Kliknutím zvětšíteMontreal Canadiens, ve kterém jste strávil většinu kariéry v NHL, v minulém týdnu jmenoval trenérem bývalého útočníka Martina St. Louise. Co jste říkal této volbě?
Trošku mě to překvapilo. Teď nikde netrénoval a jeho první štace je rovnou Montreal. Je to nečekaný výběr. Byl to ale výborný hokejista, navíc francouzský Kanaďan, který mentalitu lidí v Québecu zná. Sám jsem zvědavý, jak to bude fungovat.
Jak to máte s trenérstvím vy? Je to něco, co by vás v budoucnu lákalo?
Lákalo. Teď ale zatím neumím říct, v jaké formě by to bylo. Asi bude hodně záležet na situaci a na tom, jak by to všechno vypadalo. Určitě je to ale něco, co by mě zajímalo.
Zatím jste ale pořád aktivní hráč. Jak vidíte šance vašeho Kladna v extralize?
Pokud budeme pokračovat ve výkonech, které předvádíme poslední tři týdny, tak je šance, že bychom se mohli vyhnout i baráži. Na druhou stranu je naše ztráta pořád veliká a soupeři mají nějaké zápasy k dobru. Opravdu to honíme na poslední chvilku.
Co se stalo v týmu, že se výkony a výsledky v poslední době tolik zlepšily?
Dokázali jsme udělat víc zápasů za sebou, což se nám předtím nedařilo. Udělali jsme nějaký bod, ale vzápětí jsme tři čtyři zápasy prohráli. Tam jsme poztráceli strašnou spoustu bodů. Nemluvím ani o tom, kolik zápasů jsme měli dobře rozehraných a ztratili je špatným začátkem nebo koncem. Teď se nám daří hrát po celých šedesát minut dobrý hokej, hlavně bojovný. Pořád jsou tam chyby, ale dokážeme výkon udržet stabilní po celou dobu.
Dařit se vám začalo po zápase se Zlínem. Co se po něm dělo? Bylo dusno v kabině?
Nic konkrétního si nevybavuju. Spíš to bylo tak, že každý cítil, že tohle bylo moc. Nemyslím si, že se stalo něco konkrétního, že by se dalo říct, že tenhle zápas všechno otočil. Sešlo se to tak, že to od té doby začalo fungovat.
V médiích se mluvilo i o konfliktu na tréninku, po kterém klub opustil Marek Račuk. Pomohla týmu i tahle aféra?
Ještě jsem ve své kariéře nezažil sezonu, ve které by nějaký konflikt nebyl. Vůbec bych to nepřeceňoval, naopak tyhle věci někdy bývají pozitivní. Tým se pak semkne a bojuje. Někdy z toho vypadnou věci, které by neměly, ale pro nás to dopadlo tak, že nám to pomohlo. Teď to šlape.
Jak náročná je po psychické stránce tahle sezona, ve které s Kladnem bojujete o udržení?
Samozřejmě je to těžké. Je to úplně jiná situace, než když člověk hraje play off. Tam maximálně prohraješ kolo, končíš a hraješ další sezonu. Tady spadneš do první ligy a musíš se kousat zase zpátky nahoru. V tomhle je to psychicky náročné. Je potřeba se s tím vyrovnat.
Co říkáte na české fanoušky na stadionech? Ti, kteří vás s Jaromírem Jágrem v reprezentaci opěvovali, vám teď nadávají.
Já jsem na to zvyklý, svým způsobem je mi to jedno. Ať řvou, je to důkaz, že pořád máš vliv na zápas. Na druhou stranu si myslím, že my Češi si moc nevážíme lidí, kteří něco dokázali. Teď nemluvím o sobě, ale třeba o Džegrovi. Není to tak ale jenom v hokeji. Jsou lidé, kteří reprezentovali Českou republiku v zahraničí, a my to tady úplně neumíme docenit. Já to ale beru, jak to je. Nemám špatnou zkušenost kromě toho, že by na mě někdo řval na ledě. To mě netrápí. Každý fanoušek fandí svému týmu, tak je to v pořádku.
Křičí na vás možná i proto, že vám osobně se daří a v Kladně jste o pořádný kus nejproduktivnějším hráčem.
Já na to nekoukám. Vychází to z icetimu a toho, že hraju přesilovky. I když je pravda, že ty nám letos tolik nejdou. Vychází to zkrátka z toho, že mám ofenzivní roli. Snažím se toho využít a pomoci týmu v roli, v jaké jsem.
