Čím se kromě výsledku lišil váš vítězný domácí duel od těch dvou v Liberci?

V Liberci jsme hráli také dobrá utkání, ale nedali jsme góly. Dal je soupeř. Tam jsme zápasy prohospodařili v přesilovkách i oslabeních. Doma jsme to ubránili a pak dali rozhodující góly.

Jak došlo k tomu, že jste v závěru našli otevřená vrátka v liberecké obraně?

Liberec chtěl asi sérii ukončit a tlačil se dopředu. Dostali jsme se do dvou brejků a povedlo se nám dát góly. Důležitý byl hlavně ten Milana Gulaše na 2:1. Naše brejky rozhodly.

Krásným gólem na 3:1 jste vaše vítězství pojistil. Mířil jste takhle pěkně pod břevno?

Snažil jsem se dát co největší ránu. Brankář Pinc se přesouval, takže jsem se to snažil dát hlavně nahoru a vyšlo to.

Závěr byl hodně vypjatý. Hrozila třeba i hromadná rvačka?

Je to předkolo play off a nikdo nechce končit sezonu začátkem března. To k vyřazovacím bojům patří.

Mohl mít na vzájemnou nevraživost vliv incident mezi Milanem Bartovičem a Martinem Tůmou, kterému liberecký útočník hrubým faulem ukončil sezonu?

Možná to mohlo trochu přidat. Hlavní ale bylo to, co se dělo na ledě , a ne to, co se píše v novinách.

Vaše řada s Tiborem Melichárkem a Michalem Hudcem v play off mimořádně ožila. Proč to nešlo i předtím?

Řekl bych, že jsme nehráli špatně ani závěr základní části. Pouze jsme dali třeba jen jeden gól za dva nebo tři zápasy. Teď se nám začalo dařit a doufám, že to ještě nějaký čas vydrží.

Neznervózněli jste, když jste dostali od Liberce gól na 0:2 a porážka by znamenala váš konec sezony?

Důležité bylo, že jsme vyrovnali ještě před druhou přestávkou.

Přestali jste se od začátku play off holit, nebo je to ve vašem případě spíše náhoda?

Já už se neholím asi od Vánoc. Je to takový zvyk, ale ani nevím, jestli ho všichni dodržují, nebo ne. Daného v kabině nic není.