Vyprodaná hala a sváteční retro zápas. Bavil vás hokej po tak dlouhé nucené pauze, kterou jste měl?
Bavilo mě to samozřejmě moc. Užíval jsem si to. Po třech měsících, které jsem nehrál, jsem rád za každé střídání. Snažím se na ledě nechat maximum, i když to pro mě není jednoduché. Všichni jsou rozehraní a mě naopak ruce po takové pauze neposlouchají tak, jak bych chtěl. Střídání zbytečně neprotahuji, abych se zbytečně nezatavil.

Zápas měl od začátku svižné tempo. Stíhal jste?
Docela to šlo. V úvodu jsme možná mohli být trochu aktivnější. Vary na nás docela vlítly. Postupem času se to ale zlepšovalo. Když to vezmu ze svého pohledu, tak to šlo. Zahrál jsem si i několik přesilovek.

Inkasovaný gól při vlastní přesilové hře vás malinko vykolejil?
Špatně jsme si to pohlídali a Flek nám tam proskočil. Místo, abychom využili přesilovku, tak jsme v ní sami inkasovali.

Ve třetí třetině jste soupeře výrazně zmáčkli. Dostali jste natolik výrazný impulz v kabině od trenérů?
Řekli jsme si, že do soupeře musíme víc jít. Zdálo se nám, že mu trochu dochází síly. Snažili jsme se co nejvíce navýšit naši aktivitu. Naštěstí to přineslo ovoce.

Uvedl jste, že vás ruce ještě tolik neposlouchají. Měl jste na mysli třeba moment ve druhé třetině, kdy jste se dostával do vyložené šance, ale puk vám odskočil?
Viděl jsem, že tam se mnou jede ještě Filip Vlček. Zakřičel si a já mu to chtěl jenom bekhendem posunout. Místo toho, abych si to v klidu podržel, tak mi puk uskočil a jenom jsem do něj plácl. Chybí mi ještě trochu herní přehled. Zápasová praxe se nedá ničím nahradit.

Do prodloužení jste nezasáhl, ale co jste říkal divočině, která se na ledě odehrávala?
Pokoukání to bylo dobré (úsměv). Hrálo se nahoru dolů. Škoda, že jsme nevyužili velkou příležitost, kdy to kluci cpali vlastně už do prázdné branky. Hráči Varů to pochytali v brankovišti, zalehli puk a Luboš Rob jel penaltu. Nedal, ale nevadí. Hlavně, že jsme druhý bod urvali v nájezdech.

Na nájezdy jste vyhráli, ale vy jste svůj pokus neproměnil. Kývl jste hned, když na vás trenéři ukázali?
Ano. Trenér se mě zeptal, jestli si věřím. Tak jsem řekl, že ano. Nájezdy jsem jezdil už předtím v Prostějově a Litoměřicích. Nebál jsem se toho. Cítili jsem, že trenéři asi také chtějí, abych se do toho dostal. Že by mi to mohlo pomoci. Jenže se mi nájezd vůbec nepovedl a puk mi odskočil. Později jsem litoval, že jsem na takovém ledu nezkusil spíš střelu. Člověk už má většinou něco rozmyšleného. Chtěl jsem to brankáři rychle strčit mezi nohy bekhendem, ale puk mi utekl.

Zápasu předcházel slavnostní ceremoniál, při kterém byli představeni slavní českobudějovičtí hráči. Sledovali jste ho, nebo jste byli v kabině a koncentrovali se na utkání?
Byli jsme v kabině a snažili se soustředit jenom na utkání, aby nás nic nerozptylovalo.

Vy jste odchovanec pražské Sparty. Říkala vám něco slavná jihočeská jména?
Já ta jména do kabiny hlavně ani neslyšel. Oceněni byli Lukáš Květoň, Luboš Rob starší a pan Gula. O těch to vím, protože jsou s námi v kabině. Jinak proběhl ceremoniál tak trochu mimo nás.