"Nemůžeme srovnávat dobu, kdy chodilo na nábor třeba i sedmdesát dětí," říká Tomáš Nouza, který na píseckém zimním stadionu sám dělal před léty první kroky.

A kariéru má za sebou náramnou. Nejvyšší soutěž si zahrál v Mladé Boleslavi, rádi na něj vzpomínají fanoušci také v českobudějovickém Motoru, kde se často stadionem nesly oslavné chorály: Nouzáááá, Nouzááá…

Teď působí doma. V Písku. Na stadionu, kde je vždy veliká zima a kde hrál třeba i extraligu juniorů. To už ale bylo v minulém století…

"U nás dorazilo okolo deseti, možná dvaceti dětí," díval se do registračního listu. Postupně v průběhu odpoledne přicházeli ještě opozdilci. Stadion byl připravený skvěle. "Na jednom stanovišti je připravený písecký brankář, kdo chce, může si na něj vyzkoušet nájezd, nachystali jsme i bludiště," ukazoval Tomáš Nouza na průjezd mezi brankami. "Jede se za takovou clonu. Děti se musí shýbnout, lezou po břiše a jedou zase zpátky." Zajímavých her bylo nachystáno v Písku mnohem víc. "Je tu kutálená." Jak vykutálené děti na kutálené sportovali? "Kutálejí tu overball," smál se Nouza. A pár metrů vedle ležely na ledě speciální kruhy. "To je ringo hokej," vysvětloval bývalý vyhlášený střelec. "To se otočí hokejky a po ledě se vede ringo kroužek."

Pro nejmenší připravili Písečtí malé pohyblivé hrazdičky, kterých se mohli malí bruslaři zachytit a cupitat s nimi po ledě. Třeba jako malý Jakub, který dorazil s maminkou: "On má staršího bráchu, teď ale začíná, jsou mu teprve čtyři roky," říkala maminka, která byla na první pohled na chlad zimního stadionu zvyklá. "Rodiče mohou na led, tam těm nejmenším pomáhají," ukazoval Nouza. "Je to hned u střídaček, aby to děti a rodiče neměli daleko, rodiče svým ratolestem při zdolávání prvních krůčků asistují. To je ale opravdu pro ty úplně nejmenší."

Na ploše se objevily i malé barevné míčky. "To je taková hra na popelku, děti jsou jako vrabčáčci, sbírají je."

Prostě v Písku udělali všechno pro to, aby se dětem na zimním stadionu líbilo. Písek v průběhu let vyprodukoval skvělé hráče. A třeba z dětí, které přišly na stadion poprvé, za pár let vyrostou noví Caldrové, Neckářové, Kovářové nebo právě Nouzové: "Na úplně první krůčky si nepamatuju, za nás takovéto projekty nebyly, mě vozil táta jako malinkého čtyřletého právě sem na písecký zimák. Vstávali jsme hodně ráno," zapátral v paměti Nouza, který se stará v Písku o hokejovou mládež.

A proč nedorazilo na písecký stadion tolik dětí jako třeba před deseti roky? "To je těch sedmdesát nových hokejistů, kteří před deseti lety přicházeli," přikyvuje Nouza. "Prostě je jiná doba. Tento program jen přímo určený na to, aby k hokeji přišli noví hráči, to je něco výborného, láká to nové děti ke sportu," říká Nouza, který optikou roku 2022, navíc po nepříjemné covidové přestávce, byl s počtem 10 - 20 nových malých hokejistů u Otavy docela spokojený.

A mimochodem, led na píseckém stadionu byl naprosto bez chyby. "To je výhoda studenějších stadionů. Pro fanoušky tu těch výhod moc není, ale led je oproti vyhřívaným arénám opravdu perfektní," pousmál se bývalý výborný hokejový útočník Tomáš Nouza.