Osm let jste působil v Třinci, potom dva roky v KHL. Jaká byla vaše první sezona ve Švýcarsku?
Byl to zase jiný svět. Porovnávat to se svými předcházejícími působišti nechci a řekl bych, že to ani dost dobře nejde. Z osobního hlediska jsem byl spokojen, ale z týmového pohledu, který je důležitější, mě mrzí, jak nakonec sezona dopadla. Podle mého jsme měli na víc, než bylo konečné třetí místo. Mužstvo mělo potenciál dostat se alespoň do finále.

V semifinále play off jste ale s Bielem vypadli hladce 0:4 na zápasy.
Povedlo se nám čtvrtfinále s Davosem, který jsme vyřadili 4:1 na zápasy, i když konečný výsledek vypadal jednoznačněji, než to ve skutečnosti bylo. Už tam se mi zdálo, že naše mužstvo nemá úplně ideální nastavení mysli. Že teď už to bude jednoduché, když jsme smázli Davos. S Bielem jsme pak prohráli první zápas 0:1, druhý 0:2. Ve dvou utkáních jsme nedali ani gól, naopak soupeř vedl v sérii 2:0 a byl na koni. Třetí zápas už to prakticky definitivně rozhodl, i když ve švýcarské lize se často otáčely i podobné stavy.

Je podle vás svou úrovní švýcarská liga výš než naše extraliga?
V extralize jsem nebyl čtyři roky, ale myslím si, že švýcarská liga je pořád kvalitnější. Hrozně těžko se to však porovnává. Věřím tomu, že zápasy špičkových týmů naší extraligy jsou určitě srovnatelné se švýcarskou ligou. To je vidět i v Lize mistrů, kde české kluby hrají se švýcarskými naprosto vyrovnaná utkání. Čtyři naše top týmy by tam určitě mohly hrát.

Nová posila Motoru obránce Milan Doudera.
Už jsem potřeboval změnu, říká posila Motoru z mistrovského Třince Milan Doudera

Jak velký je ve Švýcarsku zájem o hokej?
Velký. Ve Švýcarsku se hokejem opravdu žije. Je hezké, že tam fanoušci hodně fandí, ale zároveň vás nezatracují, když se nedaří. Fandění je tam vesměs pozitivní. Převažuje faktor, že je to pořád jenom sport. Vyhrát samozřejmě chce každý, ale není to úplně všechno. Třeba v Rusku, kde jsem působil předtím, tak bylo jenom vítězství a nic jiného. Ve Švýcarsku není až takový tlak, byť všechny týmy, kterou jsou nahoře, chtějí titul vyhrát.

Pro soukromý život s rodinou je země helvétského kříže dobrou destinací?
Je to krásná země. Hlavně je tam také všude blízko, takže cestování není problém. I od nás do Curychu je to 620 kilometrů, což je nějakých pět šest hodin autem. Nebo z Prahy hodina letu a létá se tam dvakrát za den. To je ohromná výhoda. A druhou je, že Curych je přímo uprostřed Švýcarska, takže nejdelší cestu na zápas máme necelé tři hodiny do Ženevy. Díky tomu strávím více času s rodinou, než když jsem hrál za Třinec. To je skvělé.

Líbí se tam i vaší ženě?
Manželka je ze Švýcarska nadšená. Když chcete, tak jedete do hor, nebo třeba k tyrkysovým jezerům, která jsou v podstatě všude a můžete se tam vykoupat. Mám je radši než třeba moře. Je mi to příjemnější.

Jak s odstupem dvou měsíců vzpomínáte na mistrovství světa, které z našeho pohledu dopadlo hodně rozporuplně a o rošádách s vámi gólmany se toho řeklo a napsalo opravdu hodně?
Snažím se na to rychle zapomenout a nechtěl už bych se v tom šťourat. Je to i zbytečné, protože se připravuji na novou sezonu, a ta je pro mě důležitá. Celé mistrovství bylo divné. Pořád jsem měl pocit, že nejsme uvolnění. Panovala špatná atmosféra. Připadalo mi to, že se řeší pořád něco jiného než hokej.

Hokejisté Motoru zahájili přípravu na ledě. Trenér Ladislav Čihák (vlevo) v rozhovoru se sportovním manažerem Jiřím Novotným, vpravo má plné ruce práce masér Pavel Vlašic.
Motor zahájil přípravu na ledě, trénovali i Šimon Hrubec s Jáchymem Kondelíkem

Osmé místo bylo nejhorším umístěním samostatného českého týmu na světových šampionátech. Vnímal jste, jak byla vaše účast na šampionátu prezentována?
To je věc, která je vděčná pro média. Takové titulky přitahují pozornost. Prohráli jsme třeba s domácími Lotyši, kteří se dostali do laufu a vyřadili ve čtvrtfinále Švédsko, jež mělo silnější tým než my. Záviděl jsem jim radost z hokeje a týmovou energii. Proto mě pak mrzelo, jak se hrozně řešilo, že jsme právě s Lotyšskem ve skupině prohráli v prodloužení. Tam pro mě skončilo mistrovství. Pod Kari Jalonenem jsem odchytal celkově sedm zápasů, ze kterých bylo šest výher. Poslední byl tenhle proti Lotyšsku. Tam jsem cítil, že už jsem na mistrovství dochytal.

