Pocházíte z nedalekého Písku, ale v Budějovicích jste nikdy předtím nehrál. Nebyl zájem?
Hrál jsem v Písku a vždycky jsem byl spíše menší a hubený. Dříve býval trend, že přednost měli hlavně velcí hráči. Tak jsem zůstával doma a hráli jsme první ligu dorostu. Týden jsem byl na zkoušce v Ústí nad Labem v extralize juniorů, ale řekl jsem si, že bude lepší zkusit rovnou dospělý hokej. Tak jsem začal v Písku hrát druhou ligu. Řekl bych, že to byl dobrý krok.
V osmnácti letech jste odcházel do Havlíčkova Brodu a pak už rychle do velkého hokeje do Slavie Praha?
Dá se to tak říct. Šel jsem do Brodu a už v listopadu jsem hrál za Slavii první zápas v extralize. Během jedné sezony jsem se přes první ligu dostal až do extraligy.
Se Slavií máte mistrovský titul, ale v play off jste odehrál jediný zápas. Berete ho přesto jako největší úspěch v kariéře?
Hrál jsem dva zápasy, ale jeden mi nebyl do statistik připsán (úsměv). Titul mám, ale beru to tak, že jsem na něm neměl zrovna moc velký podíl. Táhli to jiní kluci.
Zlatou medaili ale doma máte?
To ano. Visí doma. Mám kompletní sbírku extraligových medailí. Se Slavií ještě stříbro a bronz a stříbrnou mám také s Kometou.
Čtyři roky jste byl ve Slavii, potom čtyři roky v Brně a znovu čtyři sezony v Olomouci. Je to nějaká norma, kterou dodržujete?
To ne, vždycky to tak nějak vyšlo. Nevím, čím to je. Ale také jsem si letos říkal, že uběhnou vždy čtyři roky a jdu dál. Ale nic v tom není. Spíše shoda okolností.
Na které čtyřleté období v nejvyšší soutěži vzpomínáte nejraději?
Na Brno, kde jsme i s rodinou nakonec zůstali. Hned v závěsu je Olomouc.
Na Slavii se vám tolik nelíbilo?
Mně se moc nelíbilo v Praze. Bylo to spíše ze životního hlediska. Ale jedna sezona tam také byla super, kdy jsem toho hodně odehrál.
V Olomouci vám skončila smlouva a už jste neměl chuť pokračovat tam dál?
Skončila mi smlouva a dostal jsem od klubu nabídku. Už jsem ale cítil, že bych potřeboval změnu. Poslední sezonou jsem se tam trochu protrápil. Sice je to na úkor rodiny, která žije v Brně, ale zase je tady přede mnou v Budějovicích velká výzva.
Po dvanácti letech ale opouštíte extraligu. Nebral jste to z tohoto pohledu přece jen jako krok zpět?
To se nedá nic dělat. Roky mi přibývají a po minulé sezoně o mě velký zájem nebyl. Byly to jen nějaké náznaky. Když se ozval Motor, tak jsem moc neváhal.
V Budějovicích o vás byl zájem už dříve?
Ano. Byli jsme v kontaktu před čtyřmi roky. Ale nakonec jsem vzal Olomouc. I právě kvůli tomu, že bydlíme v Brně.
Je pro vás trochu problém, že jste rodinu musel zanechat v Brně?
Manželka to nesla dost těžce. To je pravda. Máme totiž šestiletou dceru a teď jednatřicátého července čekáme druhého potomka. Ale to se nedá nic dělat.
Varianta, že by se přestěhovali s vámi do Budějovic, nepřipadala v úvahu?
To nešlo. Malá půjde v Brně prvním rokem do školy a máme tam velké zázemí. Takový je hokejový život. Až skončím kariéru, tak mě bude mít žena každý den na krku a bude mě mít plné zuby (úsměv).
Co od vás očekává trenér Prospal?
Čekají se ode mě góly, body a vůdčí role v týmu. To bylo jasné, když jsem hrál celou dobu extraligu. Proto si mě sem také asi klub vzal. A já očekávám, že se nám povede splnit to, co se nám podařit má. To znamená postup do extraligy.
V první lize jste také odehrál spoustu zápasů. Nová soutěž to tak pro vás nebude?
První liga se dost změnila, ale doufám, že s tím nebudu mít žádný problém. Bude to jenom o zvyku. Věřím, že mi na to bude stačit pár zápasů.
Jak se vám zamlouvají náročné tréninky pod vedením Václava Prospala?
Je to dřina. Bolí to, ale nevadí mi to. Raději budu díky tomu nabruslený, než abych pak neměl v sezoně sílu.
V rámci tréninkového kempu hrajete zápasy mezi sebou. Vítáte tyto tréninkové duely?
Ještě jsem to nikdy nezažil a beru to jako velmi zajímavou variantu.
