V létě jste se v rozhovoru vyjádřil, že buď budete hrát extraligu za Motor, nebo už jen nějakou hobby soutěž. Nakonec vám klaply obě varianty.
Přesně tak. Splnil jsem obojí. Jenom jsem přehodil pořadí. Nejdřív hobby, pak Motor (úsměv). V létě by mě vůbec nenapadlo, že teď budeme dělat rozhovor a budu mít za sebou více než dvacet extraligových utkání. Byl jsem rozhodnutý, že profesionálně už hokej hrát nebudu. Chtěl jsem pokračovat za Samson v krajském přeboru. Led a parta v kabině by mi chyběly. Dva tréninky a jeden zápas za týden, to mi vyhovovalo a bavilo mě to.

Skok o tři soutěže výš jste zvládl bravurně. Máte ze svého návratu do nejvyšší soutěže dobrý pocit?
Mám. Motor měl nějaká zranění, mně to docela sedlo a baví mě být v týmu s mladými kluky. Je tady dobrá parta. Na druhou stranu to pro mě není jednoduché skloubit s mou prací. Zase budu muset v únoru na chvíli odjet do Švýcarska. Ale jsem rád, že se nám celkem daří a držíme se kolem šestého sedmého místa v tabulce. Soutěž je hodně vyrovnaná a jsme za to rádi.

Kdo konkrétně vás přesvědčil, abyste znovu naskočil do extraligy?
Pamatuji si to úplně přesně. Jel jsem zrovna na trénink Samsonu, když mi volal generální manažer Standa Bednařík a poprosil mě, jestli bych nepřišel na trénink. To bylo úterý. Vzal jsem si věci a ve středu jsem poprvé trénoval s Motorem. Byli jsme domluveni, že to zkusím. Trénoval jsem až do konce týdne a v neděli jsem nastoupil na svůj první zápas proti Hradci Králové. Pak to šlo dál, jenom jsem jednou musel kvůli práci odjet do Švýcarska, takže jsem zmeškal pár utkání. Překvapivě jsem se ale i potom cítil velmi dobře, i když jsem měl desetidenní pauzu úplně bez ledu. Po zápase je člověk zfáraný pořád stejně, ale když se vyhraje, tak únava není taková.

 Jan Strmeň nastoupil v brance Motoru i v Olomouci a podal spolehlivý výkon.
Motor dokázal na Hané otočit zápas a veze dva body za výhru v prodloužení

Tušil jste předtím, že by třeba takový telefonát od Stanislava Bednaříka mohl přijít?
Vůbec. Když jsme se potkali se Standou, tak jsme se bavili globálně o hokeji, o mojí práci, o Motoru, o mládeži. Ale vůbec jsme se nedostali na to, že bych třeba měl ještě někdy hrát extraligu. Byl jsem v krajském přeboru, trénoval dvakrát v týdnu s tím, že mi to také občas nevyšlo, když sem byl pryč. A najednou jsem naskočil do rozjetého vlaku. Extraliga je kvalitní soutěž. Naštěstí jsem se docela připravoval v létě. Sám pro sebe jako normální hráč, i když jsem věděl, že už hrát nebudu. To bylo veliké štěstí, protože jinak bych to stoprocentně nedal. Fyzicky bych to nezvládl. Jarda Modrý mě jako trenér nechával hrát přes dvacet minut za zápas. Ale také možná proto se tělo tak rychle adaptovalo. Zápas vám dá vždycky nejvíc. Víc než jakýkoliv trénink.

Samotný vstup do extraligy vám ale vyšel báječně. Letos jediný vyprodaný domácí zápas, výhra 4:3 nad největším rivalem v extralize Hradcem, rodina v hledišti. Lepší obnovenou premiéru jste si asi přát nemohl.
Bylo to super. Ale také jsem byl hodně nervózní, to musím přiznat. Abych pravdu řekl, motal jsem se tam jako klacek pod jezem. Bylo to pro mě těžké. Chyběl mi timing. Myslel jsem si, že mám čas, ale vůbec jsem ho neměl. Byl to hodně důležitý zápas. Po dlouhé době jsme tady Hradec porazili a navíc před plným barákem. Tím to ze mě trošku spadlo a v dalším utkání s Třincem už to bylo lepší. Pak už to bylo docela v pohodě.

