V tomto týdnu čeká Jihočechy mimořádně náročná prověrka na ledě prvních dvou celků tabulky. V pátek se představí v Pardubicích (18), v neděli v Praze na Spartě (16).

Po dlouhých letech doufání a různých hostování pro vaši psychiku musí být balzámem, že už druhým rokem hrajete celkem pravidelně extraligu?
Rozhodně. Jsem strašně rád za příležitost, kterou v extralize dostávám. Když dostanu důvěru, tak se ji snažím svými výkony splatit.

Trvalo to hodně dlouho, než jste se v áčku Motoru uchytil. Neztrácel jste už trochu víru, že to vyjde?
Jak se to vezme. Hokej už je takový, že jednou se daří a jindy zase ne. Už jsem v Budějovicích poměrně dlouho od čtrnácti let a beru to tady jako svůj domov. Jsem tady rád a co přijde, to přijde. Takhle se snažím to brát.

Jak už jste zmínil, v Budějovicích jste od svých čtrnácti let. Bylo těžké v takhle časném věku odejít prakticky na druhý konec republiky?
Trošku náročnější to bylo, to musím přiznat. Přecházel jsem sem na poslední dva měsíce základní školy do Grünwaldovky. Možná ještě těžší to bylo pro rodiče, protože jsem odjel tahle daleko a už jsem se vlastně nikdy nevrátil. Alespoň v létě jsme jezdili na víkendy domů. Byla to změna, ale takový je hokejový život.

Ještě před pár lety jste stále považoval za svůj domov Hodonín. Nastala tedy v tomto směru změna?
Je pravda, že to se změnilo. S přítelkyní jsme si tady vybudovali svůj vlastní domov. Máme tady zázemí a všechno, co k životu potřebujeme. Budějovice už považuji za svůj domov.

Jak těžké byly dvě sezony, které jste před extraligou strávil kompletně na hostování mimo Budějovice v první lize? Nejprve jste byl celou sezonu v Havířově, potom v Kolíně a Jihlavě.
Bylo to v době, kdy jsem si řekl, že to zkusím jinde než v Budějovicích. Tu druhou sezonu jsem začal v Kolíně a pak si mě vzala na přestup Jihlava, kde jsme získali titul v Chance lize. To pro mě byly obrovské zkušenosti. Byl to super závěr sezony a pak přišlo znovu laso z Budějovic. Asi mi bylo souzeno jít zase zpět (úsměv).

Berete prvenství v Chance lize s Jihlavou jako svůj největší hokejový úspěch?
Těžko říct, jestli je to můj úplně největší úspěch. Zažil jsem třeba s Motorem postup do extraligy, ten stavím ještě o něco výš.

Na začátku letošní sezony jste odehrál v extralize pár zápasů, pak jste musel na svou šanci zase čekat. Je duševně náročné plnit roli sedmého obránce, který se na led moc nedostává?
Není to úplně příjemné. Každý chce hrát. O to víc si pak užívám, když šanci dostanu, nastoupím v extralize a jsem prospěšný týmu. V tomhle mi pomohla Jihlava, že jsem si tam mohl jezdit zahrát Chance ligu. Trošku se vyhrát a pak to ukázat tady v Motoru.

Jak už jste řekl, berete starty v první lize jako dobrou příležitost k rozehrání, nebo jste spíše mrzutý, že nemůžete nastupovat v nejvyšší soutěži?
Obojí platí. Samozřejmě mě mrzí, když nemohu hrát extraligu. Ale na druhou stranu jsem rád, že někde vůbec mohu hrát. Nikoho nebaví jenom trénovat a pak se dívat, jak hrají ostatní. Jsme placeni od zápasu a ty jsou důležité.