Nevzal vám nepovedený šampionát chuť reprezentovat a je pro vás výzvou, že příští mistrovství světa se bude hrát u nás v Praze?
Jsem realista. V porovnání s dalšími kluky už jsem starší brankář. Oni jsou mladší a minimálně stejně dobří, ne-li lepší, než já. V mém případě bude hrát asi roli aktuální forma. Teď těžko říct. Mistrovství světa v Praze je ještě strašně daleko, abych se teď vyjádřil, jestli bych nad tím přemýšlel. Ve hře je hrozně moc proměnných, které v létě nemá cenu řešit. Všechno se bude odvíjet od sezony. Jak se bude dařit týmu i mně, jak budu vytěžovaný, protože do Curychu ke mně přichází mladší gólman a uvidíme, jak se budeme střídat. Samotné mistrovství se pak stejně bude řešit až podle toho, kdy mi skončí sezona a jak se budu cítit.

Váš otec je trenérem gólmanů v českobudějovickém Motoru. V klubu, ze kterého jste vyrazil do světa velkého hokeje. Sledujete, jak se Jihočechům daří?
Samozřejmě, že ano. Sleduji výsledky, zajímá mě, jak taťkovi chytají gólmani. Řešíme spolu moje i jejich góly. Tátovi posílám své góly, které jsem dostal, aby mi řekl svůj názor. Řešili jsme spolu vždycky všechno, co se týká hokeje. Podobně to mám i s Jardou Kamešem z Třince, se kterým jsme dlouhé roky spolupracovali. Navíc teď budeme mít v klubu nového trenéra brankářů ze Švédska, na kterého slyším zatím jen samou chválu. Každá rada je dobrá.

Ve statistikách máte pět extraligových startů v českobudějovickém dresu. V Budějovicích žijete, přemýšlíte o tom, že byste někdy v budoucnu třeba ještě nějaký přidal?
Z těch pěti startů jsem asi čtyřikrát šel jenom na nájezdy a v jednom utkání jsem odchytal dvanáct minut. To bylo v sezoně, kdy Kuba Kovář vytvořil extraligový rekord v počtu odchytaných zápasů. Klobouk dolů před ním, protože to je něco obdivuhodného. Čím jsem starší, tak dokážu víc ocenit, jak je těžké odchytat všech dvaapadesát kol. Trend se mění a už se většinou neurčuje jasná gólmanská jednička s tím, že dvojka jenom sedí. Dnes je spíš snaha síly rozložit. Troufám si tvrdit, že Kuba vytvořil nepřekonatelný rekord.

Zpět k vašemu případnému návratu do Motoru. Lákal by vás?
Proč ne. Ale je to dost zapeklitá otázka. Manželka je z Třince, kde máme také jeden domov. Tady v Budějovicích máme barák a druhý domov. Ženě se v Budějovicích líbí, takže šance tady je. Záležet však bude hlavně na tom, jak dlouho ještě budu v cizině. Syn půjde příští rok do školy, tak uvidíme, jak to bude. Vůči dětem je to velká zodpovědnost. Otázka je, jestli ještě nezůstat dva tři roky v cizině a dát malému nějakou mezinárodní školu, což by pro něj byla do života velká výhoda. Nebo se rozhodnout a jít zpátky do Čech. A tady už zůstat, protože to bývá konečná a není cesty zpět. Mně se v cizině líbí, jsem cestovatelský typ. Rodina je tomu také nakloněna. Uvidíme, jak dlouho budu v zahraničí, v kolika letech a v jaké síle bych se vracel. Pak se teprve bude řešit, co dál. Moje hráčská práva stále vlastní Třinec, to je druhá varianta. A hraji si i s třetí možností, že už bych po návratu z venku hokej nehrál.

Dominik Simon hrál naposledy za Spartu, nyní se připravuje s Motorem.
S Motorem se připravuje Dominik Simon, naopak definitivně končí Zdeněk Doležal

Aktuálně se na sezonu připravujete s Motorem. Chcete být při nástupu do Curychu dobře nachystán?
Stoprocentně. Motoru patří poděkování, že mi přípravu s týmem opět umožnil. Jsem pod tátovým dohledem a tréninky s týmem vám vždycky dají víc, než když si jde partička pěti hráčů tak nějak zastřílet. Pro ně je to samozřejmě lepší. Ale gólmanovi to vůbec nic nedá. Mohu se tam zranit a dělají se cvičení, která jsou hlavně pro hráče, ale ne pro brankáře. Vím, že když jdu s týmem, tak to má hlavu a patu. Má to řád, plus jsem pod dohledem trenéra gólmanů, což je táta, který mi chystá cvičení a dává rady.

V Curychu máte smlouvu ještě na nadcházející sezonu?
Ano.

Kdy vám ve Švýcarsku začíná příprava na ledě?
V neděli odjíždím. Rodina tady ještě asi měsíc zůstane a přiletí za mnou, až začne liga.