Pod Černou věží jste strávil tři sezony. Budete na ně vzpomínat v dobrém?
Určitě. Byly to pro mě tři krásné roky.

V první sezoně vám ale nějaký čas trvalo, než jste se naplno prosadil do týmu trenéra Václava Prospal.
Problém byl už v létě. Přicházel jsem po operaci ramena a lokte, takže jsem nemohl pořádně trénovat. Nebylo to jednoduché. Válčil jsem sám se sebou i s Vencou. Ze začátku jsem moc nehrál a byl jsem z toho špatný. Až postupně jsem se do toho dostával. Měli jsme pohovory s trenérem i jeho asistentem Alešem Totterem. Druhá polovina sezony už byla z mé strany lepší.

Ve své druhé sezoně v Motoru už jste patřil k lídrům týmu.
To už bylo o hodně lepší. Jenže po půlroce jsem si zranil druhé rameno v době, kdy jsem vedl klubové bodování. To byla smůla. Vrátil jsem se až na posledních pět zápasů základní části a pak nám sezonu ukončil covid.

Tím jste přišli nejen o play off první ligy, ale také zřejmě o bezprostřední oslavy postupu. Vrhlo to trochu stín na jinak úžasnou sezonu?
Byla to velká škoda. Na play off jsme se všichni strašně těšili. V sezoně jsme jasně dominovali a vyřazovací boje nás měly prověřit. O to jsme přišli a radost z postupu také nebyla taková. Oslavy jsme si nemohli užít s našimi fanoušky, což nás mrzelo asi nejvíc.

Váš poslední ročník v dresu Motoru ale nevyšel. Napadlo vás, že skončíte v extralize poslední s takovou ztrátou?
S něčím takovým jsme vůbec nepočítali. Vůbec se nám to nepovedlo. Že budeme poslední a budeme hrát až takhle, s tím nikdo nepočítal.

Důležitý je vždycky vstup do soutěže. Vy jste úvodních deset zápasů prohráli. Mohly se na tom podepsat dvě dvoutýdenní karantény, které jste před startem extraligy museli podstoupit?
Je fakt, že to určitou roli hrát mohlo. Ale ostatní týmy byly v karanténě také. Na to se nedá vymlouvat. Hlavně nám chyběly zkušenosti, což se projevovalo v klíčových momentech zápasů. Kolikrát jsme soupeře přehrávali, ale nedokázali jsme zápasy dotáhnout až do vítězného konce. Plno hráčů okusilo extraligu poprvé a bylo to pro nás něco nového.

S dvaceti asistencemi jste byl nejlepším nahrávačem týmu, ale na svůj premiérový extraligový gól jste musel čekat až do předposledního kola soutěže. Raději volíte přihrávku spoluhráči než střelu na branku?
O mě se ví, že raději nahrávám než střílím. Ale je fakt, že šancí na gól jsem měl mrak. Jenže jak jsem pořád gól nedal, tak to bylo psychicky horší a horší. Nakonec jsem se dočkal až skoro na konci sezony v Litvínově. Ale nasbíral jsem jednadvacet bodů a v klubovém bodování jsem byl pátý. To zase není až tak špatné.

Nedobírali si vás spoluhráči, když jste se tak dlouho nemohl trefit?
Legrace na mé konto probíhala skoro od začátku sezony. Vtipné je, že mi před zápasem v Litvínově přinesl spoluhráč Dan Voženílek z rozcvičky poškozený puk, na kterém bylo napsáno: dneska, nebo nikdy. A skutečně to vyšlo. Tak mám z utkání v Litvínově nakonec schované dva kotouče (úsměv).

Nasbíral jste také sedmapadesát trestných minut, čímž jste se stal nejtrestanějším útočníkem celého týmu. Přitom nevypadáte jako zrovna největší tvrďák.
Hned v prvním utkání proti Hradci jsem dostal za naražení na mantinel trest na dvě plus deset minut. A s Třincem jsem byl vyloučen do konce zápasu za píchnutí holí. Ale to nebyl úmysl. Chtěl jsem si přitáhnout hokejkou Zadinu a vypadalo to jako píchnutí. Byla to však z mé strany spíše nemotornost. Rozhodně ne úmysl. To bylo vidět i zpětně na videu a také mi pak nepřišla žádná pokuta. Těmito dvěma vyššími tresty mi statistiky hodně narostly. A k tomu také dost zbytečných dvouminutových vyloučení, kvůli kterým se na mě Venca Prospal hodně zlobil. To je pravda.

Vaší velkou předností jsou vhazování. Na buly jste byl podle statistik šestý nejlepší z celé extraligy. Pomáhá vám při této herní činnosti mimořádně snížený postoj, který využíváte?
Čím je hráč při vhazování níž, tím má delší páku a může použít větší sílu. Bekhendem hraji buly vyloženě silově, forhendem se soupeře snažím přelstít chytrostí. Že jsem šestý v hodnocení buly je hezké, ale radši bych měl na kontě víc gólů (úsměv).

Váš o šest let mladší bratr Filip nastřílel za Plzeň v extralize deset gólů. Neposmíval se vám trochu v rámci sourozeneckého škádlení?
Vůbec. Naopak. Vzájemně se podporujeme a často si voláme. Loni prožíval on tu samou sezonu v Litoměřicích, kde také dlouho nemohl dát gól.

Motor vám po třech sezonách nenabídl novou smlouvu. Čekal jste, že k tomu může dojít?
Trošku mě to překvapilo, to musím přiznat. Ale když žádná jednání nepřicházela, tak mi bylo jasné, že tady pokračovat nebudu. Po třech letech mě to mrzí. Ale tohle hokej přináší. Skončí plno kluků z týmu, který loni vybojoval postup. Podle mého je to škoda.

Už víte, kde budete hrát v příští sezoně?
Ještě ne. Jednání probíhají. Rád bych pokračoval někde v extralize, ale když to nevyjde, tak půjdu do první ligy. Kvůli covidu je situace složitá.