. "Moje kariéra se s tou jeho srovnat vůbec nedá, ale poslední rybníkář v nejvyšší soutěži, jako jsem já, to on není," směje se Josef Novák - Slamák, který letos slaví kulaté narozeniny.