Jak to vůbec v Jihlavě funguje, když je Dukla už druhý rok bez stadionu a musí dojíždět na zápasy do Pelhřimova?
Samozřejmě je to pro mužstvo složité. Sice trénuje doma v Jihlavě na malé hale, ale na každý zápas dojíždět do Pelhřimova není nic příjemného. I když je to už druhou sezonu a hráči to berou, že to tak prostě je. Myslím, že v první sezoně to bylo horší, když kromě Pelhřimova jezdili na některá utkání také hodinu a půl do Jindřichova Hradce. Ale druhým rokem už si tým trošku zvykl a bere Pelhřimov jako svůj domovský stadion. Není to zase až tak daleko. Jakmile budou mít svou krásnou novou arénu, tak to bude pochopitelně o něčem jiném.

Jak to v praxi funguje, když se Jihlava ozve a povolá vás do zbraně? Trénujete ještě dopoledne doma s Motorem a pak jedete přímo do Pelhřimova?
Přesně tak. Když hraje Dukla doma, tak trénuji dopoledne v Budějovicích a pak jedu rovnou na zápas. Když se hraje venku, tak záleží na lokalitě soupeře. Pokud je to někde na Moravě, tak většinou přijedu do Jihlavy už na ranní rozbruslení a potom s týmem autobusem cestuji na zápas. Když se hraje v Čechách, tak většinou jedu rovnou tam.

Střídáte často první ligu i extraligu. Cítíte velký rozdíl v kvalitě obou soutěží?
Stávalo se mi, že jsem hrál v sobotu Chance ligu a pak hned v neděli extraligu. Rozdíl tam je, to bezpochyby. Všude však platí, že na zápas se musíte připravit nejlépe, jak umíte. A je jedno, v jaké je to soutěži. V Chance lize je trochu jiný styl hry, má však také svou kvalitu.

Máte v Dukle jinou pozici než v Motoru?
Ano. V Budějovicích jsem se snažil hrát více zezadu a na jistotu. Obzvlášť na začátku sezony. V první lize vím, že mohu více tvořit a hrát hokej, který mám rád. Trošku jsem se to snažil přenést i do posledních zápasů v extralize a myslím, že to bylo dobré a přineslo to úspěch. Chci v tom dál pokračovat, i když vím, že musím být hlavně stoprocentní dozadu a hra dopředu je navíc.

V Motoru nastupujete nejčastěji ve dvojici s Milanem Douderou, který také není vyloženě ofenzivní bek. Máte své role nějak rozdělené?
Milan je hlavně velice komplexní hráč, který umí hrát hodně dobře vzadu i vepředu. Jsem moc rád, že nastupuji právě s ním. Řekl bych, že jsme si sedli hráčsky i lidsky. Jde nám to a věřím, že i trenéři jsou s našimi výkony spokojeni.

Proti Mladé Boleslavi jste nedávno zaznamenal svůj premiérový extraligový gól. Byla to meta, kterou už jste chtěl konečně splnit?
Určitě. Hraji druhou extraligovou sezonu a říkal jsem si, že už by to mohlo přijít. Šel jsem tomu naproti a dočkal jsem se. Přišlo to v ten nejlepší zápas, co mohlo.

Výrazně zvýšilo hodnotu vašeho gólu, že byl vítězný?
Rozhodně. O to bylo vše krásnější, že se jednalo o vítězný gól. Měl jsem z něj velkou radost a hlavně mě potěšilo, že podobně to měli i naší skvělí fanoušci, kteří nás v každém utkání parádně povzbuzují.

Podíval jste se, namířil a trefil k tyči. Takhle jste si to nějak představoval?
Viděl jsem, že boleslavský hráč jde do pokleku, aby blokoval střelu. Jediná skulinka, která zůstávala, byla po ledě. Tak jsem to zkusil a gólmanovi to prošlo pod betonem.

Puk jste si schoval na památku?
Nemám ho. Zůstal někde na zimáku (úsměv). V té euforii se na něj zapomnělo. Důležitější jsou zážitky, které mi zůstanou v paměti i bez puku. To je to hlavní.

Ale týmový pokladník Lukáš Pech se vám určitě ozval.
To byl jeden z prvních, který mi pogratuloval a hned se připomněl (úsměv).