Původní dohoda zněla jako výpomoc na jeden až dva zápasy. Po kolika utkáních jste se rozhodl, že dohrajete celou sezonu?
Po každém utkání jsme se sešli a naplánovali si, jak to bude dál. Museli jsme udělat nějaký harmonogram, protože mám ještě svou práci. Teď budu muset zase odjet do Švýcarska, ale budu se snažit, aby to bylo na krátkou dobu a chyběl jsem co nejméně zápasů, nebo maximálně jeden. Musím si tam vyřešit nějaké pracovní i osobní záležitosti. Je to prostě nevyhnutelné. Bude to však opravdu maximálně na tři až čtyři dny a budeme hledat takový termín, abych nezmeškal nejlépe žádný zápas. Že dohraji sezonu, jsem se rozhodl někdy kolem dvacátého prosince. Nejprve jsem to řekl Jardovi Modrému a potom jsem to zavolal Standovi Bednaříkovi. Že pokud bude zájem z jejich strany, tak bych nějakým způsobem rád dohrál celou sezonu. Samozřejmě s tím, že může přijít nějaké zranění a k tomu mám i svou práci, i když spousta věcí se dá vyřídit po telefonu.

Mladíček Josef Koláček překonává ze samostatného nájezdu zlínského Kašíka.
Nájezdy Motor umí, ale na dva body se Zlínem se opravdu pořádně nadřel

Je příjemné zahrát si „na stará kolena“ extraligový hokej za Budějovice?
Určitě. Hokej miluji a hlavně všechny lidi tady na zimáku znám. V pohodě jsou i kluci v kabině. Malá dcerka z toho má největší radost. Syn Jiřík už je velký a také je rád. Jsem až překvapený, jak to malinkou baví. Když chodíme na Jiříkovy zápasy, tak ji to nebaví. Na mých utkáních se jí líbí fanoušci. Škoda, že jich může chodit jenom tisícovka. Ale na druhou stranu zaplaťpánbůh za to, že lidi v kotli vůbec mohou být. Jsem rád i za děti, že mě ještě mohou vidět hrát. Uvidíme, jak to bude příští rok. Ale o tom se vůbec nechci bavit.

Nechcete se o tom sice bavit, ale napadla vás třeba myšlenka, že byste hrál ještě v příští sezoně?
Ne. Vůbec jsem o tom ještě nepřemýšlel. Ani se mě na to ještě nikdo nezeptal a s nikým jsem se o tom nebavil. Podstoupit další letní přípravu není legrace. Současný hokej je tak rychlý a fyzický, že člověk trénovat prostě musí. Bez toho to nejde. Uvidíme, co bude. Ale fakt o tom nepřemýšlím.

Jak jste se dostal k práci hráčského agenta?
Jirka Hamal je mým celoživotním agentem a oslovil mě, jestli bych pro něj po skončení kariéry nechtěl pracovat s tím, že bych měl na starosti Švýcarsko, kde trh ještě není tak podchycený. Pro Švýcarsko je třeba mít licenci, abyste mohli hráče oficiálně podepisovat, a naše agentura GMG ji jako jedna z mála má. Baví mě to a mám tam dobré kontakty. Na pozicích manažerů jsou kluci, se kterými a proti kterým jsem hrával. S většinou z nich se znám osobně. Kontakty jsou v této branži strašně důležité.

Je těžké umístit české hráče v nejvyšší švýcarské soutěži?
Jirka Hamal zastupuje Dominika Kubalíka, který si v ní udělal obrovské jméno. Vyhrál tam kanadské bodování i tabulku střelců a potom odešel do NHL do Chicaga. Švýcarsko je stále nový trh. Od nás chodilo hodně hráčů do Ruska, Finska nebo Švédska, ale do Švýcarska moc ne. Teď se to ale trochu otáčí a hodně českých kluků chce jít hrát švýcarskou soutěž, což v minulosti nebývalo. V KHL se udělaly platové stropy a rubl šel dolů, takže Rusko už není tak zajímavé. Finsko také ne, to už spíše Švédsko. Švýcarsko je krásná země, liga je tam kvalitní a ekonomicky zabezpečená. Spoustu hráčů to láká. Na druhou stranu musím říct, že je hrozně těžké tam někoho z pozice agenta dostat. I když teď by to mohlo být o něco jednodušší, protože v každém týmu by mělo být místo dosavadních čtyř povoleno šest cizinců. Navíc by se liga mohla rozšířit na čtrnáct týmů, což by znamenalo najednou pro hráče dvacet osm volných míst. To je pro práci agenta samozřejmě výhodné. Dostat se tam tak mohou i hokejisté, kteří by se do dosavadní kvóty čtyř cizinců třeba nevešli. Někomu to může otevřít dveře.