Skvělé výkony jste korunoval i hattrickem proti Českým Budějovicím. Po tomto zápasu dokonce lidé na sociálních sítích volali po vašem povolání na olympijské hry. Zaznamenal jste to?
Bral jsem to spíš jako fór, rozhodně ne jako realitu. Pro mě nároďák skončil už dávno. Je čas, aby tam jezdili mladší a vytvořili jsme novou mladou generaci, která začne nároďák zvedat. Já jim fandím, ale pro mě ten čas skončil.
Na předních příčkách jste i v celkovém bodování extraligy a vedle vás je tam řada dalších zkušených hráčů. Čím to je, že pořád dominují hokejisté jako vy, Lukáš Pech nebo Peter Mueller?
Je to dané zkušenostmi. Mladých moc není a řada jich je pryč. Když jsou tady, tak mají limitovanou roli. Ti, co ji nemají limitovanou, mají šanci ukázat, že na to mají a body sbírat můžou. Nevidím do ostatních týmů, jak to tam funguje. Tady třeba máme Jirku Ticháčka, Ádu Kubíka a Matyho Filipa. Áda Kubík dělá body, i když by mohl bodovat i víc. Maty Filip zatím neměl dostatečně ofenzivní roli, aby mohl body dělat o trochu víc. Potenciál ale má, když na sobě bude dál pracovat. Jirka Ticháček pro nás odvádí výborné výkony, hlavně teď v téhle části sezony. Tady na Kladně je to fajn, v dalších týmech záleží na tom, jakou mají mládež a jakou jí dávají příležitost.
Myslíte si, že je na tom český mládežnický hokej tak špatně, jak se říká po každém mistrovství do dvaceti let?
V mládežnickém hokeji ještě nemám takový přehled. Snažím se do toho nakouknout a sbírat informace. Bavím se s různými lidmi a to, jak to teď je, není vůbec dobré. Je potřeba s tím něco dělat. Mluví o tom hodně lidí, ale je potřeba začít to měnit a najít nějakou cestu. Je otázka, kdo s tou cestou přijde.
Sledujete kladenskou juniorku, která má letos velkou krizi a v soutěži je úplně poslední?
Samozřejmě se o tom s kluky a trenéry bavíme. Přehled o tom trošku mám. Dá se říct, že je to úplně stejné jako v celém českém hokeji. Základem pro Kladno je, aby se mládež zvedla, aby se o Kladnu zase začalo mluvit v souvislosti s tím, že mládež hraje nahoře. Něco by se tady asi mělo změnit, záleží to ale na Jardovi.
Právě Jaromír Jágr v úterý oslaví padesátiny. Věřil byste při výluce v sezoně 2012/13, že se tady spolu sejdete jako hráči i v roce 2022?
Nevím, jaké měl Jarda plány, jak dlouho chtěl hrát. Vím, že bude hrát, dokud bude chtít a dokud ho to bude bavit. Hrát do padesáti na této úrovni už asi nikdo nikdy nedokáže. Klobouk dolů.
Co byste mu popřál k padesátce?
Samozřejmě bych mu přál zdraví a taky, ať je šťastný v životě. Ať se mu s Kladnem daří to tady nějakým způsobem utáhnout.
V rozhovoru pro zámořskou televizi padla na Jágra otázka, proč stále hraje. Odpověděl, že hokej pořád miluje. Máte to stejně?
K hokeji mám samozřejmě silný vztah, jinak bych ho už nehrál. Bude mi ale čtyřicet a každý máme nějaké životní priority. Hokej mě baví, sleduju ho a hraju ho. Mám ale i rodinu a ta je pro mě nejvíc. Je potřeba být realistický. V životě jsou i důležitější věci než sport. Užívám si, že mám zdravou rodinu, a hokej je k tomu takový doplněk. Jarda to má postavené jinak. Pokud je takhle šťastný, tak je to naprosto v pořádku. Je to jeho výběr. Proto mu přeju hlavně, ať je šťastný a zdravý. Priority ať si vybere takové, jaké si přeje.
Jágr trávil poslední zápasy na střídačce jen v civilu jako další trenér. Jaký je v této roli?
