Přičemž se u fotbalu dobře uživí také funkcionáři, agenti, psychologové, představenstvo, dozorčí rada, trenéři, manažéři apod. Průměrný nefotbalista v jižních Čechách má měsíční příjem dle statistiky asi 18 tisíc Kč. To je částka, která, když ji bude pobírat celý život, se sotva přiblíží ročnímu příjmu jednoho špičkového fotbalisty ve špičkovém klubu, proto se občan nefotbalista ptá celkem logicky, jak se takové peníze do fotbalu dostaly. Sportovní kluby mají hlavní příjmy z reklam. Vstupné, hospodářská činnost, mecenášské dary a ostatní příjmy nejsou podstatné. Na stadionech je k vidění množství reklamních nápisů (dokonce na zimních jsou reklamy instalovány v ledu, že není kolikrát vidět ani doličný předmět – puk). Klub uzavře smlouvu se společností, která vyrábí kupř. chléb nebo máslo a na stadionu vyvěsí reklamu na chleba a máslo a hráči celý rok mají chleba a máslo na dresu. Může to být i výrobce elektřiny, nábytku, piva, cihel, banka, prostě kdokoli, kdo má peníze. Je to v pořádku. Ve smlouvě je 20 milionů, tak klub dostane 20 milionů. Sice se někdy sponzoři ani nevejdou na dres, kolik jich je, ale v pořádku to je.
Výrobce chleba a másla má peníze proto, že chleba a máslo vyrábí (nebo s ním obchoduje) a prodává. Stejně tak obchodník masem nebo elektřinou. Občan nefotbalista chléb, máslo či elektřinu kupuje a tím každý drobným způsobem na fotbal přispívá. V globále se tak vytvoří suma např. 20 milionů, které se nasypou do fotbalového klubu. Výrobce správně kalkuluje, že reklama za 20 milionů mu zvýší prodej jeho výrobků, a tudíž dá do klubu příští rok 30 milionů.
Občan nefotbalista v případě, že nechce dávat do fotbalu své peníze, prostřednictvím zmíněného chleba a másla, byť jde o haléřové částky, nemá prakticky jinou možnost. Může si jen vybrat u koho bude nakupovat. Ale má právo, když už fotbal sponzoruje, se k herním i neherním projevům fotbalistů vyjádřit.
