Když se řekne hokej, co se vám vybaví jako první? Práce, zábava, dřina?
Především zábava a koníček, které provozuji celý život. Překlopilo se to i v mé zaměstnání. Všechno jsou to spojené nádoby.

Jste rád, že se živíte právě hokejem?
Určitě. Hokej hraji od mala a strašně mě to baví. Sleduji hodně i statistiky a další zápasy. Je to moje velká vášeň.

Kdybyste tu možnost měl, zvolil byste si něco jiného než právě hokej? Třeba i nějaké odvětví mimo sport?
Takhle je to strašně složité říct, protože v hokeji se pohybuji od mala. Asi ne. Bylo by možná zajímavé dělat něco jiného než sport, ale hokej mám rád a je mi nejbližší. Rozhodně bych neměnil.

Líbí se vám hokej v dnešní podobě, nebo vás zaujaly třeba záběry z doby před třiadvaceti lety, kdy náš tým slavil triumf na olympiádě v Naganu?
Tehdy byl hokej trochu jiný a musím přiznat, že se mi docela líbil. Do tehdejší doby bych se hodil se svým stylem asi víc než teď, kdy se všechno zrychluje, a prosazují se menší hráči. Bylo hezké, jak se tenkrát hrálo, ale zase v dnešní době je spousta technických hráčů a zrychluje se. Celkově se hokej strašně mění.

Je něco, co byste změnil na současných hokejových pravidlech? Štve vás na nich něco?
Pravidla se každý rok trochu mění. Moc se mi nelíbí posuzování faulů. Někdy stačí, když se někoho dotknete, a už se to píská. Je to hodně na posouzení rozhodčích. Ale samotná pravidla bych asi neměnil.

Na duel Kladna s Českými Budějovicemi přišly do Chomutova téměř tři tisíce fanoušků.
V Chomutově sahal Motor po bodech s Kladnem, teď potřebuje porazit poslední Zlín

Seděl by vám osobně spíše ten hokej z minulosti, kdy se pouštěly bez trestu i tvrdší zákroky a třeba nějaké to hákování nebyl problém?
Těžko říct, v té době jsem nehrál. Ale je fakt, že tam byly k vidění podobné typy hráčů, jako jsem já, kteří nebyli tak rychlostně vybaveni. Hrál jsem třeba s Tomášem Divíškem a u něj jste ani nevěděli, jak vás zahákoval, a najednou jste byl bez puku. To samé teď Jarda Jágr v extralize. Tak to prostě bývalo a je těžké se to odnaučit. Ale dá se říct, že jsou v tom i šikovní v těchto háčcích a sekyrách.

Také gólmani dříve v brance nezabrali tolik místa. Nebyla by cesta zmenšení jejich výstroje, aby padalo více gólů?
V gólmanech je obrovský rozdíl. Ti současní mají větší výstroj a k tomu jsou hrozně velcí a rychlí. Je to něco jiného než dřív. Brankářské styly také nebyly tak vypilované. V dnešní době je mnohem těžší střílet góly.

Je v brance v současné době prostě mnohem méně místa než dříve?
Když se gólman dobře postaví, tak v brance není skoro žádné místo. Náš Honza Strmeň je hodně vysoký a musíte hledat střelecké úhly, jinak ho většinou trefíte. Dominik Hrachovina je sice menší, ale podle mého hodně přemýšlí o tom, jak má být postavený a střely strašně dobře čte. Každý má něco.

Uvedl jste, že hokej hodně sledujete. Díváte se i v televizi na přenosy z extraligových zápasů, pokud zrovna sami nehrajete?
Dívám se pravidelně. Když nehrajeme, tak se rád dívám na ostatní extraligové zápasy i následné studio. Každý den si pouštím highlighty z NHL. Hokejové dění sleduji opravdu bedlivě. Mám dost kamarádů, kteří hrají ve Finsku nebo ve Švédsku, takže sleduji, jak se komu daří. Přehled mám.

Kdy jste si naposledy pro sebe kupoval lístek na hokej?
To je dobrá otázka (úsměv). Ale nevzpomenu si. Když se jedu na nějaký zápas podívat, tak mám většinou kamarády v některém z týmů, které proti sobě nastupují, a od nich lístek mám. I když byl v Praze zápas NHL, tak jsem je také dostal. Opravdu si nevzpomenu, kdy jsem si naposledy vstupenku na hokej kupoval.

Kolik byste byl ochoten zaplatit za kvalitní zápas?
Záleželo by opravdu na tom, o jaký zápas by se jednalo. Cenové relace se dost různí. Vyrůstal jsem v Pardubicích, kde hokejem žije celé město. Děda měl permanentky, takže jsem chodil s ním. Ceny lístků tam ale bývaly vždycky dražší než jinde v republice. Když se tam hrávala semifinále a finále play off, tak se na ně stály dlouhé fronty. V Pardubicích je jiná cenová politika než třeba v Plzni. Dá se hodně spekulovat o tom, kde je hranice, za kterou už by člověk nešel.

Hokejisté Motoru prohráli s Třincem.
O porážce Motoru s favorizovaným Třincem rozhodl jediný přesilovkový gól

Cítíte se v pozici extraligových hráčů trochu jako herci v divadle, že se na vaši produkci platí poměrně vysoké vstupné?
Úplně to neberu tak, že bychom měli být jako herci. Ale je jasné, že lidi by měli dostat nějaký zážitek za peníze, které zaplatili za vstupenku. Je to samozřejmě hlavně na našem výkonu na ledě, ale pak se do toho mohou zapojit i oni tím, že vytváří atmosféru zápasu. Jako herci si ale úplně nepřipadáme. Hokej je specifický tím, že se hraje strašně moc zápasů a alespoň já osobně to mám tak, že nedokáži mít své výkony konzistentní. Proto obdivuji top hráče v hokeji, ale i třeba ve fotbale, že pokaždé jdou do utkání a vždycky to na nich stojí. Každý večer rozhodovat zápasy, to je strašně náročné.

