Ve Vítkovicích nasadili Jihočeši do branky po čtyřech zápasech Marka Čiliaka a ten inkasoval hned ve druhé minutě poměrně laciný gól mezi betony z hole Kaluse. „Napadalo mě leccos, když dostaneme gól z první střely, která se navíc dala chytat. Začátek zápasu jsme si určitě my všichni i sám Čilo představovali jinak,“ připustí trenér Václav Prospal. „Ale byla to situace jeden do tří, kterou mohl vyřešit lépe i náš obránce a tolik neodcouvat,“ dodá.

Hosty však laciná branka nepoložila a Voženílek krásným gólem vyrovnal. „Momentum zápasu se trochu přesunulo na naši stranu a první třetinu jsme zvládli velice dobře,“ ocenil trenér.

Jenže ve druhé jeho mužstvo zcela propadlo a prohrálo ji 0:4. „Měli jsme velký patnáctiminutový výpadek, kdy nám tam napadaly čtyři góly a obrázek zápasu se úplně změnil. Skóre 1:5 zavánělo debaklem,“ připustí. „Udělali jsme zbytečný faul, potom v oslabení chybu při střídání. Mrzí mě náš nástup do druhé třetiny. Nejsme v pozici, abychom si něco takového mohli dovolit. Vítkovice měly mnohem větší šťávu a lepší pohyb,“ všiml si.

Druhá třetina zápas rozhodla. „Dostali jsme góly po hrubých individuálních chybách. To se prostě nemůže stávat,“ kroutí kouč hlavou. „Přitom po čtvrté inkasované brance jsme měli možná nejlepší pasáž v utkání. Ale gól jsme nedali, naopak jsme inkasovali pátý a do kabiny jsme šli jako zpráskaní psi,“ konstatuje Prospal.

Mužstvu slouží ke cti, že se ještě o výsledek popralo a snížilo na přijatelných 5:3. „V kabině jsme si něco řekli. Je hezké, že jsme nepřestali hrát, ale o výsledku už bylo víceméně rozhodnuto po druhé třetině. Sice jsme dali dva velmi pěkné góly, ale tím jsme se soupeři jenom přiblížili. Byla škoda, že jsme nevyužili dlouhou přesilovku pět na tři. Tam se ještě dalo se zápasem něco udělat. Nemohu říct, že bychom ji sehráli špatně, ale prostě to netrefíme,“ posteskne si.

Nestalo se poprvé, že Motor přišel o body kvůli déle trvajícímu výpadku. „Máme velké výkyvy ve výkonnosti a opět nás to stálo zápas,“ přikývne kouč.

Porážky přibývají a psychika týmu už je pochopitelně značně podlomená. „Hokej je hra chyb a my je děláme. Odborník na psychologii by asi řekl, že na hráčích leží deka. Ale já si naopak myslím, že můžeme být totálně uvolnění. Nemáme co ztratit, když se od začátku sezony pohybujeme tam, kde se pohybujeme. Z naší strany je tam vždycky jen nějaký záblesk. Uděláme krok dopředu, ale pak hned další dva dozadu. Hokej je byznys a s tím se člověk musí vyrovnat. Pokud hráč není psychicky odolný, tak se nemůže prosadit. Párkrát prohrajeme a přestáváme hrát s kotoučem. Zbavujeme se ho a máme jen málo kluků, kteří s ním chtějí něco udělat. To je špatně,“ je si vědom.

Najít motivaci pro zbývajících osm utkání sezony by podle Prospala neměl být vůbec žádný problém. „To absolutně. Chceme dohrát sezonu se ctí. Každý zápas začíná od stavu 0:0 a jdeme ho vyhrát. Neumím si představit, že by to někdo vzdával dopředu. V tom případě by to byla ztráta času a bylo by lepší rovnou hodit na led bílý ručník. Chceme vyhrávat pro sebe, naše fanoušky i organizaci. Vždycky je pro koho hrát a pokaždé se na vás někdo dívá a hodnotí vás. I když teď většinou jenom přes internet, když fanoušci pořád nemohou na stadiony.“

Že by hráči vypustili zbytek sezony, ve kterém už asi o moc nepůjde, se trenér vůbec neobává. „Spousta kluků tady dostala možnost zahrát si extraligu a nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Mohou přijít zranění, ztráta výkonnosti nebo jiné představy nových trenérů a celé organizace. Nechci věřit, že by někomu bylo jedno, jak hrajeme. To by bylo proti mému přesvědčení,“ zdůrazní.

Nabízí se ale, aby za této situace dostali prostor někteří junioři. „Současná doba je bohužel specifická v tom, že juniorka není na ledě a netrénuje. Junioři nesmí trénovat, tak je těžko můžeme dávat do extraligy. To je problém. Pokud by juniorka normálně fungovala, tak by po dohodě s jejím trenérem Lukášem Majerem určitě dostali čuchnout Venca Svach a další kluci. O tuto možnost jsme ale teď bohužel všichni ochuzeni,“ vysvětluje Václav Prospal.