Funguje něco ve švýcarském hokeji jinak než u nás?
Ve Švýcarsku se už teď staví týmy na příští rok. Nic se tam netají a běžně se do médií oznamuje půl roku dopředu, že hráč podepsal smlouvu v jiném týmu. Z toho jsem byl překvapený, nebo spíše v šoku, když jsem se to dozvěděl. V září jsme začali hrát soutěž a v říjnu můj spoluhráč z Ambri oznámil, že podepsal smlouvu na tři roky do Bielu. Tam je to prý normální.

Kdo z vašich klientů by se mohl do budoucna ve Švýcarsku objevit?
Naše agentura GMG zastupuje třeba Pavla Pýchu z Mladé Boleslavi nebo Jakuba Fleka z Karlových Varů. To jsou hráči, kteří by do Švýcarska chtěli a také by tam potencionálně mohli nakouknout. Ale otázka je, aby měli patřičnou výkonnost a hlavně je chtěly švýcarské kluby. Zastupujeme spoustu hráčů. Ideální by byl třeba takový Milan Gulaš před pár lety, protože byl všude žádaný. To se pak kontrakt domlouvá lehce. Pro agenta je ale důležité, aby sehnal něco i pro kluka, který není až tak vidět a tolik se mu nedaří. Je to i o štěstí. To byl i můj případ, když jsem ještě hrál. V Ambri jsem měl podepsat na měsíc, pak z toho byl půlrok a nakonec kontrakt na dva roky. Byl jsem ve správný čas na správném místě. Hrál jsem za Plzeň Ligu mistrů v Luganu. Přijeli se tam podívat manažer s trenérem z Ambri, protože je to kousek. Viděli mě hrát a hned jsem se tam po dvou zápasech za Plzeň stěhoval. Je ale extrémně těžké tam někoho dostat, protože míst není tolik a chodí tam kluci, kteří odehráli pět set utkání v NHL. V případě cizinců se moc nestává, aby švýcarské kluby šláply ve výběru vedle. Jsou to hráči, kteří tam kluby táhnou.

Generální manažer hokejistů Motoru české Budějovice Stanislav Bednařík.
Situace je kritická, potřebujeme plné stadiony, upozorňuje Stanislav Bednařík

Staráte se hráčům třeba i o bydlení a další záležitosti soukromého života?
To se řeší přes klub, který se o tyto věci postará. Bydlení, služební auto i další záležitosti. Agentská práce spočívá hlavně v tom, abyste hráče do jednotlivých týmů vůbec dostali a dojednali mu co nejlepší podmínky. GMG zastupuje například Davida Krejčího, kterého chtěl ve Švýcarsku každý klub, ale on se nakonec rozhodl, že zůstane doma v Olomouci. Takový kontrakt by se domlouval lehce. Ale pak jsou kluci na hraně, za které musíte bojovat a lobovat. V tomhle byznysu však zároveň nesmíte dělat chyby. Hráčského agenta nedělám kvůli tomu, že by mě to mělo živit. Baví mě to a jednou z toho třeba nějaká koruna bude. Ale není to moje priorita, na které bych byl závislý. Proto nemám důvod někoho někam tlačit za každou cenu, protože pak to nevyjde a ten tým už ode mě v životě nikoho nevezme. To nemám za pár tisíc franků zapotřebí. Aby se pak říkalo, že hráč měl utržené koleno a Novotňák nám o tom neřekl. A podobně. To bych nerad. Teprve začínám, ale chci mít čistý štít.

Trenérská práce by vás nelákala?
Ne. Vůbec. Nikdy. Trenérská práce je strašně náročná. Trenéři tráví na zimáku velké množství času. Rozebírají odehrané zápasy, chystají se na ty následující. Je na vás tlak, protože očekávání jsou velká. Nelákalo mě to a neláká. Tedy zatím.