Na Kladně to byl váš teprve třetí prvoligový zápas v dresu Motoru. Proč jich bylo zatím tak málo?
Hned při prvním přípravném zápase sezony v Plzni jsem si poranil tříslo, což mě vyřadilo ze hry. Stihl jsem potom až domácí utkání s Prostějovem a duel v Litoměřicích, kde jsem si ale obnovil zranění kolena, které jsem měl už z dřívějška.

Naskočil jste po více než třítýdenní pauze. Už jste se cítil na sto procent připraven?
Abych pravdu řekl, tak jsem byl připraven tak na devadesát procent. Už jsem ale chtěl hrát. Byl jsem s trenéry domluvený, že do toho půjdu.

Na Kladně jste začali hodně špatně a už po dvanácti minutách jste prohrávali 0:3. Čím si vysvětlujete tak špatný vstup do utkání?
Nezačali jsme zase úplně tak špatně a prvních osm minut jsme soupeře přehrávali. Jenže pak jsme dostali z pěti střel tři góly. Všechny byly dost smolné. Naštěstí jsme ještě do konce první třetiny zkorigovali na 3:2.

Bylo hodně důležité, že jste hned dokázali zareagovat?
Ano. To bylo důležité, protože tak jsme se hned vrátili do hry.

Další průběh utkání byl vyrovnaný?
Řekl bych, že ve druhé třetině měli trochu navíc domácí. Také proto, že jsme tam hráli několik oslabení. Ve třetí třetině jsme byli lepší my a podařilo se nám také vyrovnat.

Nerozhodný stav po základní hrací době odpovídal tomu, co se odehrálo na ledě?
Asi ano. Byla to zasloužená remíza.

Prodloužení bylo tentokrát hodně krátké.
Prodloužení bylo rychlé. Přenesli jsme si do něj přesilovku ze základní hrací doby, která se hrála čtyři na tři. Kluci to tam asi za dvacet vteřin uklidili, takže byl klid.

V průběhu zápasu se zranil Roman Vráblík a další váš spoluhráč z obrany Lukáš Zíb byl vyloučen do konce zápasu, takže jste dohrávali jen na pět obránců. Zvládal jste takové vytížení po nucené pauze fyzicky?
Začínal jsem zápas jako sedmý bek, takže jsem se do hry dostával trochu méně. Pak kluci odešli a musím přiznat, že chvílemi už jsem toho měl plné kecky. Skoro měsíc jsem pořádně nehrál zápas, ale snad jsem se s tím nějak popasoval.

Že to pro vás bylo fyzicky náročné je jasné, ale chyběla vám také herní praxe?
Praxe po zranění vždycky chybí a trvá pak nějaké dva tři zápasy, než se do toho člověk zase dostane zpátky tam, kde skončil. Počítám ještě tak jedno dvě utkání a mělo by to být stoprocentní.

Vy jste měl s koleny problémy už v minulosti. Bylo nepříjemné, že se vám znovu vrátily?
S levým kolenem mám potíže pořád a myslím si, že asi ani tohle poslední problémy nebyly. Zlobí mě to už asi pět let a vždycky mě to přibrzdí ve chvíli, kdy to nejméně potřebuji. Teď se musím soustředit na kompenzační cviky, abych tomu předcházel a do konce sezony vydržel bez zranění.

Rád byste se tak zbavil nálepky často zraněného hráče?
Přesně tak.

V sobotu vás čeká domácí zápas s Jihlavou, který bývá pro hráče i diváky velkým tahákem. Těšíte se na Duklu?
Těším se určitě na pondělní zápas v Benátkách, kde jsem ještě loni hrál. Jihlavu beru jako každého jiného soupeře a budeme se snažit ho porazit.

Jihlava se netají tím, že by ráda časem pošilhávala po případném postupu do extraligy. Vnímáte tyto ambice?
V první lize bude letos podle mého pět vyrovnaných týmů, které budou bojovat o špičku tabulky a co nejlepší postavení pro play off.

Na vaše domácí zápasy chodí početné návštěvy. Líbí se vám jako novému hráči atmosféra v Budvar aréně?
Tohle jsem v Čechách nikde nezažil. Snad pouze na venkovním zápase v Brně na Kometě. Tam panuje podobná atmosféra. Objel jsem už hodně stadionů, ale tohle jsem nezažil nikde.