Odcházel jste někdy po utkání ze stadionu s pocitem, že po vašem výkonu to pro lidi musely být vyhozené peníze?
Třeba zrovna nedávno doma proti Vítkovicím. Tenhle zápas mě napadl jako první, že to asi žádná hezká podívaná nebyla. I někteří kamarádi mi říkali, že se na to moc dívat nedalo.

Jaký je váš názor na ženský hokej? Je to podle vás vhodný sport pro něžné pohlaví?
Dlouho jsem na ženský hokej neměl žádný názor. Ale zlomilo se to, když jsem byl na mistrovství světa v in-line hokeji, kde byla i naše ženská reprezentace. Většina holek z toho týmu reprezentuje i v ledním hokeji a musím říct, že mě překvapilo, jak jsou šikovné. Byly to z jejich strany kvalitní zápasy. Sice v nich nebyly souboje jako u mužů, ale šikovnost jim nechyběla. Od té doby jsem začal ženský hokej trochu sledovat. Takže ho beru. Proč ne.

Máte dva syny, ale kdybyste měl ještě dceru, dal byste ji na hokej? Nebo byste jí v tom spíše bránil?
Asi bych jí na hokej nedal, i když nevím, jestli bych jí v tom vyloženě bránil. Kdyby chtěla bruslit, tak se nabízí spíše krasobruslení. Ale vybíral bych asi z jiných sportů, které se provozují více v teple (úsměv). Třeba tenis. Do hokeje bych ji určitě netlačil.

V případě synů si přejete, aby hokej hráli?
Staršímu jsou tři a půl roku. Vidí to doma, chodí fandit na stadion, tak by už chtěl začít bruslit. Malému bude rok, ale hokejku má také pořád v ruce a doma s ní neustále chodí. O starším ani nemluvím. Je těžké je od toho nějak odtrhávat. Asi to nechám na nich. Ale rád bych, aby se rozvíjeli spíše komplexně. Tedy co se týká sportu, ke kterému bych je rád vedl.

Změnily se vám priority po narození dětí?
Určitě. Předtím jsem měl na prvním místě hokej. Teď si na zimáku hodně vyčistím hlavu od starostí, které jsou doma. Naopak s dětmi si zase odpočinu od hokeje, na který jsem jinak myslel prakticky konstantně. Pořád se rozebírají zápasy. A když si hrajete s dětmi, tak na to alespoň na chvíli zapomenete.

Patrik Martinec na střídačce Motoru.
Motor nadále trápí marodka, v pátek ho čeká šlágr s lídrem extraligy Třincem

Hokej je vaším zaměstnáním. Nemáte obavu ze zranění, že byste pak měl třeba problém uživit rodinu?
Obavu nemám. Také musím zaklepat, že jsem ještě nikdy nebyl vážněji zraněn. V hokeji pochopitelně pořád hrozí, že se něco může stát. Při hře se však na něco takového myslet nedá.

V letošní sezoně jste až do zranění Matouše Venkrbce nastupovali v jedné formaci, ale on na levém křídle a vy v centru. Byl to velký nezvyk, že jste si takhle prohodili role?
Je fakt, že ze začátku sezony jsme si s Matoušem říkali, že on hraje raději centra a já na křídle. Ale pak jsme si řekli, že je to jedno. Občas ho pustím na buly, a kdo se vrátí první do obranného pásma, tak brání. Už mi to přijde, že ani není takový rozdíl, jestli hraji křídlo nebo centra, i když si na tento post pořád zvykám, protože ho nehraji tak dlouho. Dá se to zvládnout.

Martin Beránek
Facebook už je přežitý, teď letí TikTok, směje se útočník Motoru Martin Beránek

Máte za sebou úvodní fázi extraligy. Jste s jejím průběhem spokojen z týmového i osobního hlediska?
Jako tým jsme pořád v nějakém procesu, protože před sezonou přišlo hodně nových hráčů. Výsledkově je to slušné a mohli jsme uhrát i nějaké zápasy navíc. Třeba v Pardubicích nebo v Liberci, kde jsme sahali po bodech. Z osobního hlediska je to trochu rozpačité. Příprava se naší řadě vydařila a celkem nám to šlo i v úvodu sezony, kdy jsme si vytvářeli šance, ale často jsme se přimotali k nějaké inkasované brance a sami jsme se gólově neprosazovali. Je to však jako na houpačce a poslední zápasy to jde zase trochu nahoru. Dal jsem i dva góly, ale jinak jsem hodně nespokojený. Beru to však jako součást sezony a hokeje, že ne vždy jde všechno podle plánu.

V hodnocení plus/minus svítí u vašeho jména hodnota minus osm. To vás také štve?
Je to nepříjemné, ale i když to teď právě ode mě teď vyzní zvláštně, tak je to taková irelevantní statistika. Třeba v Karlových Varech jsem se k tomu přimotal úplně náhodou. Jeden gól jsme dostali z rohu do posunuté branky v momentu, kdy jsem skočil na led, a druhý jsme si tam sami kopli jako vlastní gól. Říkal jsem si, že to už ani není možné a nijak jsem to neřešil. Věřím, že to do konce sezony vytáhnu nahoru.