Záleží, jaká je situace v týmu. On vidí hokej úplně jinak než všichni ostatní. Je to stejné, jako když hrával. Vidí věci, které nikdo jiný nevidí a ani nechápe. V tomhle má zajímavé poznatky. Jde hlavně o to, aby kluci chápali to, co jim chce předat, stejně. Teď je to úplně v klidu. Vidí, že hrajeme dobře, a v pravý čas dokáže poradit tak, jak je potřeba.
Už bylo napsáno hodně o tom, jak si s Jágrem rozumíte na ledě. Jak si ale rozumíte po lidské stránce?
Když jsem byl v NHL, tak jsme se v létě vídali a aspoň jednou za léto jsme poseděli. Bavili jsme se o různých věcech. Na základě našich setkání jsem začal pracovat s mentální přípravou na sezonu a na zápasy. Probírali jsme opravdu různé věci. Že bychom se ale nějak víc stýkali mimo zimák, to ne.
Proslýchalo se, že když se domlouvali hráči z Kanady, zprostředkovával jste na ně kontakt. Majitelem je samozřejmě Jágr, ale jak na vás dá v otázkách stavby kádru a podobně?
Nějaké telefonáty proběhly, protože oba máme spoustu kontaktů v zámoří. Zeptá se mě třeba na názor, ale konečné rozhodnutí udělá vždycky sám. On je majitel, on je zodpovědný za chod klubu, takže v tomhle musí věřit sám sobě. Pokud nedá zodpovědnost někomu jinému, tak si za to zodpovídá sám.
Nějaká manažerská pozice by vás do budoucna nebavila?
Možná, že jo. Záleželo by, co by přišlo za nabídku a co by to obnášelo. Určitě bych nebyl typ manažera, který by dělal papírování a věci mimo hokej. Určitě bych radši zůstal u sportovní stránky.
To ale pořád není na pořadu dne. Neprotáhnete si kariéru taky aspoň do padesáti?
Stoprocentně ne.
Ještě aspoň sezonu ale přidáte, ne?
Uvidíme, nerad vyhlašuju věci dopředu. Uvidím, jak se budu cítit, jaké budou nabídky a jestli o mě vůbec bude zájem. Mám rodinu, která si se mnou prošla spoustou věcí. Je na čase, abych to rodině vracel svým časem. Tohle všechno jsou věci, které pro mě budou hrát roli, až se budu rozhodovat, jestli budu hrát.
Zmiňoval jste, že je pro vás prioritou rodina, a momentálně čekáte dalšího potomka. Jak se těšíte na období, až přijde na svět?
Těším se moc. S dětmi jsem rád. Když jsou zdravé a šťastné, tak je to pro člověka nejvíc. Užívám si to. Není to samozřejmě vůbec jednoduché. Každý, kdo má děti, ví, jak to dokáže být náročné. Na druhou stranu je to strašná radost. Těším se, ale zároveň je to už asi poslední dítě. Pak už je načase si to všechno začít užívat.
Jaký je Tomáš Plekanec jako rodič? Jste přísný, nebo spíš děti rozmazlujete?
Záleží, jak kdy a jak na co. Snažím se být přísný a dbát na disciplínu. Aby se určité věci dodržovaly tak, jak mají. Jsou věci, přes které nejede vlak, a stejně tak jsou věci, kde se dá trochu povolit. Má to tak asi každý rodič. Nikdo není dokonalý, snažím se dělat, co můžu.
Na závěr se pojďme podívat na právě probíhající olympiádu v Pekingu. Jak tipujete, že národní tým dopadne?
Uvidíme. Je to otevřené na všechny strany a medaile může cinknout. Je načase, aby se český hokej dostal na pozitivní vlnu. Po prvním zápase s Dány to tak sice nevypadá, ale pořád o nic nejde, medaile pořád cinknout může. Mohlo by se to pak všechno otočit, aby byl pozitivnější pohled na náš hokej. Bylo by to potřeba.
Jaké sporty kromě hokeje na olympiádě sledujete?
Když závodí naši, tak samozřejmě na všechno. Jsou ale sporty, které jsou zajímavější. Teď mě třeba chytl curling. To bylo zajímavé sledovat. Když závodí v lyžování naši a mají šanci na medaili, tak je vždycky super být u televize a sledovat to.
Curling je populární v Kanadě. Nevyzkoušel jste si ho tam?
Ještě jsem tu možnost neměl. Nedostal jsem se k tomu, ale asi bych si to vyzkoušel, kdyby byla možnost.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