Mediální ohlas váš gól ale rozhodně měl, protože jste hned po zápase absolvoval několik rozhovorů.
Tím, že to byl gól vítězný, tak byla jeho hodnota ještě větší. Rozhovory proběhly, ale zůstávám nohama na zemi a pracuji nadále na sto procent.

V minulosti jste občas zaskočil i v útoku, takže ke střílení gólů byste mohl mít blízko.
To je pravda. Také si nemyslím, že bych byl někdy vyloženě defenzivní obránce. Vždycky jsem se tlačil dopředu a hrál jsem tam rád. Ale samozřejmě s tím, že priorita je kvalitně bránit. A co k tomu přidám vepředu, to je bonus navíc.

Jste obránce, zahrál jste si i v útoku a kdysi jste se v rozhovoru nechal slyšet, že byste klidně zkusil i pozici gólmana. Platí to i nadále? Měl jste už někdy na sobě gólmanskou výstroj?
Ještě kdysi dávno v Hodoníně se nám v žácích zranil gólman a nikdo se do branky nehrnul, tak jsem se do toho oblékl. Tým tehdy trénoval můj taťka, tak jsem řekl, že mu pomohu, a odchytal jsem celý turnaj. Ale opravdu už nevím, jak to dopadlo (úsměv).

Pokud by se v extraligovém utkání zranili oba gólmani a hledal se jejich náhradník, šel byste do toho?
Máme výborného gólmana Lukáše Pecha, který se do toho už párkrát oblékl a šlo mu to velmi dobře. Myslím, že on by byl první, kdo by po tom sáhl. Já bych si na to netroufl.

Patříte k nejlepším hráčům celého týmu v hodnocení plus/minus. Sledujete hodně tyto statistiky?
Úplně detailně je nesleduji, ale vím, jak na tom v plus/minus jsem. Hlavně u obránců je to docela sledované. Jak už jsem říkal, snažím se hrát na sto procent zezadu a vepředu přidat něco navíc. 

Zároveň jste ale nejtrestanějším hráčem týmu, k čemuž vám výrazně napomohlo vyloučení do konce zápasu ve vítězném šlágru s lídrem extraligy Pardubicemi.
To byl jediný větší trest, který mi ale ve statistikách v uvozovkách hodně pomohl. Jinak si dávám pozor a myslím, že až tak moc nefauluji.

Když opustíme hokej, co váš velký koníček myslivost? Jste stále aktivní v mysliveckém sdružení v Kolném?
Funguji tam pořád, jsem spokojený a všechno běží, jak má. Nedávno jsme měli hon, kterého jsem se ale bohužel nemohl zúčastnit z časových důvodů, protože hokejové tréninky a zápasy jsou samozřejmě na prvním místě. V těchto případech jde myslivost trochu stranou. Ale když je možnost, tak se i tam snažím být co nejvíce nápomocen.

Jaká je vaše největší trofej, kterou jste střelil?
Naposledy jsem střelil jelena siku. Povedlo se mi to u mého švagra, který má revír kousek od Karlových Varů. Dostal jsem pozvánku na jelena, byl jsem tam dva dny a povedlo se to až druhý den večer.

Společnost vám stále dělá kromě přítelkyně také maďarský ohař?
Určitě. Je to náš miláček a srdeční záležitost.

Také jste plánoval, že si třeba jednou s přítelkyní postavíte v Budějovicích domek. V jakém stadiu jsou tyto plány?
Kompletně jsme si zrekonstruovali baráček po babičce mé přítelkyně. Někdy na začátku listopadu se nám povedlo víceméně všechno dokončit, takže už bydlíme a užíváme si to. Je to super.

Váš domov přesunul na jih Čech, takže máte v plánu zakotvit v Budějovicích natrvalo?
Je to tak. Zázemí tady máme a Budějovice beru jako svůj domov.

Po sezoně vám v Motoru končí smlouva, takže by bylo nejlepší podepsat novou a co nejdelší?
To by bylo nejlepší, ale záležet bude hlavně na mých výkonech, pohledu trenérů a pak na jednáních manažerů. Když se to povede, tak budu jedině rád.